Rozuzlení – Víkendový astrologický seminář 13.–15. června 2025

O víkendu se na statku konal astrologický seminář Rozuzlení. Účastnilo se osm lidí, lektoři byli Františka Jirousová, Martina Lukášková a Jan Kazda z pražské Astrologické školy pro statečné. Zde je zápis z víkendu a dvou předchozích dnů, kdy jsme akci společně připravovali. Kdo chcete číst pouze zápis z akce samotné, ťukněte si sem.
--- Tady najdete informace o chystaném dalším ročníku Astrologické školy pro statečné. Další Rozuzlení naplánujeme až přijde správný čas. 

Jako „rozuzlení“ jsme pojmenovali psychologicky silnou metodu pro výklad lunárních uzlů, která pracuje s archetypy v nevědomí a vyvolává je na světlo. Pomocí příběhu, který si účastníci sami sestavují na základě různých klíčových slov a symbolů, si můžou ujasnit minulost, kde se zasekli v opakovaných zvycích nebo nějakém problému, a nasměrovat se k novým možnostem a zkušenostem, které by z vývojového pohledu měli vyzkoušet, aby se posunuli v životě správným směrem.

Účastnili se: Ivanka B., Hanka K., Iva H., Pavel S., Lucie K., Jana S., Jitka U., Jitka D. Zapomněla jsem se zeptat, jestli smím použít jejich celá jména, tak radši takto. To se dá kdykoli doplnit. — Někteří byli od nás z humanistické astrologie, ale ne všichni, což je ideální. A Jana se zatím s astrologií nepotkala vůbec, ale zvládla to výborně, ocenili jsme její odvahu jít na úplně neznámou akci.

Celý příběh se vytváří pomocí propracované metody Stevena Forresta, která má asi 20 kroků. Účastníci se příběh tvoří sami, ale podle přesného postupu, který jsme jim postupně odkrývali. Víc o tom psát nemůžu, protože jsme teď jediní, kdo to tady v České republice učí a chceme si to nechat jako naši věc. Metodu jsme také mírně upravili, a hlavně jsme vymysleli, jak to konkrétně provést ve skupině, což je další know-how, které je podstatné a psát ho nikam nechci. Ukázalo se, že těch 8 lidí je tak akorát přesně na zvládnutí na víkend.

Bylo to hodně silné, ta metoda je do hloubky jdoucí, ale vyžaduje to nasazení, určitou pokoru a odvahu jít do toho od účastníků. Nedá se to dělat „jen tak“ na zkoušku, to potom nefunguje. Od lektorů to také žádá dost, naštěstí jsme byli tři, což se taky osvědčilo jako dobré, a určitě bych to nechtěla při tomhle počtu lidí dělat ve dvou. A ta skupina má svoje speciální dary, protože se vzájemně držíme a funguje to silněji, než při práci s jednotlivcem.

Já jsem měla na starosti vedení té metody a jednotlivé kroky, Martina dbala na psychický komfort účastníků a brala si stranou ty, na které to bylo moc a kteří potřebovali něco dořešit v soukromém rozhovoru. Honza měl páteční úvodní teoretickou přednášku a pak dohlížel na své svěřence a pomáhal s výkladem. Každý jsme měli přiděleny dva (já) nebo 3 lidi, kterým jsme s tou metodou pomáhali, protože je dost složitá.

Středa 11. června. Přijíždí Martina

(Zápis z deníku) Tento víkend tady mám astrologickou akci Rozuzlení, je to první společná akce naší astro trojky: Martina, Honza Kazda a já. Začíná se v pátek, ale Martina přijela už dnes, bude se tady učit na zkoušky z teologie a připravovat akci. Zastihla mě v posteli na půdě u večeře a ten pohled jí přišel velmi blažený. Měla těžké zážitky před cestou, musely jsme to rozebrat a je to teda na pováženou.

Večer jsme tedy v sednici, nakonec jsem i zatopila, je pořád chladno, léto žádné se tenhle rok nemůže vynořit, takhle studený rok nepamatuju. Já píšu deník, popíjíme čaj, potom trochu vína. Martina už nekouří vůbec, já jsem si pak dala jednu a Martina šla „čuchat“. Rozebíráme tu situaci před příjezdem sem, plánujeme víkend, povídáme. Taky o konspiracích zase.

