Pěvecký soubor Těsto na letní výpravě. Červenec 2024

Ženy z vokálního souboru Těsto opět pobývaly na statku a vyjížděly do okolí zpívat. V pátek se zpívalo u Abbého ve Slavonicích v Galerii Masna, v sobotu na pouti v Řídelově a v neděli u Marty Veselé Jirousové na přírodní zahradě ve Staré Říši. Přijely ve čtvrtek 25. července a některé zde zůstaly až do pondělí. --- Tady bude brzo FOTOGALERIE --- 

Čtvrtek 25. července

Dnes přijíždí na statek sbor Těsto, stejně jako minulý rok jedou na tu svoji zpívací štaci po okolních vesnicích a budou přespávat na půdě. Jsem ráda, že je tady zase budu mít, už to nějak začíná patřit ke statku. Líbí se mi, že se ty party vracejí. Konec července tedy patří Těstu a jejich písním na dvoře. Dobře se s nimi žije.

Tenhle rok přijely: Křišťanka (Jana Hradilková), Jana Jonáková Vachtová, Míša Antalíková Němcová, Krystyna Skalická, Eliška Rothová, Betyna Landovská a dvě další ženy, které s nimi minulý rok nebyly: Andrea Landovská, Betyny sestra, a Krystyna Krauze z Polska. V sobotu pak dorazila rovnou do Řídelova ještě Dana Syslová.

Sjíždějí se několika auty, naposled přijíždí Betyna. Ukazuju jim ubytování na půdě, jen Jana je v hostiňáku. Půda se jim moc líbila. Rozdělují si postele stylem, kdo dřív přijde, ten dřív mele. Je jich akorát sedm a na půdě je sedm postelí nebo matrací. Dva zadní pokoje jsou dvojlůžkové. Přijeli ještě nějací jejich kamarádi a rozdělal se oheň. Já musím do Telče, Honza si tady na józe zapomněla mobil, tak mu ho vezu. Jeho dům je jak nedobytná pevnost. Po návratu sedíme u ohně a je dobrá zábava. Holky taky zpívaly samozřejmě, sedla jsem si na chvíli s vínem a cigárem a poslouchala okouzleně.

Pak se vedou hovory u ohně, místy hluboké i vtipné, proložené písněmi, Křiťanka hraje na kytaru a na šamanský bubínek, pak ho taky převzala Míša. Promluvila jsem si s Křišťankou, s Míšou (zážitky z mládí z Ječné), s Betynou, která má teď těžkou situaci, domlouváme možnou budoucí spolupráci ohledně půjčování Vydří na její kurzy rodinných konstelací. Hovory byly dlouhé, i na Magora se vzpomnělo. I na matky se vzpomnělo. Šly jsme spát až před druhou hodinou, někdo už po půlnoci, některé však pokračují v hovoru ještě dále, ale už na půdě.

Pátek 26. července

Počasí je krásně, slunce svítí, je to už takové spíše srpnové. Vstávám v devět hodin, holky se postupně trousí z půdy, Frodín spal s Eliškou a vyvalil se jí uprostřed postele. Snídáme, sedíme venku, povídáme, pod ořechem se snídá a řeší se všelicos. Já si vylepuju plakáty na seminář jógy a hledám pásku. Krystyna Krauze je z Polska (a vlastně druhá Krystyna původem taky), to je možná dar shůry, potřebovala jsem nějakou „polskou spojku“ pro obrázky, tak už hned domlouváme, jak to zařídíme. Krystyna K. vaří v sednici pro všechny polévku, nějak pěkně si s ní rozumím, povídáme o vesničanech, Varvažově… Ona taky dělá jógu a chce si na půdě udělat podobnou „ubytovnu“ a jógovnu, jako mám já.

Zkouška zpěvu a práce kolem statku

Sbor řeší, že lidé ze Slavonic se ptají, kde budou zpívat, chtěly nejdřív zazpívat, kdy budou chtít, ale dohodli se, že pevný bod bude v 17 hodin u kašny. Pak jdou zkoušet, zůstaly pod ořechem, rozezpívávají se tam taky, dělají taková zajímavá cvičení na tón ke každé čakře a jakási „zpívající fixa“, to vymyslela Míša. Jdu ven psát deník a těší mě ten šum zpěvu a rozezpívání tady. Křišťanka si tentokrát přivezla noty, aby tady mohla hrát. Hrála pak odpoledne takovou podařenou skladbu, hned jsem si ji chtěla zahrát a prý to byla momentální improvizace! To je teda opravdu síla, pro mě jsou to kouzelné jevy, jsem čirý otrok not.

