Přehled práce 2025: Štít a okna stodoly
V roce 2025 se pracovalo hlavně na stodole, to je teď naše stavba číslo jedna a moc si jí vážíme a radujeme se ní tak nějak čím dál víc. Krov je hotový z minulého roku, tento rok pracoval Zbyněk a pomocníci na štítech a usazovaly se první okna. --- Františka také dokončila omítku do dvora, to byl velký nedodělek minulých let.
Ta stodola je podivuhodné místo, má duši a povahu, má dobrý ksicht, kouká se vesele a poněkud poťouchle do světa a už se moc těší, jak bude nabízet svůj prostor návštěvníkům a omotá je svou dřevěnou náručí. Ten krov a všechno tam je naprosto nacpané inspirací, která jen čeká, až se bude moct vlévat do ubytovaných.
V sezóně už je druhý rok na tvůrčích pobytech plno, lidi se nevejdou napůdu ani do vejminky, stodola by byla skvělé rozšíření možností pobytů.Lidi si myslí, že na to mám nějaké granty. Ne, ani jeden, všechno děláme pomocí členských příspěvků, drobných sponzorů a mých financí z podnikání. Kdo máte chuť rekonstrukci stodoly podpořit a tím umožnit další tvůrčí pobyty (nebo je třeba i sami využít), můžete poslat dar na účet spolku 254497555/0300. V roce 2026 budeme platit hlavně za okna do štítu, velkou prosklenou bránu v horním patře, protože to musíme už uzavřít, aby tam z boků nepršelo. Začneme dělat také na podlaze v prvním patře. Horní patro je zčásti hotové a v roce 2026 ho začínáme nabízet výškovým dobrodruhům k pobytům nebo přespání.
Leden 2025
7. ledna. Letní půda (Zbyněk a Šimon)
Přijíždí Šimon se Zbyňkem dělat na půdu. Zbyněk tam chce dokončit podlahu, aby byla letní půda až dozadu ke komínu.
21. ledna. Vytahujeme fošny pro podlahu na letní půdě (Zbyněk, Honza, Františka)
Po dvanácté přijíždí Zbyněk s Honzou Vraspírem a vezou hromady fošen do té zadní části na půdu. Fošny jsou krásné, radost se podívat, 6 metrů dlouhé. Kluci ale jsou jen dva, ptají se mě, jestli jim nepomůžu, ale já nemůžu, líčím jim roztrpčeně, že jsem zase 8 tisíc v minusu a jsem z toho vydělávání jakási trochu utrápená. Musím zabalit zásilky obrázků a vyrazit do Dačic, kde mám mnoho pochůzek kvůli víkendu, jedu učit do Prahy totiž. Tak oni vytáhli nahoru asi 3 prkna, ve dvou to není žádnej med, a jeli pro další.
Já jsem mezitím zajela do Dačic a když jsem se vrátila, že budu pracovat na svým, Zbyněk pravil hlasem, jemuž nešlo odporovat, že jim jdu na půl hodiny pomoct s fošnami. Tak jsem šla. Nakonec mě to i těšilo a povzbudilo, taková práce nažene do hlavy jiný myšlenky. Fošny jsou těžký jak prase, to je jistá věc. Zbyněk je nahoře, já s Honzou dole. Chytíme fošnu a vystrkáme ji společně nahoru, kde ji přebírá Zbyněk. Honza má síly za dva. Mně se nezlomila páteř, takže jsem byla spokojená. Nic mě z toho nakonec nebolelo. Jen se mi trochu špatně dýchalo, což mě mírně překvapilo. To moc neznám. Holt nemládnu asi.
Únor 2025
20. února. Polička na promítání (Zbyněk)
Přijel Zbyněk přidělat tu dřevěnou poličku na projektor promítací. Nejdřív jsme ovšem přidělali kočičí dvířka nový, což je velký pokrok domu, protože asi od Vánoc tam byl jen kus látky (kocourci si starý dvířka roztřískali) a velmi sem táhlo. Místnost se hned ohřála o stupeň, paráda. Polička promítací je taky výborná, moc se to sem hodí, je to dřevěné a ladí to se stropem.
Honza přijel dřív na lekci jógy a dovezl palačinky i pro Zbyňka, tak jsme poseděli v sednici a pojídali a hovořili.
Březen 2025
1. března: Zahájení práce na zahradě (Františka)
(Deník) Pak jdu tedy na přední zahrádku u vejminky a zahajuju jarní hrabání trávy. Žádné jaro nikde vidět není, ale třeba ho tím začnu přivolávat. Celkem mě to těší. Kocourci pracují se mnou, pozvedli se od kamen. Objevila jsem tam ale už rašící kosatce, takže jsou první. Pod jabloní je zase hromada shnilých jablek, všechno jsem to neshrabala zatím. Ostříhala jsem ale jednu růži a ustříhala suché stonky všude možně. Trochu to prokouklo. Naložila jsem jeden kotouč a zbytek odvezu jindy.“
13. března: Skla do předního okna stodoly a polička na obrázky
Zbyněk přivezl část těch oken do stodoly od Svobody, zasklených, do toho předního dlouhého okna, které vede směrem na dvůr. Je to krásný, naprosto krásný, potěšující velmi. A otevíracích částí je tam dost. Přenesli jsme to do stodoly. Zbyněk dnes vykonal velké množství dobra, vskutku ano. Změřil prahy u vejminky, oba dva, páč jeden člověk, co tu nedávno byl týden, mi zcela správně pak napsal, že není možné otevřením dveří vytopit koupelnu, protože pod oběma prahy ven jsou skuliny tak velké, že teplo uteče. Já jsem tam bydlívala a nikdy mi to nedošlo, páč jsem opravdu někdy jak magor (tomu by to nedošlo tuplem, ten by naopak ještě dveře rozbil). Takže, pane Lovětínský, je třeba Vás jmenovat zde přímo, protože tohle mi za celé tři roky ubytování nikdo neřekl, ač si troufám tvrdit, že si to mnozí i pomysleli, ale je to čirá pravda. Zbyněk tedy prahy změřil a bude pracovat na nápravě.