Frodo byl venku, Žolík přišel nějakej vyděšenej, pohyboval se tam cizí kocour. (…) Jdeme totiž spát na půdu, abysme si to užily. Martina si vlezla na „dvojku“, já mám obsazenou jedničku. Kocourci se stočili ke mně do klubíček, ono tam poněkud táhne, a vytrvali v této pozici až do rána. Martina usnula okamžitě ihned, tak to mě moc těšilo. Já jsem usínala tisíc let, vzduch byl hodně studený, studil mě nos, to na půdě nepamatuju, ale vědomí, že se Martina vyspí, mi dělalo dobře a nic mi nevadilo.

Čtvrtek 12. června, přijíždí Honza a rozuzlujeme se

Vstáváme kolem deváté. Svítí slunce, ale v sednici je pořád chladněji. Martina se pak jde učit ven na dvůr pod ořech, učí se latinu. Já jsem si zabalila zásilku a jedu o půl dvanácté do Dačic, kde jsem vyzvedla Honzu Kazdu. Zrovna přijížděl autobusem, když jsem šla dolů na náměstí. Zašli jsme ještě do Lidlu něco nakoupit a jedeme na statek. Honza pamatuje začátky Astrologické školy pro statečné, teď se mnou a Martinou učí ve třetím ročníku a vypadá to, že bysme mohli dobře spolupracovat i v budoucnu.

Přijeli jsme skoro zrovna k obědu. Z Falafelu nám přivezli jídlo. Pak vypukla příprava na víkend. Martina se připravuje na zkoušky, to nejde jinak, takže pro ni bylo zkouškou se nezapojit do práce, já jsem jí to však přísně zakázala, jak jsme se včera domluvily. S Honzou jsme se pustili do úpravy pozemku. Honza nakládal tu suť, co zůstala po omítce – dělala jsem minulý týden omítku v rohu na dvoře – a já kosím. Pokosila jsem hlavně ty místa, kde se bude chodit, jinak to nechávám na polodivoko. Honza trávu odvozil a shrabal.

Ukazovala jsem mu taky stodolu, on kromě toho, že je astrolog, dělá výškové práce a pracuje na stavbách. Koukáme na krov a rozumujeme tam. Honza říká různé hlášky ze života, které se vztahují k situaci na statku, například „to musí odrůst“. Vyfotil taky různé záběry věcí a zátiší na statku, které jsem díky tomu mohla uvidět novýma očima. On má takové „mystické vnímání reality“, je buddhista, píšeme si různé astrologické postřehy na facebooku a dobře to ladí.

Honza pak začal taky s úpravami na půdě, pod dvě matrace dává palety a čistí je, aby ty matrace byly trochu zvedlý. A nejspíš ještě něco vykonal, hodně práce činil. Koupila jsem Martině o vánocích jako dárek ošetření ladičkami od Zuzky Prokůpkové, tak se tam vypravila ve 4 hodiny. Pak se vrátila asi po hodině celá vyladěná a „rozmotaná“, něco vyprávěla a bylo to zjevně velký. Martině se to moc líbilo a šla by znova. Tak nás pak napadlo, že to můžeme nabízet na Astrodramatu jako jednu z možností relaxace.

S Honzou jsme došli k sousedům pro stůl, který mi dává Jana Karásková, zrestaurovala ho a je to skutečně krásnej dřevěnej velkej stůl. Chtěli jsme ho dát do hostiňáku, o kousek se nevešel, což se nakonec ukázalo jako dobře, protože on zjevně chtěl jít do sednice. Dali jsme ho pod tabuli a mám prostorný stůl na řezání a balení obrázků pro eshop. To jsem dělala pořád na zemi a po několika hodinách takové činnosti dost bolí záda. Jsem ze stolu nadšená. Vypadá, jako by byl v sednici odjakživa. O půl šesté tady mám lekci jógy. (…) Pak se do sednice zase nahrnulo naše astrologické osazenstvo. Jdeme večeřet. Musela jsem zatopit, ta sychravina je obludná večer.