Dnes jsem měla hlavně fyzicko-pracovní den, ale kupodivu jsem stihla i kousek z astrologie. Chvíli hrabu trávu, hlavně ale uklízím průběžně ve vejmince, páč zítra přijíždí rodina na ubytování. Sedím chvíli na zahrádce, oni zkouší zrovna Dolino dolino, to mě silně dojímá, podobně jako minulý rok. Jdu kosit na předzahrádku u vejminky a osazenstvo zrovna odjíždí. Jedou do Slavonic. Krystyna S. mi tam vzala obálku do Zásilkovny a taky chtějí koupit Frodíkovi maso. Fotí si mě s kosou. Poslední odjíždí Betyny auto a mají otevřený kufr, chechtám se jim, nevšimly si toho, vypadají jak nějaké letadlo, upozornila jsem je samozřejmě.

Večerní klavír a hovory

Stihla jsem toho dost (…) Večer píšu na zápraží deník, už je před desátou, Těsto je stále na výpravě. Vracejí se nějak po desáté. Jana jde hned spát, je unavená. Přivezli Frodíkovi maso, chodil se na to pořád už ptát. Museli se pro něj ale vracet do Slavonic… Eliška zaujatě sleduje, jak ta příšera chlupatá hltá ubohého vepře. On je to prostě vepřovec. Křišťanka ještě zahrála trochu na klavír, má takové barokní skladby, moc dobře hraje a chválila piano, že člověku nic neodpustí a prý z něho má respekt. Ráda to piáno poslouchám, když na něj hraje někdo jinej, člověk sám to slyší dost jinak, když u toho sedí. Co kdo jinak dělal nemám zapsáno.

Jdu si ven zapálit a zasekly jsme se tam s Křišťankou, která mi vyprávěla o svém plánu obnovit taková debatní setkávání nad určitými tématy, která kdysi dělávala, Kočovné konference se tomu říkalo. Bylo by to ale tentokrát v Praze, zatím asi víc prozrazovat nelze. Na každé téma by si pozvala jiného člověka a smysl je právě ta otevřená rozprava, ve které by lidi dávali otázky. Umění otázky. Mluvily jsme dlouho o tom, jak jsou tyhle hovory důležité, zapojit lidi, poskytnout jim prostor pro otázku, skutečně je poslouchat. Pak můžou při debatě vzniknout nové věci, člověku se prohloubí a promění jeho pohled na věc a není tam rozpor, i když jsou názory rozdílné. Tohle je v dnešní době zásadně důležitá věc. — Spát jdeme už kolem dvanácté, jsme všichni utahaní.

Sobota 27. července

Lezu ven před půl devátou. Všichni se postupně trousí. Nejdřív ale Betyna, tak jsme se hned vrhly na astrologii. Ukazovala mi výpočet síly planet v Baudyšově programu Astrolog. Má k tomu takovou zajímavou teorii o síle narození, když je matka panna. Koukáme se ještě na horoskopy, Betyna mi vysvětluje, jak používá dekany a aplikuje to na můj horoskop. Ukazuju jí Stevena Forresta, kterého teď studuju. Krystyna vaří a holky zase pod ořechem zkouší. Sedím s počítačem u ohniště a píšu deník, těší mě ta atmosféra tady s těmi zpěvy a zkouškou.

Ukázala jsem Betyně taky knihu Astrologie osobnosti od Danea Rudhyra, kterou vydala Martina Lukášková a Trigon. Velmi ji to zaujalo, začala si z toho číst, tak jsem jí jeden výtisk dala i s podpisem (dělala jsem tomu redakci). A abych nezapomněla: Andrea mi přivezla takový bezvadný podseďák, který se mi hodí akorát na jógu pro lidi, co mi sem chodí, je to naplněné pohankou. Některý den mi to holky šly ukázat a vedly mě ke studni, kde u polštářku zrovna seděl Frodo, chvíli mi trvalo než jsem pochopila, co mají na mysli, páč lidi mi tu různé polštářky na jógu zapomínají.