Pak se ale pustil do ještě geniálnějšího díla, ze kterýho jsem nadšená nejvíc ze všeho. Jak asi ví každý, kdo něco prodává a balí, tak logistika a uskladnění těch věcí je základ toho všeho. Nu a mně se obrázky na papíru válely na hromadě na sobě a nešlo je nijak jinak uskladnit. A hliníky jsem měla nastrkané ve skříni, kde neustále padaly a motaly se do sebe a nevešly se atd. S hliníky to ještě nějak šlo, protože jich bylo málo, ale ty papíry mi odesílání a řezání obrázků už dost ztížily. Zbyněk ovšem vymyslel naprosto jednoduchej a dokonce i pěknej systém, jak dovnitř té prosklené skříně dát poličky. Vzali jsme ze stodoly latě, on si nařezal takový palubky, a ty se vyskládaly na ty latě. Vznikly takové úzké poličky, zatím v půlce skříně, ale budou všude. A je to neuvěřitelný, ale vyjde to asi akorát přesně na počet obrázků, to nejde vymyslet, to bylo „shůry dáno“, jsem prohlásila. Mám z toho radost vskutku a nejvíc se těším, jak si tam budu obrázky skládat a vyrábět ten systém a popisovat cedulky.
Duben 2025
1 dubna. Jana s Alešem jedou upravovat zahradu
Dnes přijíždí Aleš s Janou, aby mi pomohli s úpravou zahrady. Nejsou tu žádní zahradníci k mání a Aleš měl naštěstí jeden den čas. I počasí se umoudřilo od včerejška. Jela jsem pro ně do Staré Říše na jednu hodinu. Mám dobrou náladu, protože se mi podařilo začít psát celkem schůdně tu knihu o Teilhardovi pro Biblion, takže mám pocit, že jsem dnes něco udělala, a těším se, jak se budu až do večera s něma věnovat zahradě. Naložili jsme nářadí, páč mně se buď ztrácí, nebo jsem ho nikdy neměla, jenom hrábě jo. Po příjezdu jsme nejdřív poseděli v sednici, přivezli mi jídlo „od tatínka“, což jsem velmi ocenila. Já jsem jim udělala kafe. Měli taky pips pracovní sebou. Pohovořili jsme.
Nu a kolem druhé hodiny jsme se vyrojili do práce. Je trochu zima, ale prací jsme se zahřáli. Ukázala jsem nejdřív Alešovi, co kde potřebuju mýtit. Nálety vpředu i v pravé části, a pak hlavně ostříhat růže. Aleš se do toho pustil a vyráběl krásný úhledný a malý keře, z toho šílenýho křoví. Vzal pořádně dole i ten keř Alby před vejminkou a všechny na předzahrádce. Lísku vysekal. Jana vozila dřevo za stodoly, co tam zůstalo na paletách a Zbyňkovi překáželo. Navozila ho všechno v průběhu odpoledne a horu ho naštípala, i štípky udělala, taky horu.
Zapálili jsme oheň a Aleš na něj stále nosil trní. Byl to první letošní oheň. Já jsem hrabala na zahradě listí a celkem s tím popojela. Odvozila jsem nějaké hromádky, v jedné bylo i dřevo tlející, Aleš mi poradil, že to můžu použít jako mulč, tak jsem to nasypala k rybízům. Aleš se pak pustil do velkého rozhazování semínek, které přivezl, nějaké letničky, všude ryl rýčem a všude to všechno sypal. Jsem zvědavá, co z toho bude lézt. Aleš ostříhal taky ty nově zasazený stromky vzadu: švestku i hrušku. A na závěr odkopával hlínu od vrat. No krásně jsme s tím pohnuli prostě, a bylo to dobré odpoledne.
8. dubna. Okno do horního západního štítu
Přijel Zbyněk s Honzou Vraspírem a přivezli to velké okno do horní části štítu stodoly. Museli to pronést vraty, vzpříčili se ve vrátkách. Nejdřív tam něco štelují, já si balím zásilky do eshopu. Honza ještě dokončoval natírání barvou, aby byl natřený i ten kyt. A Zbyněk mi přišel do sednice dodělat tu poličku na obrázky. Už zbýval jen kousek. Mám z toho fakt radost, protože to hodně zrychlý celý proces „svatého byznysu“. Každej obrázek má teď své místo, postupně si je tam naskládám. Dáváme si všichni kafe, hovoříme trochu, Honza si vybral obrázek sv. Michaela, chtěla jsem mu nějaký dát. A volá nám taky Jeník, tak jsme vyslechli jeho zvěsti.
