Brigáda na opravu stodoly, betonování. Červenec 2023

Druhá letošní brigáda na opravu stodoly proběhla o víkendu 7.–9. července. Dělali jsme hlavně betonový věnec na dlouhé severní zdi stodoly. Parta byla opět velmi vydařená a účast hojná. Po celý den svítilo slunce, vysoká azurová obloha. Brigádu domluvil Vladimír Svatopluk Košárek, kterému se říká Vejška. Přijeli Václav a Ivana Stankovičovi, , Jaroslav Marcín, Vlastimil Štípský. Další částí party byli Tomáš Koblížek, jeho žena Julie a syn Melichar. A s nimi přijel Tomášův kamarád Mikuláš Brázda. A samostatně přijela Vlaďka Zajíčková. Byl tu také Zbyněk Burian, který má stodolu na starosti, v pátek s ním přijel Martin. — Zde si prohlédněte fotogalerii k brigádě — Vejška v září 2023 tragicky zahynul při autonehodě. Byl to vzácný člověk, se zvláštní vnitřní radostí a silou, aspoň tak mi tady na statku připadal. Čest jeho památce.

Parta byla opět velmi vydařená. Vejška se mi ozval přes Facebook a tak jsme brigádu domluvili. Předtím jsem se s ním nikdy nemluvila, ani s většinou dalších. Na brigádě tedy byli: Venca a Ivana Stankovičovi, Vejška, Jaroslav Marcín, Vlasta Štípský tvořili jednu část party. Jeli zároveň ke Skalákovi na Magorovo Vydří (festival se ke Skalákovi přesunul přibližně kolem roku 2006, když tady ve Vydří spadla stodola, ve které bývalo pódium). Před den, v pátek i v sobotu, pracovali a večer odjížděli ke Skalákovi na festival, bavili se, poslouchali hudbu, tancovali. To je docela obdivuhodné, málokdo by to asi dal, značí to určité umění žít. A všichni nejspíš jezdili dřív na festivaly také sem a znali statek ještě z dob, kdy tu hospodařil Magor.

Další částí party byli Tomáš Koblížek, jeho žena Julie a syn Melichar. A s nimi přijel Tomášův kamarád Mikuláš Brázda. Tomáše znám ze svých filosofických studií, velmi dlouho jsme se neviděli, tak to bylo takové dobré shledání. Nezávisle na ostatních se mi ozvala také Vlaďka Zajíčková, keramička, že by na brigádě mohla vařit. To je vždy pro mě velmi cenná věc, páč já pro tolik lidí nijak vařit neumím. Zastavil se tady taky Lábus a přivezl celou krabici CD Magorových Labutích písní. Díky za to.

Provedla jsem postupně také všechny, či většinu lidí po statku, to už ve čtvrtek některé, a vyložila jim, co se tu děje, kdo sem jezdí, jaký to má účel. Vejminku jsem jim ukazovala, zrovna z ní odjel otec s dcerou a další měli přijet zítra. Vejminka je teď v létě téměř pořád obsazena lidmi z komerčního ubytování, mají samostatný vchod a do provozu statku nijak nezasahují, ani většinou netuší, co se tady děje.

Kosení trávy a rovnání dřeva

Vypíšu jen práce, které jsme vykonali. Parta „skalákovců“ přijela nejdřív. Jára měl sebou fenku, ale ukázalo se, že tvoří s mými kocourky velmi podařenou trojku, byli všichni černobílí a navzájem se hlídali a okukovali. Chlapi se pustili se do kosení vzadu za stodolou a do přípravy místa na rampu. Ivana fungovala nejdřív hlavně jako čajová spojka. Tahle parta byla podivuhodná, kromě pracovní výkonnosti také tím, že „jeli“ na čaji. Ivana jim každou chvíli vařila novou konev čaje. To jsme tu ještě neměli, tedy. Vejška se pustil do kosení dvora a pokosil, na co přišel, co jsem nestihla. Shrabali taky zarostlou trávu, kterou jsem nestihla shrabat. Vlasta vyskládal zbytek toho dřeva na příští zimu a doplnil vzornými hraničkami tu hromadu, kterou tam započali lidé z Charity. Mihl se tady taky Lábus, jel ke Skalákovi, a přivezl mi asi 20 CD s Magorovými Labutími písněmi.

Mezitím přijeli taky Tomáš s Mikulášem, teda Mikuláš až později, ten jel veřejnou dopravou. Ubytovala jsem Tomáše s Julií a malým Melicharem v hostiňáku. Mikuláš se ubytoval na půdě. Já jsem neměla dnes pečovatelku pro mámu, tak jsem všelijak krátce odbíhala, obcházela místa a fotila občas, ale nic dlouhodobého jsem dělat nemohla. Přijela Vlaďka a hned se uchytila v sednici. Přivezla segedín, který uvařila už včera. Tak jsem tam s ní taky pobývala střídavě, Ivana tam taky byla a různě vypomáhala, kde se dalo, umývala taky nádobí pořád, to Vlaďka taky.