Pouť v Řídelově u kapličky sv. Anny

Dnes jedeme všichni do Řídelova na pouť ke kapličce svaté Anny. Kaplička je nová, krásná, byla postavena v roce 2020 zásluhou Jiřího Chmela a jeho ženy Ivanky. Zařídil na ni sbírku a prosadil stavbu u zastupitelstva, včetně obrazu Davida Němce, který v kapli visí. Těsto tam jezdí zpívat skoro každý rok.

Já jsem si sbalila cajky a štafle už dřív, abych měla ještě chvilku na studium. Já vyjíždím dřív, po půl druhé, protože si tam chci zřídit stánek s obrázky. Zaparkovala jsem vzadu u hasičárny a dotáhla štafle i bednu. Je tam vysoký strom, pod něj jsem dala štafle, a takovej kmen useklej, kterej posloužil akorát jako stolek. Postupně se schází lidi, bylo nakonec úplně plno a ještě lidi stáli vzadu. Mši sloužil Zbigniew Czendlik, milý člověk. Přiletěl helikoptérou, to byl zajímavý jev. Místo zpěvů z kancionálu doprovázel mši sbor Těsto, nějaká paní recitovala tátovy básně. Jen teda vzadu je trochu špatně slyšet, hlavně když po silnici projíždějí auta. Těsto ale slyšet bylo úplně bez problémů, ačkoli mikrofony neměli. Dvě písně od Těsta mě tak dojímaly, že jsem to musela skoro vypnout, aby mi tam netekly slzy, to se přece jen pro trhovkyni nehodí.

Z pódia přivítali taky senátora Vystrčila a ještě někoho asi. Bylo to takové spojení kulturní akce se mší. Dokonce na konci mše řekli, že tam mám stánek a přivítali mě, tak jsem si říkala, kde se dostane trhovkyni takové zacházení (to ale zařídila Míša, pokud se nepletu, jinak by to nezmínili). A lidi se stavovali u stánků a dobře kupovali, někteří taky chtěli podpořit rekonstrukci stodoly, protože věděli, že výtěžek jde na ni. Těsto mi ke stánku přišlo zpívat a lidi se shlukovali. Ukázali se tam Stoilov s Míšou například, taky Martin Palouš, zarecitoval tam dokonce nějaké svoje básně. — Při mši pak dorazila taky už Dana Syslová.

Taky předseda senátu Vystrčil přišel pohovořit, býval to kdysi můj oblíbený učitel na fyziku na gymplu v Telči. Divil se, že bydlím ve Vydří a že je to tam opraveno, prý můj plán považoval za naivní. No to rozhodně byl, nicméně vyšel. Tak jsem se rozhodla, že panu senátorovi pošlu email s informacemi o Statku uProstřed, to nemůže uškodit. Betyna si pak jde ještě zazpívat do té kapličky Ave Maria, což byla pěkná scéna. — Holky pak odchází na posezení do hospody, já si balím krám a odjíždím. Zacvičila jsem si doma a vykonala všelicos, ale nezapsala.

Koupání, Magorův hrob a večeře pod ořechem

Holky se vracejí až večer, Dana přijela s nimi, bude spát na půdě místo Krystýny. Zašly se ještě u Řídelova vykoupat do nějakého vytěženého mrákotínského lomu na žulu. Některé tam vlezly nahé a po vyjití na břeh zpívaly písně. To musela být scéna podařená. Křišťanka s Andreou a Janou a Krystynou zajely ještě na hřbitov na Magorův hrob, zrovna zapadlo slunce, zazpívaly mu tam. Křišťanku tam ovšem seštípala jakási sprostá hovada.

Sedíme u stolu pod ořechem, večeříme a rozebíráme dnešní akci. Chválím zpěvy a pak mluvíme o té písni, kde se zpívá „ta naša jedlička preblahoslavená“, protože to holky zpívají tak velebně až jaksi „pravoslavně“, že je to velmi mocné. Forma té mše byla taková kombinace kulturní akce spojené se mší, což mě docela zaujalo. Pronášejí se různá hodnocení obsahu, formy, účastníků. Na tom si jasně uvědomuju, že pokud člověk chce něco začít pořádně dělat pro veřejnost, musí počítat s tím, že se nezavděčí všem a bude to i kritizováno. Pro mě je důležité si tohle promyslet, páč mě teď všechno nutí začít tady na statku něco osobně učit, pořádat tady semináře pro lidi z okolí, a musím počítat taky s kritikou (kterou znám v drtivé podobě odjinud samozřejmě) a předem si na to nějak zvykat.