Nu a jdeme vytáhnout okno nahoru. Ve třech to šlo dobře, všelijak jsme to podpírali, postrkovali, nakonec Zbyněk s mojí mírnou podporou to usadil v nahoře v trámech štítu, Honza to přistrkoval zdola. Zbyněk to zabezpečil latěmi a bylo to! Okno je tam. Plánovala jsem si nadšeně, jak sem v létě pojedu na dovolenou a bude se tady schovávat před světem, pracovat a meditovat. Šla jsem se na to podívat zezdola ze sousedovy zahrady a nějak mě to podivně zarazilo, radostným, ale zvláštním překvapením. Jako bych to už někdy viděla, v minulém životě, či co, opravdu divnej a silnej pocit najednou, takové „prásk“ do myšlenek. Je to kouzelná stavbička s velkou duší, postupně nám takhle vykukuje a sama si řekne, čím je. Má takový japonský vzhled s těmi malými tabulkami skla, je to prostě skvělej nápad, to tomu dodá naprosto jinej vzhled a atmosféru. Oni pak za chvilku taky balí, ještě tam něco podnikali, já se vracím k balení zásilek.
23. dubna. Naklepání kosy
(deník) Zbylo mi kousek času a venku ještě světlo, tak jsem si šla naklepat kosu! To je každoroční rituál. Šlo to dobře. Kosa jak žiletka. Chá, opět jsem na chvíli nabyla komplexu vícecennosti. Vyzkoušela jsem ji totiž na takové tlusté husté ostřici, která velmi rychle raší u té hromady dřeva. Frodík to kosení nějak oblibuje, vyskočil mi za krk, chviličku jsem tak i sekla, ale ono se s ním nedá moc rozmáchnout.
Květen 2025
24. května. Za 40 až 50 let se mi ucpe vrt
Přijíždí pan Horník a Srb na opravu vrtu. Trvalo to celkem krátce, povytáhli čerpadlo asi o 80 cm. Usazuje se tam v té trubce pomalu mangan, taková černá mázdra. Prý tak za 40-50 let to bude ucpané. To musím zanést do závěti. Je tady totiž hodně zvýšené množství manganu ve vodě, asi všude. A postupně to ucpává trubky. Já tady už naštěstí nejspíš nebudu, až se to stane, dalších 100 tisíc na vrt nemám, ale ti, kdo přijdou po mně, buduo muset udělat vrt novej. Pokud vůbec tady něco zbyde. Tohle musím prostě zanést do závěti a ať se s tím každý popasuje, jak libo. Já jsem se taky popasovala se statkem ve stavu, v jakém mi ho otec zanechal. Nicméně pokud se dožiju devadesátky (to se ale v našem rodě nestává), tak nebudu mít vodu. Ale aspoň umřu a bude klid. Vůbec mě tyto věci nikterak netrápí, to vám povim.
Červen 2025
2.–7. června. Dokončení omítky do dvora (Františka)
Tento týden jsem na sebe vyhlásila brigádu na omítku, páč se k tomu jinak nedonutím, než když to takhle vyhlásím. Ani jsem moc nechtěla, aby se mi někdo přihlásil. Je tady na pobytu Eva Schneiderová a ta mi případně pomůže. Začala jsem dnes jen tím, že si shledávám věci a zjišťuju, jestli mám cement a vápno. Mám, převezla jsem 4 pytle do stodoly, míchačka je tam a dávat na zápraží ji nechci. Lešení jsme postavili ve čtvrtek s Alžbětou a Davidem po józe.
3. června
Dnes chci začít s tou omítkou, moc ráda bych to stihla do soboty. Eva uvařila oběd, a já jsem chystala věci. Moc se mi nechtělo samozřejmě, je náročný to nachystat, nanosit, a to vápno pak všude po těle… Míchat budu ve stodole, míchačka prostě zůstane tam. Ještě jsem se s Evou naobědvala pod ořechem, uvařila děsně dobrý jídlo. Rýži se zeleninou a kokosovým mlékem. Povídáme, plánuje stavbu, všelicos probíráme.
Začala jsem špricováním a okamžitě ihned mi do pravého oka stříkl cákanec vápna. To se mi za celý ty roky nestalo. Pálilo to jak ďas, však poměrně v klidu jsem lezla ze žebříku, abych se nezabila ještě na začátku, že. Pak jsem si dlouho pouštěla přímo do oka proud vody, páč to jinak nešlo vymýtit. Ale dobrý nakonec. Pak dělám až do šesti, pleskám omítku, ale stihla jsem jen jednu míchačku. Rychle u toho ubíhá čas. Docela to jde, udělala jsem levý horní rožek. Jen se spousta materiálů spotřebuje na vycpávání těch děr kolem elektrických kabelů, nechtělo se mi míchat klasickou maltu.
4. června
Omítka, den druhý. Začala jsem ve 14:15 a skončila kolem půl sedmé asi, měla jsem přestávku na kafe. Udělala jsem dvě míchačky, po té druhé jsem rozebrala lešení a dělala ze země spodek. Ale do neděle to nejspíš nestihnu, bude chybět kousek. Vycpávám díry kolem elektriky a taky kolem té skříně s pojistkami. Čistím zápraží a dveře pojistek. Frodík se mnou velmi pracoval, pořád ležel nahoře na lešení, šplhal i po žebříku, v srsti měl kousky vápna, ale vůbec mu to nevadilo. On mě pořád hlídá a na všem spolupracuje.
5. června. Podlaha na půdě (Zbyněk) a omítka (Františka)
Dopoledne přijel Zbyněk a vykonali jsme mnohé zlepšení domu. Zbyňkovi se podařilo koupit ten „klobouček“ na sifon ve sprše, který tam chybí, ze sprchy smrdí čistička, a v Dačicích jsem to nesehnala. Pak jsme přidělali dlouhou lať na stěnu, abych si mohla dole zarovnat omítku. Přijel bagrista Láska a domlouvali jsme se na vyvožení té hromady suti ze stodoly, přerovnání šutrů a tak. Snad to stihne do začátku července. Zbyněk pak jde naložit do vozejku ty okna vzadu na zahradě, ze kterých používáme skla na okna do stodoly. Jsem ráda, že je to pryč. Pokosila jsem trávu kolem vejminky, pro komerčníky, to kosím nejčastějc, jinde mnohem míň.
