Setkání učitelek jógy. Září 2024
O víkendu 6.-8. září se na statku sešla skupinka učitelek kundaliní jógy. Absolvovaly jsme spolu učitelský výcvik v roce 2022 a teď jsme si vyměňovaly zkušenosti, cvičily, zazpívaly si v krajině a sdílely různé radosti i starosti. Doufám, že to bude další tradice na statku. Smysl těchhle setkání vidím hlavně ve sdílení zkušeností s vedením lekcí, sestav, hudby a nápadů. A hlavně v prostoru pro povídání bez jakéhokoli hodnocení, kde každá z nás může říct, co zrovna řešíme, co nás trápí a nikdo to neodsoudí, ale naopak se snažíme si poradit, nebo jen prostě vyslechnout. To je velmi vzácný prostor.
Pátek 6. září
K večeru se sjíždí holky z mé jógové skupiny, což znamená z našeho ročníku v učitelském kurzu kundalini jógy, který jsme společně absolvovaly v roce 2021. Nejdřív přijela Martina Faoro z Lanškrouna, po ní Jana Krausová (okolí Berouna) s Monikou Tomažičovou (Praha), a nakonec ještě Lenka Wittmann, která jela až z Berlína. Ta patří zase do skupiny z jógové terapie, učitelský výcvik dělala jindy, ale shodly jsme se v naší skupince, že ji chceme vtáhnout mezi nás. Měla přijet i Lenka Randýsková, Mirka a Jana ze Slovenska, ale nakonec nemohly, což je škoda, ale není všem dnům konec.
Byla jsem ale skutečně ráda, že jsme se takhle sešly, je to poprvé a ráda bych z toho udělala tradici, protože je mám ráda a chci s nimi zůstat v kontaktu. A také ty zkušenosti jsou jedinečné, to s nikým jiným nemůžu probírat, co probíráme spolu. — A taky bylo tenhle víkend nádherné počasí, takové to zářivé září, v pondělí se to pak změnilo a začalo pršet.
Sedím nejdřív s Martinou u stolu a povídáme, ona pak zajela nakoupit, já dokončuju nějakou práci ještě. Pak se všichni sjíždějí. Provádím je po domě. Budou spát na půdě, tak si vybírají postele. Přivezly všelicos k večeři. Zasedly jsme tedy v sednici, jíme, pijeme čaje a povídáme. Ani jsme nakonec nerozdělaly oheň, jak jsem původně myslela. Sdílíme, co zrovna řešíme, co plánujeme, kde jsme byly, Jana vypráví o mocných zážitcích z jógového festivalu například, je teď v období velkých změn; Lenka začala natáčet videa se svými lekcemi a čeká na nový začátek, Monika učí lidi s RS, Martina úspěšně pokračuje ve svých lekcích, vizích i péči o zahradu, mluvíme o účincích cvičení, astrologii, životních cyklech. — Kocourci tam chodí a nosí myši, to je holt jejich práce.
Spát jdeme kolem dvanácté. Já jsem si dala ještě cígo venku a ještě jsme si tam na zápraží povídaly. Celej večer jsem měla silnou alergickou rýmu, na návsi do mě vletěl nějakej divnej pyl a tělo rozvinulo jakési šílenství, přestalo to až v noci, to jsem nezažila už několik let.
Sobota 7. září
Vstáváme kolem půl osmé. Je nádherný zářijový den, ostré bílé sluneční paprsky září skrze stromy. Všechny stromy jsou ještě zelené, ale ořech už má pod sebou skoro koberec hnědých listů. Holky to teda měly se spaním na půdě poněkud těžší, protože sousedů pes měl zrovna tuhle noc záchvaty nezřízeného štěkání, to on tak někdy mívá. Je to tam hodně slyšet a ten jeho hlas je velmi ostrý. Někdy neštěká vůbec, tentokrát si dal záležet. Lenka se v noci bála, že tam ten pes nějak trpí. Ujistila jsem ji, že ne.