Stavba bednění, oběd a pokus o záchranu ptáčete

Přijel Zbyněk s traktorem naloženým pískem a štěrkem. Cílem brigády je udělat betonový věnec na severní zdi stodoly. Dnes se připravovalo bednění. Nejdřív ale postavili dřevěnou rampu, po které se bude vozit nahoru do patra stodoly kolečko s betonem. Taky nějak zpevňovali podlahu ve stodole, aby se na tom dalo bezpečně stát, až se bude lejt beton. Přibíjeli prkna na podlaze. Potom dávali po celé délce zdi z obou stran prkna, no prostě bědnění. Ovšem v tom bednění byly ještě takové rozpěry z nařezané železné trubky. Trubku „nakrájeli“ a vruty to přivrtali k bednění.

Vlaďka se v sednici pustila do vaření, dělala polívku ještě a pomazánku z cizrny. Já s Ivanou jsme šly uklidit vejminku, zítra přijíždí znova ti tři belgičané. Ivana si vejminku pamatovala ještě, když v ní bydlela Dáša. Ve dvou jsme uklidily raz dva. Ivana mi taky vyplela záhon s divokými rajčaty. A nakonec jsme se pustily do zametání Skalákovy síně, znova. Teda Ivana hlavně, já jsem pak taky přišla. Vyvozila jsem dvě kolečka. Na oběd jsme se sešli pod ořechem, byl ten segedín, jak v masové variantě, tak menší porce veganská. Děsně dobrý to bylo. K večeři byla pomazánka z cizrny, kterou Vlaďka vyrobila a takové zapečené kroupy se zeleninou, moc dobrý.

Našli jsme taky pod jasanem malého ptáčka buď vypadlého z hnízda, nebo ho možná přinesli bídáci kocouři. Ivana ho odnesla dozadu na zahradu do jednoho hnízda, kde byly vajíčka už, aby ho kocouři nezahubili. Bylo jasné, že tam nemá šanci. Chudák tam pípal, bylo to takový smutný. Ulovily jsme mu s Ivanou nějaký hmyz, Vlasta (asi to byl on, nebo Venca? Bohužel si to nepamatuju) mu ho zkoušel dávat, já jsem to pak taky zkusila pinzetou. Ptáček pak chudák zmizel, snad ho někdo ulovil či co, to by pro něho bylo v té situaci asi tak ještě nejlepší.

Parta „skalákovců“ pak odjela ke Skalákovi se veselit. A my čtyři, tedy pět i s Melicharem, jsme tu zůstali. Udělali jsme si oheň, poseděli a povídali. Vlaďka vyprávěla zajímavosti ze své práce a života, je keramička, ale dělá si teď výcvik v metodě Otevřený dialog, která pomáhá duševně nemocným. To mě hodně zaujalo. Tomáš se zabývá hlavně filosofií jazyka a poslední dobou řeší problém nenávistných projevů a zvou ho na různé besedy, ale k tomu jsme se nedostali nijak výslovně, on o tom sám nezačíná. Já si ale jeho práce velmi vážím, je to hodně důležité tyhle témata řešit i filosoficky. Julie dělá doktorát na komparatistice a zabývá se konkrétní poezií. Čeká taky druhé dítě. Mikuláš studoval nějaký čas Famu, zajímá ho umělá inteligence, byl programátor také, ale další info jsem nezjistila.

Vyšlo najevo, že nějak všichni chodíme do kostela, tak jsme se bavili o církvi taky, Tomáš říkal, kam v Praze chodí na mši, na Heryána a podobně, což jsou ještě takové ostrůvky svobody a křesťanství, jak má být. Já jsem zmiňovala, jak jsem tuhle musela odejít z kostela, když farář začal mlet o „nebezpečí“ Istanbulské úmluvy a vyprávěla jsem takový svůj drsný zážitek z Prahy s jedním Františkánem, který mlel nesmysly při kázání. Bolela mě hlava docela a byli jsme dost unavení, tak jsme se rozešli ke spánku po jedenácté hodině už. Vlaďka spala na matraci u studny, to je místo, kde ještě nikdo nikdy snad nespal. Říkala, že ráda spí takhle venku.

Sobota 8. července

Vstávám v 8. Vlaďka jede nakoupit. Melichara včera štípla na hřišti včela, tak jsme sháněli nějakou mast na nohu, nemohl chudák chodit a držel se pořád u rodičů. Zbyněk a „skalákovci“ přijíždějí skoro zároveň. Ivana říkala, že ještě o půlnoci tancovala a Zbyněk, který tam byl taky, šel spát až ve 4 hodiny. Jsou skutečně dobří, že dokážou pak přijet takhle dopoledne a pustit se do práce. A dnes byla největší šichta.

