Religionistický výjezd studentů Gymnázia Paměti národa. Říjen 2023
Studenti z pražského Gymnázia Paměti národa pobývali týden na statku během religionistického výjezdu Prameny života (2.–6. října). Celkem asi 50 studentů se vystřídalo ve dvou skupinkách, výuka pod vedením Davida Bartoně probíhala v sednici a na zápraží, spali na půdě a vyšlo jim nádherné podzimní počasí.
Pražské Gymnázium Paměti národa vzniklo před pár lety a pro své studenty pořádá různé výjezdy. Nápad vznikl tak, že učitel David Bartoň, který znal statek z doby festivalů i současnosti, mi v létě zavolal, jestli by bylo možné ubytovat tady 60 studentů. Nejdřív se mi to zdálo nereálné, ale nápad to byl moc pěkný, až nakonec David vymyslel, že se vystřídají po dvou partách. Tím se také ověřila kapacita statku. Do sednice se vejde natěsno 25 lidí. Někteří spali na půdě a další ve stanech na dvoře i na zahradě. Se studenty se tu vystřídaly jejich třídní Lucie Cupalová a Eva Marková, a celou dobu byla přítomná Zuzana, která vařila pro tu velikou bandu a byla prý také psycholožkou.
V podobně výjimečných případech jsem měla již dříve v úmyslu půjčovat celou hlavní budovu včetně sednice, tak jsem si teď ověřila, že je to schůdné. Přestěhovala jsem se s kocourky na vejminku a studenti s Davidem, Zuzanou a třídními zabydleli hlavní budovu. Se studenty se tu vystřídaly jejich třídní Lucie Cupalová a Eva Marková, a celou dobu byla přítomná Zuzana, která vařila pro tu velikou bandu a byla prý také psycholožkou.
K pramenům náboženství pomocí symbolů
První parta přijela v pondělí 2. října odpoledne, přišli pěšky od vlaku z Velkého Pěčína (David jim ale přivezl bágly), když jsme zrovna se Zbyňkem opravovali kousek zdi stodoly. Po objevování statku a půdy se rozesadili na zápraží ve slunečném odpoledni a za tlumeného hrčení míchačky začala výuka. David Bartoň mluvil o dějinách náboženství na základě symbolů a přišlo mi to tak zajímavé, že bych si tam nejradši sedla s něma, ale nenašla jsem bohužel chvíli času. Další dny jsem občas zaslechla útržky a ten přístup k dějinám náboženství mi přišel velmi dobrý a umožňující porozumět lidské kultuře z nového úhlu pohledu. David mi pak o tomto svém přístupu k výuce dějin náboženství napsal víc:
Kurs vlastně navazuje na jednu z prvních religionistických prací, Prameny života (Vyšehrad, Praha 1982), kterou se tehdy širšímu okruhu představili věhlasní badatelé jako Berta Krebsová (Čína), Jan Heller (Egypt, Kanaan, Mezopotamie), Dušan Zbavitel (Indie), Otakar Klíma (Irán). Učili jsme se číst jazyk symbolů propojujících náboženství mezi sebou, nejstarší jazyk ze všech, a ozřejmovali si prožitek onoho Numen, které je jádrem každé duchovní zkušenosti. Jako skripta používáme práci Jana Hellera Člověk pastýř stvoření, protože ta celou problematiku religionistiky propojuje i s dnešními globálními problémy lidstva.
David Bartoň, učitel Gymnázia Paměti národa
Večerní oheň. Pondělí 2. října
A přidávám ještě pár úryvků ze svého deníku. Studenti si každý den dělali venku oheň, povídali, zpívali, hráli na kytaru nebo si pustili písničky. V první skupině byl také student, který hrál na klavír, vždy to značilo přestávku.
(Úryvek z deníku) Vracím se k večeru na statek a s radostí pozoruju ten ruch mladého života všude na statku. Potkala jsem jednu partu už po cestě, jak šli s Davidem směrem od hřbitova. Byl zrovna divoký pruhovaný oranžovozelený západ slunce, nádherný to měli. A před statkem další parta hraje ping-pong a další sedí na zápraží. V sednici se svítí a zrovna se podává večeře. Říkají sednici jídelna. Pak si večer udělali oheň a slyšela jsem do vejminky jejich zpěv, hru na kytaru, povídání. Nějak mě to úplně blaží, když statek takhle bují životem. A já můžu být zároveň zalezlá a dělat si na svém. Necítím se v podobných situacích nijak osamělá, naopak mě těší ten ruch života, a když vím, že se jim tu líbí, je to pro mě nějak zcela přirozený stav, dělat si něco svého v ústraní a zároveň být mezi nimi, ale ne osobně.