A pak vypuklo velké rozuzlení, tedy naše příprava na zítřek, která ale spočívala v tom, že si projdeme tu Forrestovu metodu a uděláme si každý rozuzlení podle toho. Chvíli jsme nemohli pořádně začít, Martina byla v takovém trochu pro mě legračním útlumu z toho Zuzky ladění. Vybírali jsme tu první postavu nějak dlouho, taky než se člověk rozhoupe a něco řekne a tak, až vznikla legrace, že kdo si nevybere ani z klíčových slov nebo archetypů, dostane polenem. Martina k tomu připravila bezinkový čaj a to je taková omamná a vlídná záležitost. Připomíná mi to dětství a je v tom mnohé. Vlastně jsem netušila, že se z bezu dá čaj dělat, myslela jsem, že jenom šťáva. Mohl by z toho být tradiční nápoj k Rozuzlení, pokud to budeme v červnu někdy opakovat. Honza pak napsal po neděli k bezince ještě něco, co se mi moc líbilo:

Před heřmánkem smekni, před bezinkou klekni" ... říká přísloví. Bylinkářská tradice říká, že "duch bezinky" byl od pradávna považován za tak mocnou sílu, že bezince bylo třeba vždy něco nabídnout oplátkou za její plody. Že se s esencí toho keře prostě komunikovalo. Moje zkušenost je, že lze nabídnout společný usebrání, nebo třeba modlitbu. Prostě s ní pobýt a pak „se zeptat“, zda a který ty květy/plody lze utrhnout. A to není žádný čarování, to je společná bohoslužba.

Rozuzlování se pak rozjelo velice a rozuzlovávali jsme se až do půlnoci skoro. Je to opravdu mocná technika, když se do toho člověk ponoří. A Martina vymyslela na zítřek dosti geniální inovaci, že nebudou lidi jeden po druhém, ale uděláme to jinak, jen sem nenapíšu jak. Nu příběhy nám z toho vzešly vskutku dramatické a zajímavé, já s Martinou jsme to už zkoušely, ale mně se tam přidaly nový věci, protože jsem tentokrát použila i tradičního vládce.  A ten Honzův příběh byl taky silnej. Zkratka „templář“. Ta metoda je teď trochu upravená, co používáme, tak jsem byla hlavně ráda, že to Martina shledala nosným. Průběžně jsme si říkali postřehy k metodě i zítřejšímu provedení.

Vyšlo taky už totálně najevo, že používám Placidovy domy, s tím byla určitá legrace, ale ve skutečnosti to zas tak sranda není, což může chápat jen zasvěcený. Martina to ale vzala tak dobře, že mě opět překvapila, jako již po mnohokráte, a dokonce navrhla možnost, jak to vyřešit při případném učení ve škole. — Martina s Honzou šli spát na půdu, já jsem v sednici.

Pátek 13. června. Příprava a začátek programu

Vstáváme kousek před osmou. Já jsem se vyspala krásně, ale Martina nemohla usnout až do čtyř a dostihly ji všeliké záležitosti. To vzniklo taky ze včerejška, z rozuzlení, tak to občas chodí prostě. Honza si ráno obcházel statek a našel si nějaké místo ve stodole. Podle toho, co mi později psal, zkoumal ducha místa a shledal ho dobrým.

U snídaně rozebíráme ještě včerejšek a různé nápady. Sepsala jsem rychle poslední slajd k planetám, který chyběl: kvadratura na Pluto. Mám seznam práce, co se ještě musí udělat, tak jsme se do toho dali ve třech, a to úplně jinak odsejpá. Honza ještě dokončil úpravu postelí na půdě, Martina tam vysála a pak se jde učit na zkoušky, sedí pod ořechem a hřeje si záda, i na půdě je dopoledne zima. Honza povlekl všechny postele na půdě a dvě v hostiňáku. A donesl tam z dřevníku jeden noční stolek. Tím se taky ten zadní pokoj na půdě upravil do vlídné podoby. Píšu pod ořechem deník, pak jsem douklidila suť před vrátky.