Je tady Eva ještě, objednaly jsme si oběd z Falafelu tentokrát, vyšla jedna porce i na Zbyňka. Obědváme všichni pod ořechem, Zbyněk pouští závěr pořadu Spirála s Putnou, kde na konci cituje výbornej citát od Magora, o zločinnosti křesťanů při násilném nebo povýšeném šíření víry. Zbyněk jde pak pracovat na půdu, dělá na té zadní části podlahy u komína. Rozebral lávku a vytahal sám všechny ty děsně dlouhý a těžký fošny a přerovnal je. Já jdu na omítku. Míchám dnes jen jednu míchačku, protože večer je jóga. Ale udělala jsem kus práce a vypadá to dobře, celá elektrika i skříňka je už zadělaná, začíná to nabývat takového příjemného klidu. Zkoušela jsem taky dnes točit Reely na FB, bez stříhání je to dobrý, ale se stříháním si nevím rady, protože video je otočený. Dlouhý čas jsem v noci strávila poradou s GPT, jak to provést.
6. června
Eva dnes bere Gatu na veterinu do Telče, jedou pro prášky. Nabídla se, že mi odveze do Telče zásilku s obrázky. Hodně mi tady pomáhá, to teda musím říct. Pak vařila oběd před pátou, tak jsme se domluvily. Já jsem dělala na omítce totiž a chtěla jsem jíst mezi míchačkama. Dnes dělám dlouho, až do noci jsem dělala, ale už se mi spojila ta stará část s novou omítkou a vypadá to, že to opravdu zítra stihnu, jak bylo naplánováno.
7. června. Dokončení omítky do dvora
Cílem dne je dokončit tu omítku. Jindy na to nebudu mít čas totiž. Začala jsem po druhé hodině, nechtělo se mi, celý den drobně prší, je taková ta tma v sednici a člověk by spíše spal než dělal s omítkou. Taky to vápno už je mi protivný, to všude vleze, vznikají drobné ranky na rukou, kalhoty mokrý a plný omítky, tak to chodí prostě. Míchám jen jednu míchačku a dělám samé dodělávky až do večera. Tu levou část jsem měla brzo hotovou, udělala jsem zčásti i tu díru za sudem, ale sud je zase plný vody, tak nejde odsunout. A pak tu část vpravo ode dveří, kterou jsem tam zanechala v roce 2023, jak blb prostě. Po obědě, který uvařila Eva, jdu dokončit to okno záchoda, nechala jsem si ho naposled. Musela jsem si tam přistavit malé lešení a okno polepit. Nakonec jsem to teda dopleskala včetně celkem pěkného zaoblení a dotažení až přímo k rámu okna. Omítka se dá dobře dát i na ty těsnicí materiály kolem okna. Uf, tak hotovo, potěšila jsem a mírně překvapila samu sebe, že ještě takhle můžu samostatně pracovat, minulý rok jsem toho nějak nebyla schopna. Ale Eva mi hodně s tím pomohla, protože vařila, myla nádobí a byla jsem prostě ráda, že tady je, ono to opravdu jde líp, když je to viděno někým jiným přímo v tom procesu.
18. června. Mýcení kouta u stodoly (Františka)
Těšila jsem se na dnešek, že udělám něco intelektuálního, ale zavolala jsem bagristovi, kterýžto pravil, že přijede zítra v 8, takže náplň dne musí být vymýcení toho koutu u stodoly, aby to měl kam dát. (…) Odpoledne tedy jdu do akce. Bylo toho na vymýcení skutečně hodně, na začátku mě přepadla obava, že se to nedá do večera zvládnout, ale nakonec to vyšlo akorát. Kosím části dvora, kde by mohl jezdit bagr, vymýtila jsem hory kopřiv z té hromady kamení před spadlou stodolou, odkryla hromadu sutě, byly tam šílené nánosy toho svízele přítuly.
A pustila se do toho kouta vlevo před stodolou, který byl absolutně zarostlý lesem kopřiv a mnohou bujností. Bohužel tam byla jedna mladá bezinka, které by se bagr nevyhnul, tak jsem jí vysvětlovala, proč ji musím pokácet, poprosila za odpuštění, klekla si před ní taky, abych jí vzdala úctu, a pak ji rázně uťala. Příroda to chápe, ale tuhle komunikaci považuju za nutnou. Skoro horší to bylo s velkým bujným kruhem překrásných hustých a geometricky nádherných bodláků, které jsme si tam pěstovala od jara a obdivovala je a mluvila k nim. Těm jsem to vysvětlovala a omlouvala se dýl a nemohla jsem se rozhodnout je podetnout. Ale muselo to být. Práci prokládám odpočinkem u kafe při sledování výukových videí na klavír (vrátila jsem se dnes ke Comptine) a hraním. K večeru jsem to dokončila. Pěkně jsem to zplanýrovala, odnosila nějaký dřeva, odvezla dva narvaný kolečka a pokosila a upravila to ještě u vrat.
19.–20. června. Velká úprava prostoru před stodolou bagrem
Dnes byl velký bagrovací den a prostor kolem stodoly doznal zásadní změny. Přijel bagrista Petr Láska a během asi sedmi hodin upravil úplně parádně prostor před stodolou a odvozil tu velkou hromadu hlíny ze stodoly. Nejdřív se pustil do té roztahané hromady šutrů, před spadlou částí stodoly. Je to pozůstatek jakési ohrady z kamení, kterou tam ještě budoval táta, ale muselo se to posunout, bylo to zarostlý totálně a v hrozným stavu. Vysvětlila jsem mu, že se mi líbí hromada kamení jen z holých kamenů, bez hlíny, tak tam navršil úplně parádní kamenný kopeček, mohylu až jakousi, dal tam i to kamenné korýtko a celé to dobře upravil. Chodila jsem se tam na to nadšeně dívat.