Chtěly jsme si ráno společně zacvičit. Jana teď cvičí 40 dní pittra kriju, tak si to jdeme dát všechny. Sama bych si to nikdy nezacvičila, jsou to tři cviky, každý z nich trvá 11 minut, nesmí se to zkrátit, a při tom třetím cviku jsou stále zvednuté ruce a stříhá se jimi sem a tam. Je to opravdu výzva. Jdeme cvičit na zahradu dozadu k zoranému poli. Jana nám vysvětlila, jak se to cvičí a dala časovač. Je to výborná sestava na překonání smutku a starých zvyků. Je to dobrá sestava, nakonec se nám to nezdálo ani tak dlouhé. Myslela jsem, že těch 11 minut na ruce nedám, ale člověk si všelijak hraje s myslí a vnímáním bolesti a ono to jde. Frodo je tam s náma. Dáváme si krátkou relaxaci a jdeme na snídani.
Odkaz na Pittra kriji je zde. A popis z webu 3HO: This kriya is fantastic for releasing stress. It has a long history in India. When people were filled with grief over the death of a loved one or a tragedy of some sort, they did this first exercise standing in a river. Rivers were seen as the flow of life, as sacred and healing. They would toss the water over their shoulder. The yogis knew that the brain had to be restarted, broken out of the frozen state that stress produces. This kriya works best if practiced regularly for a while. Even if you do this practice without a river and without belief in anything but your own Infinite Self, it works wonders.
Monika šla ze cvičení dřív, potřebuje se dnes několikrát připojit online na kurz meditace, který dokončuje. Zřídila si k tomu místo v hostiňáku. Sedíme pod ořechem, prohlížíme knihy o kundalini józe, povídáme. Martina přivezla jednu zajímavou německou knihu: Emotionale Balance, autorky Sylvia Herwig a Patra Nägele. Jsou tam dobré sestavy, tři jsme si ofotila. Jsem takový sběratel krátkých sestav pro začátečníky, tady to nejvíc využiju, když cvičím s lidma, co mi sem jezdí. — Paní z vejminky si jdou koupit obrázky. — V 11 jdu do vejminky uklidit, páč se mi dnes mění lidi na ubytování. Holky se tam slétly se mnou a úklid šel ráz na ráz, to bych potřebovala častěji…
Martina mezitím začala v kuchyni kouzlit výtečný oběd. Vegetariánské kari. Dává se tam kokosové mléko a koření různé, já to miluju, ale uvařit to neumím. Udělala jsem aspoň rýži. Tady je odkaz na ten recept, páč to je potřeba zachovat:
Vegetariánské kari s kokosovým mlékem podle Jamieho Oliviera a Martiny Faoro: Odkaz na Youtube
Holky se pak jely vykoupat na Hadravu, já chvíli dokončuju zápis na web z předchozí akce tady a pak odpočívám. Celé léto tady mám různé lidi a akce, měla jsem jen 4 volné dny v srpnu. Jsem už trochu unavená a musím si důsledně „ordinovat“ odpočinek, taková půlhodina nebo hodina spánku přes den je zázrak. Chtěla jsem holkám říct taky něco o astrologii, ale už na to nemám sílu.
Holky se vrací, Lenka jede nakupovat, Jana si jde odpočinout dozadu na zahradu, ale nemohla usnout. Má teď těžší období, řeší další směřování svého života, potřebu změnit místo pobytu, najít spřízněnou komunitu lidí. Sedím s Martinou pod ořechem, koukly jsme na její horoskop trochu, ale více až v říjnu.
Zpěv pauree na kopci
Jdeme se projít na vršek k Zadnímu Vydří. Chtěla jsem si tam s holkama zazpívat nějaký šabd. Mám moc ráda Japji, to je sikhský zpěv, zpívám teď od července, v krajině nebo v poli, jedno pauree (část Japji) na nápěv od Prem Amrit, Eka mai, tak jsem pojala úmysl si to zazpívat s holkama, protože to s nikým jiným udělat nemůžu. A že bysme k tomu připojily ještě něco, co teď samy zpívají. Jana vzala kytaru. Jde s náma Frodo, teda zkouší jít, ale v polovině cesty se toho už zděsil, že je moc daleko, zkoušel nás přemluvit, ať se vrátíme, trochu mi to trhalo srdce, jak tam žalostně mňoukal a byl rozpolcen, ale pak se vydal na cestu zpátky sám a nechal nás jít. (Když tady byla na začátku týdne Martina, tak s náma šel pro změnu Žolík, velice nadával a stěžoval si, ale nevzdal to a došel až na vršek). Cestou mluvím s Janou o hledání nového místa pro bydlení.