Martina kolem dvanácté vaří oběd. Já se jdu pomodlit s kocourky ranní chvály, svolávám je na dvoře jako vždy a Honza to se zaujetím pozoruje. Přivezl mi taky knihu od Antonyho Mella o meditaci, vypadá to výborně. A včera jsme rozebírali jednu Březinovu báseň, kde je symbolická řeč o kosení. Martina uvařila oběd, rýžové nudle s omáčkou z červené řepy. Bylo to výborný, jíme v sednici. Dáváme si krátký odpočinek a pak jdeme do akce. Martina jede nakupovat, Honza s ní, já do Staré Říše pro koláč a další.

Program začíná

Vyzvedla jsem z Telče Jitku Uhrínovou, dlouho jsem se s ní neviděla, těšilo mě, že přijela a uvidí statek. Z Pěčína potom Jitku Dvořákovou, ta už tu byla na Astrodramatu. Martina přivezla Ivanku Beranovou, častou návštěvnici 3. ročníku astroškoly. Takže se to začalo všechno postupně scházet. Pavel Strejček přijel na Harleji a zaparkoval ho na dvoře. Jana je z Krasonic, tak to měla blízko. Nakonec je nás 8, Lucie uvízla v koloně, tak přijela až po hodině a kousek. Ukazovala jsem všem ubytování, na půdě jich bude 5, Honza s Pavlem jsou v hostiňáku, Ivanka s Jitkou Uhrinovou na vejmince. Doklidila jsem ještě nějaký nehotovosti. S Honzou rychtujeme promítání, museli jsme to nakonec dát dolů.

Začínáme v sedm. Nějak jsem to krátce uvedla, Martina udělala ještě předtím večeři, namazané chleby, taky polívku uvařila na zítra. Dnes máme teoretickou část hlavně, tu si připravil Honza Kazda. Představil Rudhyara i Forresta, jejich pojetí uzlů, obecně co znamená jižní a severní uzel. Pak se lidi už ptali a byla debata chvíli. Původně jsme chtěli zapojit i Základní trojku, takže k tomu měl Honza připravené povídání, ale usoudili jsme včera při našem vlastním Rozuzlení, že bohatě stačí ta postava, co si lidi vytvoří na začátku.

Pak  je takové seznamovací kolečko, představujeme se a rovnou u toho říkáme svoje data a já s Martinou si to ukládáme pro zítřek do počítačů. Kolem desáté nějak končíme, sedíme ještě venku pod ořechem a povídáme. Martina jde dřív spát, aby se vyspala, před půlnocí se to všechno rozchází. Tenhle rok je nejchladnější, co pamatuju, takže na půdě i ve vejmince byla lidem zima, jak se ukázalo. donesla jsem jim tam naštěstí ještě deky večer, ale i tak byla některým zima. To opravdu nepamatuju, že by v červnu byla na půdě zima.

Sobota 14. června. Celodenní program

Snídaně od osmi ráno. Začátek myslím v 9. Končíme před půl jednou. Jako je zvykem ve třeťáku v naší astroškole, vytáhli jsme si všichni karty ze hry Dixit, a zamysleli se nad tím obrázkem. Je to takový rituál na přeladění se pro výklad symbolů a nalezení pomocníka při výkladu. Bylo hodně zajímavé, až podivuhodné, jak se postupně začalo ukazovat, že každý si vytáhl kartu, která odpovídala jeho příběhu. Tu stejnou kartu jsme každý používali pak až do neděle jako pomůcku. Dopoledne děláme jen jižní uzel a to je tíha. Ale vznikají postupně velmi zajímavé příběhy, je to v něčem fascinující, jak se to postupně začne tkát. A už se ukazovalo, že některé příběhy jsou velmi těžké.