Udělal tam taky kamennou lavičku pod bezinkou. Upravila jsem trochu větve, takže je vidět i na ty starý vrátka do bývalého chlívku pro kozy. Odpoledne se pustil do té hromady hlíny ve stodole, vozil to do kouta vlevo před stodolou a vytvářel tam z toho úhledný kopec hlíny, jezdil po něm i bagrem. Všelijak jsme v průběhu dne hovořili, ukázala jsem mu půdu, vejminku a vysvětlila trochu, co tady dělám. Lidi o tom většinou vůbec netuší, články na webu nečtou. Jsem z té změny prostoru nadšená.
20. června. Pahorek z hlíny
Inu, jedu domů a Láska už tam bagruje. Dnes to dokončil. Vytvořil tam naprosto parádní hromadu té hlíny ze stodoly, protože tomu zarovnal hořejšek, jezdil po tom bagrem. Vznikla tam taková „náhorní plošina“, kam by se vešlo jedno sezení nebo ohniště, uvidíme. Zarovnal taky ještě zem ve stodole. Všelijak jsme povídali ještě, ukázala jsem mu taky obrázky od mámy a dala jako dárek jednoho koníka.
21. června. Charita a úklid dřevníku
„Chariťáci“, jak jim říkám“, měli dnes program vzadu na zahradě, ale na oběd se přesunuli k ohništi na dvoře před zápražím, kde je příjemný chládek. A předtím se pustili do práce, opět jsem jim přidělila dřevní záležitosti a dřevník samotný. Nenadělali mi z toho ovšem kůlničku na dříví, nýbrž to tak vyklidili, přebrali, srovnali, zametli, naškatulkovali, že jsem na to zírala překvapeně. Vylepšili i „schody“ k vejmince. Pak nosili zvenku tvrdé dřevo na letošní zimu a rovnali ho do vzorné hraničky, tentokrát se ale začalo u pravé stěny, aby tam zůstalo místo na měkké dřevo a bylo to odděleno. Asi jim budu nechávat už úklid dřevníku každý rok, protože to jsou služby nadobro jedinečné. Po obědě mají něco na dvoře také, a k večeru šli na procházku. Šla jsem se podívat dozadu za stodolu, kouřilo se tam z ohniště, lavičky opuštěné, na trámech vyrovnané ty jejich bílé masky. Vypadalo to jako nějaké opuštěné indiánské tábořiště.
26. června. Teče mi do baráku
Proky mě upozornil při lekci jógy, že mi teče do sednice. To není prdel. Jdu na půdu po ukončení lekce a vidím, že na východní straně je dost tašek poškozených (ty staré bobrovky praskají každou chvíli, musí se to opravovat tu a tam každý rok) a prostě tam teče. Musela jsem tam dát hrnec, protéká to stropem až. Nedá se k tomu moc dostat. Jdu ještě do stodoly zkoumat, kudy teče tam a naštěstí je to opravdu tak, jak říkal Zbyněk, stéká to po těch prknech, protože štít je stále odhalený. Pak další den se ukázalo, že ten liják byl opravdu extra, ve Slavonicích byly záplavy. Tady bylo vidět, že na dvoře skoro hned stála voda, to skoro nevidím. Nestačila se vsakovat. A prověřilo to prostě střechu, musím to opravit, to na zimu takhle zůstat nemůže.
27. června. Úklid půdy před akcí
K večeru se pouštím do úklidu půdy před Astrodramatem. Vysávám strop a latě, a je dobrý, že to stačí udělat jednou za rok. Vůbec to nebyla taková pavučinová hrůza, jakou by člověk po roce čekal. Vysála jsem všude a vytřela, to ale dělám častěji, protože tam cvičíme. Počítám deky a chci dokoupit nějaké, tenhle rok bývá v noci chladno a lidi se tu klepou zimou.
Červenec 2025
15. července. Upevnění okna do západního štítu stodoly a oprava střechy (Zbyněk, Honza)
Zbyněk s Honzou dělají dnes na štítu stodoly. Připevňují tam to okno. Já jsem ukuchtila lečo (jen rýži, ten zbytek mám od jedné paní ze Staré Říše) a jíme to v sednici. Hovoříme všelicos, Zbyněk se už ubytovává na mlejně. Neodolala jsem a musela jim ukázat ty své hřebíkové desky, zdáli se být zaujati, že. Taky jsem si na to na chviličku stoupla, ale rozhodně jsem to nepřeháněla.
Pak jdeme s Honzou opravit tu střechu a Zbyněk jde dělat na stodolu, neb je v ráži. S Honzou to bylo výborný, páč on si takhle spravoval střechu pořád a má bezvadnej postup. Vysunou se dvě tašky nad tou poškozenou. Jen se posunou nahoru. Poškozená se vytáhne, ne asi. No a ta nová se tam dává pod latí! Nasune se pod lať, to je podstatný. Já jsem to tam většinou rvala nad latí a tím se to rozhodí. Opravili jsme ze žebříku zevnitř na půdě 3 tašky. Marta tam studuje. Matěj je venku. [Jsou tady na pobytu.] Pak jdeme ještě ven, dáváme žebř z té strany od sousedů, Honza ho drží, podává mi tašky, asi 6 či kolik jsem jich tam vpravila. Frodík musel taky nahoru na žebř, ale ťapky mu po střeše klouzaly, tak čmuchal v okapu a chvíli mi při opravě seděl za krkem, to bylo ovšem dokonalé. Nemůže být již podařenější vize šílené statkářky, než že opravuje střechu s kocourem za krkem, to překonat nelze. Chlapci pak odjíždí, snad naplněni dobrými dojmy, hlavně z těch hřebíků. Martin Tichánek jde zase řezat na zahradu ty tenší dřeva, vzniká tam podařená hromada. Mám na to 4 tisíce, prý je teď na 1800.