Nejdřív dokončovali přípravu bednění. U mámy dnes byla na 3 hodiny pečovatelka, tak jsem taky mohla něco dělat. Mikuláš vybírá a odtahuje větve z toho zarostlého zasviněného plácku před stodolou, Zbyněk to tam trochu prokácel. Tak se připojuju, vyhrabujeme větve a odvážíme to k ohni. Ivana taky nosila větve. A samozřejmě fungovala jako čajová záchrana. A taky jako spojka na vodu. Oni si totiž dozadu natáhli hadici (Jára je takový koumák, že vše spraví, smontuje, vymyslí, tak tu hadici nějak seštelovali či co). Měli tam i sud na vodu. A když bylo třeba pustit či vypnout vodu, ozval se pokřik, Ivana stála u vrtu a ovládala kohout.

Betonování zdi

Pak už vypuklo velké betonářské dílo! Vzadu u traktoru byla míchačka, před tou rampou. Za míchačkou vlečka s pískem a štěrkem. Beton se bude míchat se štěrkem, to jsme tu ještě neměli. Vyřešili si na to nějaký recept a postupně ho vychytávali. Rozmístily se pozice. Já jsem tam byla jen nějakou část práce, takže přesně nevím, kdo co dělal, ale tři „vousáči“, Vejška, Vlasta a Václav byli u míchačky a rampy. Vejška házel z vozejku do míchačky. Venca a Vlasta vozili kolečka nahoru. Kolečko se tam zapřelo o takový důmyslný vynález a stálo nahoře. Z něho se nabíral beton do kýblů a Zbyněk, Jára a Tomáš lili beton. Zbyněk a Jára to různě řídili, jak jsem pochopila. Přidala jsem se k nim taky na chvilku, protože mě tyhle práce velmi těší. Oni ale byli skvěle sehraní. Já vím, že jsem rušivý element, jenže jsem si nemohla pomoct. Nechtěli mě nechat nosit kýble s betonem, tak jsem na Vencu vyjela a ohradila se, že si budu nosit, co chci, pak jsem toho litovala. Jsem na tyhle věci přehnaně háklivá. Omluvila jsem se jim. Ale chtěla jsem si to taky užít a naštětí mě nevyhodili…

Postup byl takový, že se betonem se štěrkem vylévalo celé bednění, které je poměrně vysoké, tak 30 čísel. Prokládalo se to kamením a ještě se tam dávala železná mřížka. Mikuláš nosil kamení, namáčelo se do vody. Musely se vycpat ty mezery mezi bedněním a zdí, tak jsem se toho ujala. Járu napadlo, že se tam dají pytle od cementu. Beton je skvělá hmota. Uhlazovali jsme to lžícemi. Tomáš, filosof, z toho byl taky nadšený, ta práce člověka velmi těší. Já jsem pak ale vypadla, páč odcházela pečovatelka, a už jsem se tam nevrátila, abych je tam nerušila zbytečně, byli perfektně sehraní, skutečně výborná parta. Betonovali, až se z nich prášilo.

Dílo bylo přerušeno zase obědem. Jedli jsme pod ořechem. Vlaďka uvařila dobré jídlo, dojídal se taky guláš. A Marie Křížová, kamarádka, donesla včera k večeru dvě buchty, jedna z nich byl koláč makový a neskutečně dobrý. Po obědě jsem už betonovat nešla, nechtěla jsem se jim tam motat, ale velmi jsem si užila tu část před obědem. Mikuláš zase nosil kameny, tak jsem je chvilku vybírala a tajně jsem tam donesla kýbl, aby mě nikdo neviděl, ale pak jsem toho nechala, nepodařilo se mi vyřešit, jak nosit kameny a zároveň být u toho neviditelná. Odvozila jsem část trávy ze zahrady a odklidila několik palet. Vlaďka se pustila do čtení výroční zprávy, bavilo ji to a mě těšilo, že to někdo čte. Hlídala mi taky mámu a zapalovala jí cigarety.

Oni tedy betonovali až nějak do šesti nebo tak, nevím přesně. Podařilo se jim to celé dokončit. Šla jsem tam ještě na závěr fotit. Vypadá to parádně. Kluci čistili míchačku a nářadí, balily se nástroje. Chtěli jsme do betonu něco napsat, Zbyněk tam nejdřív udělal jakési srdce probodené šípem, na druhý pokus tam vepsal letopočet 2023. Bude paráda, až se na beton dá ta nová pozednice, to už bude další level stavby. Mikuláš ještě předtím odtahal starou pozednici rozřezanou a dočista shnilou, a hodně větví, nosila jsem s ním.