Malé dobrodružství s malou vichřicí. Úterý 3. října
(Deník) Po desáté hodině se najednou strhl silný vítr, studenti seděli zrovna u ohně. Nástup větru byl hodně silný, v jednu chvíli všechno lítalo vzduchem, spadané listy se vznesly vysoko do vzduchu, stromy divoce hučely, ještě jsem tady neviděla tak rychlý nástup silného větru z bezvětří přišlý. Člověk neví, co z toho vzejde, tak jsem vyběhla ven a podložila dalším šutrem vrata, ony jinak mlátí a otevírají se. Studenti taky létali sem a tam a odklízeli věci a skládali stany. Zalila jsem oheň, aby oharky něco nezapálily. Zavřela jsem kocourky do vejminky, byli naštvaní, ale představa, že taky létají vzduchem se mi nechtěla líbit. Nebylo prostě jasný, co se z toho vyklube.
Pak stojíme s Davidem venku na zápraží a mluvíme ještě s jedním studentem o opravě statku, lidi ještě pobíhají a domlouvají se, kde budou spát. Divý vítr se ale naštěstí proměnil v déšť, což my majitelé rekonstruovaných dvěstěletých domů snášíme o dost lépe. Ti, co měli stan, budou spát v sednici, kde spává David. Je dobré, že se tam vejdou. Zuzana a Lucie spí v hostiňáku. — Průvan ovšem vysklil sklo ve dveřích do hostiňáku, David ho ale další den zasklil, koupil sklo v Dačicích a za pomoci různých ne-nástrojů (nemohli jsme nic pořádného najít) sklo vzorně vyměnil.
Práce pro statek a lidský řetěz s taškami na stodolu. Pátek 6. října
Gymnázium za celý pobyt jednak zaplatilo, ačkoli to nebylo podmínkou jejich přítomnosti, jednak nabídli pomoc s prací a trvali na tom. Ve středu tedy nanosili do stodoly zezadu hromadu prken, budeme z toho dělat další část lešení. Vykonali taky různé drobné práce pro statek, sesbírali spadané ořechy, někteří kluci opravili rozbitou lavičku, a nejspíš i další drobnosti. Zuzana mi také nakrmila kocourky, když jsem jela ve středu za kulturou.
(Deník) Zbyněk je nemocný, má nějaký moribundus, ale přesto přijel, protože jsme chtěli využít přítomnosti studentů k vytvoření řetězu na podávání tašek. Nejdřív poklízím binec do pytlů. Pak s Davidem a několika kluky vynášíme ze Zbyňkova vozejku lešení. Lešení jsme taky postavili, část byla trochu křivě, ale nevadí.
Pak tedy vznikl onen řetěz. Máme totiž dole v přízemí stodoly vyskládáno spousta bobrovek na střechu, některé z nich jsme tam sundávali už na podzim 2020. Stodola je odkrytá už třetí rok… už jde do tuhého. Bylo nás celkem asi 8 nebo kolik. Přišli studenti, kteří měli o práci zájem. Měli to totiž dnes dost natěsno, možná měli ještě výuku, pak uklízeli, a byli před obědem. Kolem druhé hodiny potřebovali odejít do Pěčína na vlak. Opět pěšky, stejně jako přišli, David jim jen odváží batohy.
David je dole se studenty, ti tvoří řetěz od uskladněných bobrovek, na dolní části lešení stojí jedna studentka, podává tašky mně, já je rozděluju a předávám na dvě strany, na jedné jsou dva studenti (Cyril, to jméno si pamatuju), na druhé straně Zbyněk a další studentka. Řetěz dole hraje slovní fotbal, my si nahoře občas povídáme. Jsou to třeťáci, prý jezdí na víc různých výjezdů. Zuzana, co vařila, se jde rozloučit, odjíždí autobusem. Nám to jde dobře a rychle, jen oni musejí k obědu, tak jsme to celé nestihli, ale i tak dobrý. Zbyněk jede domů se kurýrovat.
Oni jdou na oběd, zbývalo jim jídlo, tak jsem se ráda vetřela do sednice a nabrala si taky, abych nemusela vařit. Pak odcházejí do Pěčína. Mávám jim s Frodíkem (tomu dali taky oběd a různě ho často obírali a chovali, je celý omuchlovaný, ale on je velmi zvyklý na lidi a nepřijde mu to). David jim veze bágly, pak tady ještě uklízí, oni taky už uklízeli předtím, a občas něco povídáme. Já si vynáším věci z vejminky, abych se nastěhovala zpátky do sednice. Nechali mi tady nějaké jídlo. Z ohně čadí nedohořelý špalek. David odjíždí a dvůr se zase noří do podzimního slunečného ticha, ale atmosféra statku si to všechno jako vždy někam ukládá do tajemné paměti svých zdí.
Nu, pěkné to bylo, byla bych ráda, aby příští rok přijeli zas, budou-li chtít. — Gymnázium má také pěkný web, mají tam zajímavě vysvětleno pojetí výuky a další. Koukněte zde: Gymnázium Paměti národa.