24. července. Dokončení horní části západního štítu stodoly (Zbyněk, Václav)
Přijeli Zbyněk s Václavem, najednou jsem je našla sedět na dvoře. Připevňovali to štítové okno do stodoly a celou tu horní část štítu dokončili. Je to překrásný. Šla jsem se tam nadšeně podívat a říkala, že tam chci jet na dovolenou. Což Zbyněk souhlasil, páč tam prý příští týden začne dělat podlahu. Je to paráda úplná. Naprosto nové místo. Pro výškomily a dobrodruhy ho příští rok otevřu ke tvůrčím pobytům. On tam stejně nikdo moc chtít nebude. Ale kdo ví. Okno je otevírací a je tam parádní výhled. Říkala jsem Zbyňkovi, že se tam na noc přivážu, abych nespadla, až budu v noci různě náměsíčně vyskakovat z postele, což občas činím. Zbyněk mi taky přivezl dva podstavce na rozvěšení obrázků na trzích. Tím mě překvapil velice, páč je to vskutku geniální, jak s oblibou říkávám. Bytelné podstavce, nic se neskácí. A vyvrtané dírky pro špagáty, na kterých obrázky budou zavěšené. Skvělá věc prostě.
29. července. Vytahování prken do horního patra stodoly
Po třetí hodině přijíždí Zbyněk, že budeme dělat na horním patře stodoly. Vytahali jsme tam všechny osámovaný prkna z prvního patra, který dosud sloužily jako lešení na krov a zamezovaly přístup k tomu velkému oknu. Já jsem byla dole, Zbyněk nahoře. V jednu chvíli jsem nějak blbě stoupla a z toho lešení spadla na patro, ale nevykřikla jsem, páč jsem se soustředila na záchranu života (mohlo to skončit nedobře…), takže Zbyněk si toho ani nevšiml. Sedřela jsem si kůži na zádech do krve, asi 10 cm pás tam mám. Ale nic mi není. Předtím jsem tam mlela nějaký vytahovací řeči, jak lezu ráda ve vejškách. Tak to chodí. Na chvíli se mi rozklepalo celý tělo, brzo se uklidnilo a pokračovali jsme. Jdu ještě nahoru a Zbyněk mi podává prkna zespodu. Dnes ale přivrtávat nebude, ještě chvilku poklízel, já jsem už šla dělat svou práci do sednice. Martin Tichánek přišel taky dnes dokončovat to dřevo na zahradě. Nařezal toho horu a dnes štípe ty velký špalky.
Srpen 2025
5. srpna. Skládání dřeva s Míšou a Eliškou
V pět jdeme s Míšou a ELiškou, které jsou tady na pobytech, skládat dřevo. Dvě jsou v dřevníku a třetí nakládá venku u zdi dřevníku to tvrdé dřevo na zimu. Delší čas jsem pak nakládala a vozila já, Eliška s Míšou dřevo rovnaly a povídaly si u toho. Ještě pak chvíli pokračovaly samy, když jsem v půl sedmé odešla. Uklidily jsme to skoro všechno. Večer zase sprchlo. Tenhle rok se dřevo téměř nedá složit.
14. srpna. Lešení před stodolou a vožení dřeva
Dnes je na statku velké pracovní nasazení. Přijel Zbyněk a Schlangerovi a Honza Vraspír. A dokonce Jirka na elektriku. Přidělal v sednici nové světlo, je to dobrý, dá se to nastavit na různý barvy a teplotu, pokrok velký to bude.
Zbyněk a spol. dělají na stodole. Zbyněk s Honzou postavili lešení před stodolou a pak připravují tu pultovou střechu pro příchod klempíře za měsíc. Schlangerovi, Zdeňka tedy hlavně asi, vozí dřevo zezadu zahrady. Odvozili skoro všechny ty kuláky, to je velká věc! Holky naplnily dřevník (Anička, Zdislava a Eliška před nimi) a teď budu mít i dřevo ve stodole na přespříští zimu. Se mnou ale nic není, pokouším se něco dělat, ale zvládám jen základní krátké činnosti a pořád brečím kvůli Frodovi. [Frodíka včera zabilo na návsi auto.]
19. srpna. Pokračování podlahy na půdě.
Přijeli Zbyněk a Honza Vraspír nejdřív, udělali tu zbývající přepážku na půdě, dnes tam přijedou lidi na astrodrama, tak jsem byla moc ráda, že je to dokončeno. I to zčásti uklidili, já jsem pak vysávala jen. A pustili se do té zadní části půdy, to je taky paráda, tím se to velmi rozšíří. Přibíjejí tam ty fošny, asi čtvrtinu podlahy udělali. Přesunuli tam tu velkou bednu, starou obilnici. Vznikne mi tak větší prostor na jógu. Schlangerovi taky přijeli a měli sebou zástup vnoučat. Hledali kocourky, věděli ale, že Frodík umřel. Ten by s něma všude chodil, Žolík má svou zábavu.