Odjezdy a povídání u ohně

Takže dílo bylo úspěšně završeno. Dáváme ještě večeři, sprchy, debatuje se. Nálada velmi dobrá, mohu-li soudit. Někteří si taky koupili obrázky od mámy. Nechtěla jsem za to platit, ale nedali si říct. Ani na cestu nic nechtěli. Oni zase odjíždějí ke Skalákovi, jsou to nezmarové. Rozloučila jsem se s nimi. Zbyněk byl touto partou nadšen, prý měli i dobrý humor. Zbyněk ještě rozebíral s Vlaďkou, jaké mají dodávky, mají totiž stejnou značku a mají v autě i postel a tak. Zbyněk pak odjíždí.

Tomáš s rodinou se jdou koupat. Já s Vlaďkou tam nějak žijeme. Šly jsme například rozvěsit na půdu prádlo. Vlaďka je moc milá osoba, dost jsme si rozuměly a nějak jsme si dobře sedly vzájemně. Večer zase děláme oheň, tentokrát jsme seděli až do jedné hodiny a vedli mnohé hovory. Tomáš s Mikulášem probírali nějaká svoje témata. Já jsem mluvila s Vlaďkou. Ona má hodně zajímavé životní zkušenosti, vyprávěla, jak pracuje s klienty s duševním onemocněním, jezdí za ní na takové pobyty, jen tak mohou u ní být a ona je vyslechne, koukají, jak pracuje… Je to podobné jako ten Otevřený dialog, funguje to v rámci spolu Kolumbus. (…) Pak sedíme všichni u ohně a povídáme vespolek. Byla taky legrace s fungováním spolků, anžto to většinou všechno dělá jeden člověk, a přitom se používá množné číslo… Jak se dělají zápisy z valných hromad a tak, radši to nebudu rozpitvávat… Dostali jsme se nějak i k józe, velmi zhruba jsem vysvětlovala, co je to kundalini jóga. Vlaďka vyprávěla o nějakém způsobu japonského léčení, který jí hodně pomohl na ty ruce.

Ke konci jsme rozebírali ještě tu církev zase, kam se dá chodit na mši, jací jsou tam kněží. A celá ta bída církve s jejich konzervatismem, výpady proti homosexuálům, demagogie pocházející z ruské propagandy, jak se odchází z kostela, když to nejde vydržet. Mě to trápí holt, protože mi připadá, že tyhle věci církev naprosto degradují a ničí a že se k nám táhne ta „sexuální totalita“, jak tomu říkám, z Maďarska, Polska, už je to i skoro na Slovensku, původem od Ruských fašistů. Ale zase tady nemá církev takovou moc. A je hodně dobrých kněží, kteří to pořád pozvedají, ale jakou mají šanci proti Dukovi například, a jak je je hrozný, že obyčejní lidi v kostele, kteří nemají ve zvyku si informace ověřovat, pak skutečně věří tomu, že homosexuálové nějak ohrožují „tradiční rodinu“ nebo že je Istanbulská dohoda jakési nebezpečí pro společnost. Tyhle demagogické lži jsou nesmírně škodlivé a zákeřné věci.

Inu, tož tak, šli jsme spát v jednu. Popíjeli jsme tu desítku Radegast, kterou jsem koupila ve čtvrtek. Vlaďka spala zase venku u studny na matraci. Kocourci tam pochůzkovali po noci, Frodín měl ještě noční řádivku a poletoval po jasanu až nahoru. Bylo to pěkné posezení, mě vždy moc potěší, že jsou pořád ještě křesťané, kteří do kostela chodí a přitom mají otevřenou a laskavou mysl a jsou imunní vůči těm lžím.

Neděle 9. července

Vstáváme kolem půl deváté. Chceme jet na mši. Vlaďka odjíždí před devátou do Dačic, je tam nějaká akce dačická kostka, kde se potká s kamarádkou. Tomáš s rodinou jedou do Kostelního Vydří a prohlédli si i celý areál. Já jsem taky chtěla jet, ale nepodařilo se mi dostat vlasy po mytí do přijatelného tvaru, tak jsem jela až na půl jedenáctou do Kostelní Myslové a naštěstí jsem tam zastihla Satoriu. Kázal o radosti, že štěstí vzniká z toho, když nejdřív dáváme. Z toho člověka vychází světlo, z očí, povzbuzuje a prosvětluje celý kostel. Musí mít velmi silný zdroj vnitřní radosti.

Sjeli jsme se zase pak na dvoře, oni se balili, pak odjíždějí nějak kolem druhé hodiny. Mikuláš jde pěšky směrem na Telč, něco mu tam jede. Bylo to dobré všechno. Snad si každý něco pěkného odnesl.