Usazujeme se na kopci kolem toho dolíku se dvěma velkými kameny. Vzala jsem sebou i pár textů Japji. Nejdřív zpíváme pauree 9–12 to je o naslouchání, sunyé. Pak paurí 30, Eka mai, s nahrávkou z mobilu. Mě totiž zaujala nejdřív ta nahrávka, ani jsem nevěděla, co se v tom 30. pauree zpívá. Ale moc se mi tam líbí to ades, klaním se, to je i velmi křesťanské, jsou tam podobná slova jako v křesťanských hymnech. A nakonec si dáváme pauree 13–15 o odevzdání se. Jana k tomu hraje vlastní nápěv, který k ní přišel. Je to moc dobré. Slunce zrovna pomalu zapadalo za tou malou hruškou, zpívaly jsme v přesný čas. Až postupně zapadlo a začalo se smrákat.
Myslím si totiž, že náboženství budoucnosti bude vypadat nějak takhle, že se sejdou lidi, kteří mají rozdílné duchovní praxe, domluví se na společném rituálu nebo setkání a provedou ho společně tak jako my dnes. Těší mě, že jsme to vykonaly na tom kopci tam. Možná to bylo něco průkopnického. Mluvily jsme taky o tom zpívání šabdů, že je v nich opravdu Naad. Mně vždy připadá, že to dělá něco krásného s krajinou, povznáší to celý prostor do nějakého vyššího stupně bytí. Mnohé křesťanské zpěvy to umí taky, ale ty sikhské jsou v tom až podivuhodně silné. Každé náboženství má svůj jedinečný dar.
Vracíme se, Martina zředila to kitrí a udělala z toho výtečnou polívku. Jíme to zase u stolu pod ořechem. Rozdělávám oheň. Zahrála jsem si taky na klavír. U ohně vedeme různé debaty, ale už si nepamatuju co. Obecně jsme během víkendu mluvily o té všímavé meditaci, kterou hodně dělá Monika, jezdí taky už dlouho na vícedenní vipassanové pobyty. Mluvila taky o zkušenostech s RS a jak teď vede lekce pro holky s roztroušenou sklerózou. O sestavách, které cvičíme, o účincích nabhi krije. Různé zážitky z našich rodin. Vyprávěla jsem taky, jak jsem si sem přestěhovala mámu a přetrhla tím nějaký rodový zamotaný uzel. — Spát jdeme před dvanáctou, já kolem dvanácté.
Zde je ještě odkaz na to meditační centrum, kam jezdí Monika. Zabývají se mindfulness a mě to dosti zaujalo, třeba časem se do toho taky pustím: Less Stress!
Neděle 9. září
Počasí: dokonalé září, bílé slunce, vítr, listy šustí mírným větrem. — Vstáváme zase o půl osmé a jdeme společně cvičit Pittra kriju. Martina zůstala v sednici a připravuje nám snídani. — Jana zase sleduje čas. Frodo je tam s námi a chytil si myš. První dva cviky se všem kromě Jany zdály nekonečné. Mnohem delší než včera. Lence dokonce připadalo, že to dělá přes hodinu a zůstala tady už úplně sama a všichni odešli. Svorně jsme se tedy obávaly třetího cviku, jestli snad taky bude trvat několik hodin, když je tak těžký, ale kupodivu byl dojem času kratší a všechny jsme vydržely mít ruce nahoře. Na relaxaci si dáváme pěknou skladbu Guru Ram Dass od Guru Vir Kaur. Lenka se nám po relaxaci svěřila s jedním svým velkým strachem, tak o tom mluvíme.
Jdeme na snídani, Martina to krásně připravila, udělala chleby s hermelínem a další. Povídáme. Taky o tom Janině hledání nového místa k životu. Jedna z možností je, že by Jana jezdila s maringotkou a gongy, mohla by i u mě zakotvit. Ale ona potřebuje tu komunitu, ašrám nejlépe… Přinesla jsem holkám ještě desky, kam si dávám sestavy, které učím, tak si to prohlíží a něco z toho fotí. — Už se blížilo poledne, holky si tedy šly sbalit věci a odjíždějí. Lenka to má do Německa hromadu hodin. (Ale všechny dojely v pořádku, posílaly jsme si ještě fotky pak). Opravdu doufám, že se to bude příští rok opakovat a taková setkávání se tady stanou tradicí.