Září 2025
2. září. Téměř dokončeno oplechování střechy na stodole
Dnes pěkný pracovní nával ve stodole. Klempíř dokončil skoro úplně už oplechování střechy, začal s tím včera, a pustil se do připevňování svodů! Je to paráda úplná. Je to zatím vyvedeno jen do vnitřku stodoly, musíme tam vymyslet ještě nějaký kanálek. Musím ale napsat Ludvíkovi, nenápadně, aby to zaplatil, jak kdysi navrhl. Zbyněk s Honzou Vraspírem taky přijeli a dělali na těch oknech. Honza je natíral. Zbyněk taky něco velkého zajisté konal, ale nezeptala jsem se, co. Já jsem vydělávala na živobytí prací pro časopis Reflexe, takže jsem jim nepomáhala. Přišli si dát do sednice jídlo a kafe, mírně totiž poprchávalo. Povalová střecha je komplet zakrytá, je to paráda.
10. září. Oplechování dokončeno
Ve stodole byl pan Svoboda a dočista dokončil oplechování. Zaplatila jsem mu 10 000 Kč zálohy, poslal nám to jeden sponzor, já teď dokážu jen táhnout všechny náklady zde, ale na stodolu neušetřím nic. Celkem bude chtít 35 000.
(…) Venku v noci velký slejvák, prší moc a ve stodole je ten novej svod, ale nemá hotovej odtok, tak tam musím jít kopat za tmy stružku. Krompáčem tam kopu a trochu jsem to nějak odvedla, ale mírně se to hromadí na jednom místě.
30. září. Izolace na půdě. Zbyněk a Honza V.
Přijel Zbyněk, má sebou ku pomoci Honzu Vraspíra a vykonali velké věci na půdě. Dali nad hostiňák izolaci, hodně konopné izolace mi zbylo, pořád jsem to jakoby na něco šetřila, ale Zbyňka napadlo to dát tam, pod tu podlahu dřevěnou. Rozebrali kvůli tomu část už hotové podlahy. A dokončili skoro celou tu rozdělanou část podlahy půdy, až ke komínu. Teď už je nová podlaha až dozadu ke komínu, vejde se tam o 3 postele navíc, takže celkem 10 pohodlných lůžek i s částečnými pokojíčky. A tu zadní levou část necháváme zatím odkrytou pro případný dřez a umyvadlo.
Říjen 2025
V říjnu se pracovalo na stodole, nastal velký pokrok. Zbyněk Burian, Honza Vraspír, jedno odpoledne také Bohdan z Ukrajiny, pobili přední část prkny azasadili první část oken. Do stodoly zavedl elektrikář Marek Virgl kabel s elektrikou.
Já se taky věnuju průběžně celý měsíc psaní výroční zprávy Teilhardovy společnosti. Ty výroční zprávy zaberou opravdu hodně času.
8. října. Přibíjení prken na západní štít stodoly
Objevili se tu Zbyněk s Honzou, že jdou pracovat do stodoly. Nasnídali se tady taky. Pak pracují na zavření štítu na západní stranu. Dávají tam do krajů prkna. A přijde ještě Svoboda, truhlář, a bude vyměřovat otvor pro ty velký vrata. Jdeme se se Žmoulíkem modlit ranní chvály, tak se tam zastavuju a natáčím si je, udělám z toho reeel na Instagram. Vařím polívku, chlapci si taky dali v sednici.
11. října. Skauti uklízejí dřevo
Skauti, co tu jsou na pobytu na půdě, uklidili dřevo do stodoly, to co zbylo vzadu na zahradě, je to paráda. Tím bude už za tenhle rok dokončena veškerá práce se dřevem, a to se dělají už zásoby na přespříští zimu. Vždy se dřevo uklízí celé léto a zapojí se do toho téměř každý, kdo tu pobývá, je tokolektivní dílo. Nejlepší totiž je, že je to konečně kam skládat, když je stodola zavřená.
14. října. Zasazování oken do průčelí stodoly
Dnes bylo velké převelké dění. Dorazili Zbyněk a Honza Vraspír a pustili se do přední části stodoly! Postavili si vepředu lešení, natloukli přes celou tu okenní část prkna se „špičkami“, krásný modřínový prkna, a dali tam i první část okna. S tím jsem jim pomohla, jinak jsem si dělala své. Je to naprosto překrásný, zase mě to uvrhlo do takové té stavební tiché bázně, když jsem to tam nazírala. A natočila jsem tam asi tři reely, to jo. Udělala jsem chlapcům kafe, dávali si svačinu pod ořechem a Honza přitom říkal velmi zajímavou věc, že dělá v nějaké farnosti pobožnosti ke Kristově krvi. Dala jsem mu Teilhardovo Srdce hmoty, kde je Mše nad světem. A hned mě napadalo, že stodola si možná něco takového přeje, nějaký takový pobožnosti… Je to prostě kostelíček.
22. října. Zavedení elektriky do stodoly
Zbyněk s Honzou Vraspírem a elektrikářem Markem jsou dnes zde. Snídali a obědvali v sednici a byly u toho všeliké legrace a tak. Velice popojela stodola, protože Marek tam zavedl elektriku! Natáhl ji z půdy vzduchem ke stodole, nebude se muset vláčet pořád ta prodlužovačka. To je velká věc. A taky začal s instalací světla na lince, který mi už několik měsíců nefunguje a ta tma v tom koutě se pomalu stává nesnesitelnou. Kluci pokračovali v práci na stodole, okna a prkna, jejich zasazování. Jela jsem do Dačic odeslat zásilky a vyzvednout peníze a Zbyněk taky koupil ty světla.