Na oběd jsme si zajeli do Dačic, do restaurace U malíků, předobjednala jsem tam v týdnu jídlo. Byl i krátký odpočinek po návratu. Začínáme pak ve tři hodiny a přesouváme se ven, pod ořech. Přenesli jsme tam i stůl. Tam jsme se z jižního uzlu už vymanili a s novou volností postoupili na severní uzel. Tam už bývá různá legrace a celé se to jakoby rozváže. Ne úplně každému hned, jsou i zamotané případy, když se v horoskopu všechno pořád motá kolem jednoho, ale u většiny ano.

Byly taky už různé legrace. Pamatuju si tyto: Říkám, že si dáme přestávku na koláč. Iva rozumí: Přestávka na pláč. (Pláče bylo při semináři dost, ale přestávku jsme na něj dělat nemuseli. Tedy vlastně jedna paní si přestávku udělala, protože to musela přerušit, a pak vyprávěla – už s úsměvem – jak se šla s pláčem projít dozadu za zahradu, a zrovna tam byli všichni sousedi. – Chechtali jsme se u Ivanky severního uzlu v Býku. Heslo „uklidnit se“. Ivanka mluví o objetí, Hanka rozumí, že řešení je v tom, stát se obětí. Chlámali jsme se velice. Napadlo mě, jak ráda bych to natočila Forrestovi a poslala mu to. Kdo ví, jestli někde jinde ve světě takhle lidi podle jeho metody zasedají společně a společně tkají a nesou ty příběhy.

K večeři jsme měli výbornou dýňovou polívku, kterou uvařila Martina už včera. To už bylo nějak k sedmé, možná víc, nezapsala jsem si to. Původně jsme měli pokračovat ještě po večeři, ale bylo jasné, že to nepůjde. Skončili jsme tedy u znamení a domu severního uzlu.

Večer se sedí u stolu venku pod ořechem. Jitka Dvořáková přivezla karty, hodně různých balíčků, tak to nás zabavilo. Prohlíželi jsme si je a někdo si nechával i vyložit. Povídáme všelicos. Hanka řeší možnosti terapeutického výcviku například. Martina jí sděloval svoje zkušenosti. Postupně se ochlazuje a stmívá, tak jsme se přesunuli ještě do sednice. Já jsem zatopila. Výměnkářky šly taky zatopit, Honza jim kamna roztopil, já jsem na ně viděla oknem přímo ze sednice a vypadalo to, jako že tam ty kamna zaříkají. Povídáme si všelijak zajímavě ještě, Martina vyprávěla taky o začátcích Astrologické školy pro statečné, to je vždy legrace veliká. Spát jdeme kolem půl dvanácté.

Neděle 15. června. Závěr

Ráno snídaně z nakoupených zásob, pak pokračujeme a dokončujeme severní uzel, poslední dva kroky. Jednu účastnici si Martina vzala ven na soukromou konzultaci, a podařilo se jim tam vykřesat nějakou naději. Všichni své příběhy nějak zakončili a zhodnotili při závěrečném kolečku, kde zazněly i různé praktické věci a nápady. Kolovaly taky nějaké knihy, Neubauerovy živly například, Iva říkala různé zajímavosti ve spojitosti se svou terapeutickou praxí. A příběhy všech byly hodně zajímavé a dospěly k nějakému řešení nebo nápadu. Bylo to tedy silné, tak mi to připadalo a nejspíš i ostatním, podle hodnocení. Martina i já jsme to uzavřely zhodnocením. Ty konce bývají takové dojemné, když se podaří vytvořit toho skupinového ducha, a to se tady zdařilo. Ta metoda je nosná a jde do hloubky. Je náročná na počet kroků a provedení, ale myslím, že to k tomu patří, je to takové vydobývání z hlubin.

Dáváme si oběd, různé chleby s pomazánkou a prostě co zůstalo. Jdou si sbalit, stáhli peřiny, Jana umyla nádobí, Honza s Pavlem uklidili stoly a sednice po chvíli vypadala, jako že se v ní nic nepřihodilo. Loučíme se na dvoře, Pavel odjíždí na své motorce, Martina také odjíždí. Lucka vzala Honzu a Ivanku do Prahy. A je to, první Rozuzlení zdárně ukončeno. Snad se to příští rok zase zopakuje, nebo možná dřív, kdo ví.