25. října. Hrabání listí s Vlaďkou
Je tu na pobytu Vlaďka Křížová. (Deník) O půl čtvrté jsem se vyvalila na dvůr, že pohnu s prací venkovní. Sama už se k tomu většinou těžko přinutím, čekám často, až tu někdo bude. Ne, že by museli pracovat se mnou, ale líp se mi to dělá. Chtěla jsem Vlaďce ukázat stodolu, tak jsme prošly první patro a vyložila jsem jí svou vizi rozšíření tvůrčích pobytů, pak jdu hrabat listí kolem stolu, jsou tam nedozírné hory ořechového listí. Vlaďka se ke mně připojila a to bylo hned jiné tempo. Proložila jsem to výpravou s žebříkem k okapům za stodolou a vyčistila je, je to celkem krkolomné. Bez přítomnosti někoho na dvoře v pracovním modu bych se k tomu prostě nedokopala, už se znám. Srovnaly jsme ještě pěkně tu hromadu dřeva kolem ohniště. Vyvezla jsem pár kupek listí a pár si jich nechala na jindy. Ale pěkně jsme s tím pohnuly, piřpravily jsme tak nějak dvůr na zimu, bylo to dobré.
29. října. Příprava na okna v průčelí stodoly
Přijel Zbyněk s Bohdanem z Ukrajiny, on je teď v Hamburku a nějaký čas je u Zbyňka. Zbyněk mi spravil to světlo nad linkou, dokončil ho, hurá, to je úleva docela, zásuvky byly rozvrtaný a viselo to na páskách. Pak jdou na stodolu dělat. Ty okna ještě nejsou udělaný, ale Zbyněk tam taky dnes přibil takový menší laťky na mezery a je to úplně krásný.
Listopad 2025
8. listopadu. Oprava střechy s Evou Kuncovou
Odpoledne jsme vyrazily s Evou Kuncovou opravit střechu. Ráda nechávám lidi, ať si spontánně vyberou, co je těší dělat, a Eva
hned vyšplhala na žebřík, tak jsem jí podávala tašky. Pak jsme šly ještě na půdu a vyspravily pár tašek zevnitř, na to je takovej fígl, kterej
jsem Evě ukázala. Mám na všech střechách starý bobrovky, velmi křehký a každej rok jich musím několik vyměnit.
12. listopadu. Umístění druhého okna do průčelí stodoly
Zbyněk s Honzou V. dnes umístili do stodoly to druhé okno. Jen jsem jim ho tam šla pomoct vyzvednout, natočila jak to vypadá a pak šla po své práci. Vypadá to úplně parádně, ta stodola má najednou novou tvář a dobře a zvláštně se dívá. Taková sympatická fousatá bytost. Zbyněk taky koupil hlavice na radiátory, tak jsme zkoumali, co to dělá v hostiňáku. Domlouváme se na výrobu dveří do hostiňáku i do cely.
25. listopadu. Izolace nad koupelnou
Zbyněk s Honzou přijeli pracovat na půdu. Já jimnepomáhám, dnes mám natáčecí den (točím další video do Teilhardova kurzu), tak je spíše kázním, ať nedělají hluk, je to slyšet do mikrofonu. Kluci dali izolaci taky nad koupelnu, už je i nadhostiňákem (kde to ale nemělo bohužel sebemenší efekt), odkryli prkna a pak je tam zase všechny přivrtali. Podlaha na půdě je hotová až ke komínu, vzniknou tam dvě nový místa na spaní a v létě tam chci nechat přivést vodua dát dřez. A na závěr své činnosti vyklopili tři sudy, který mi už zamrzly, tenhle rok jsem to nestihla. To udělali opravdu velmi užitečnou věc, já to nedávám tenhle rok s tím natáčením.
Prosinec 2025
V prosinci se moc práce nenadělá, ale přesto Zbyněk s Honzou 2x přijeli a štít stodoly směrem na západní stranu získal novou tvář.
2. prosince. Prkna na pravou část západního štítu stodoly
Přijeli Zbyněk s Honzou dělat na stodole. Na pultové střeše leží sníh, to jim však nezabránilo pobít celou pravou část západního štítu prkny. Vypadá to moc dobře a bude moct začít vysychat zase další část stodoly. Už si také představuju, jak tam snad do roka bude první nový „pokojíček“ pro tvůrčí pobyty, pokud se nám podaří udělat část podlahy. Pomohla jsem jim jen přenést lešení a šla po své práci. Pak ještě mistr Zbyněk odklopil takovou záklopku pod sudem a tím vyřešil mnohé potíže, které zde jsou s dešťovou vodou…
9. prosince. Prkna na levou část štítu
Přijeli Zbyněk s Honzou pokračovat na stodole. Přibíjeli prkna na levou část západního štítu. Další část může vysychat. Zůstal tam už jen otvor, kde bude veliká otevírací prosklená „brána“ a nad ní ještě velké okno. Světla tam půjde dost, jsme zjistili. Z toho mám radost. Říkala jsem, že tam pojedu v létě na dovolenou, „jezdím na dovolenou“ na různé části statku, dřív to bývalo na půdu, ale tam už je teď většinou někdo na tvůrčím pobytu, tak to radši přenechávám lidstvu. Kluci taky opravovali okapy, kopali díry pod nimi, i do čističky jsme koukali. Jedli v sednici svačinu a všelijak jsme povídali, jak to tak bývá.
16. prosince. Prokácení stromů v předzahrádce
Pan Vítů, zahradník, krásně upravil přední zahrádku, prosekal tam horu náletů z šeříku a vyčistil to, takže je víc vidět dům, je také vidět na ceduli s informacemi o statku, a celé se mi to moc líbí.