Seděly jsme tam až do úplné tmy a rokovaly, i nějaká písnička se zazpívala. Na Betynu ale přišel nějaký výpadek, zvláštní únava či co, seděla v sednici, pojídala zmrzlinu a pozorovala světla na lince a měla takové jakési vypnutí. Pak později v noci se jí udělalo lépe.

Debatní oheň a koncert pro kocoura

Kolem desáté jsem šla ještě rozdělat oheň. Byla to vydařená a intenzivní noc. Křiťanka si v noci šla zahrát na klavír, hraje hlavně barokní skladby, sedím v křesle a uhranutě poslouchám, jaké to piano má pěkný zvuk. Křišťanka hraje moc dobře, učila se u nějaké dobré učitelky. Betyně už je líp, chce si zazpívat Gounodovo Ave Maria, připojuju se k nim a Jana taky přichází. Byly jsme již trochu ovíněny, pustily jsme se do toho s velkou vervou a prožíváním, Křišťanka hrála ten akordový doprovod, bylo to mocné. Frodo je na takové divoké skupinové energie dost citlivý, tak tam začal pobíhat po místnosti celý divý a když jsme dozpívaly, vyskočil Křišťance na stehna, naprosto hypnotizovaně a zamilovaně na ni upíral ty svoje očiska, zaťal jí obě pacičky do prsou a nábožně na ní visel.

Vrátily jsme se k ohni a usoudily, že Frodo má prostě rád barokní věci, nikdy na mě při hraní nechodil (to jen Žolík), tak holky zkoušely, co by se mu tak líbilo a pěly různé zpěvy, Míša má operní školu, tak pěla árie, Frodo se připleskl na zápraží, ale už ho nic nezaujalo, otočil se k nám zády, usnul přede dveřmi a všichni ho museli celou noc překračovat.

Pak probíhaly různé debaty. Pamatuju si hlavně na hovory o tajné církvi, Míša o tom vyprávěla velmi zajímavě své osobní zkušenosti s tou tajnou církví v Praze a jak to pak pokračovalo po revoluci, i o rozporech které tam byly, je do toho zapojen Pavel Hradilek, jáhen a Křišťanky švagr, a tajný biskub Jan Konzal. Musím si to víc prozkoumat, velmi mě to zaujalo. Začaly jsme s Křišťankou vymýšlet takovou debatní akci, kterou bysme na to téma tady udělaly někdy, ale zatím o tom nic konkrétního psát nebudu, aby se nepokazil zárodek.

Vyprávěla jsem jim taky o zážitku s jedním divadlem, které proti mému zákazu napsalo hru inzerovanou jako hra o mě a mámě a jak to nakonec dobře dopadlo jakýmsi zázrakem a všichni jsme se usmířili. A tak jsme dlely u ohně až do dlouhé noci, někteří šli spát dřív, ale já, Betyna, Křišťanka a Míša jsme tam zůstaly až přes druhou hodinu. Hovory náboženské přešly do drbů všelikých, rozebíraly se zážitky z Ječné, Magor, Dana, Němec a Věra… Přemýšlela jsem, jak je ten můj rodinný příběh protkaný dost drsnými věcmi taky. Inu, to je jistě dobře.

Neděle 28. července

Lezeme ven kolem deváté, někteří mají trochu kocovinu, včetně mě, trochu mě bolí hlava, to musím přiznat, ale psychicky je mi úplně dobře a to soužití s Těstem mě pořád těší. A ty noční hovory stály za to. Máme úmysl jet do kostela, ne všichni, například Betyna to vzdala. Jedu s Danou. Krystyna se vypravila už předtím pěšky. Čekáme tedy v kostele na začátek, nikdo ale nejde. Až nám jedna paní oznámila, že dnes nikdo nepřijede, měl to být někdo z Kostelního Vydří. Inu, úmysl byl dobrý, tak což. Betyna pak říkala, že prý věděla, že mše nebude. Holky se jedou vykoupat na Hadravy, Krystyna, Křišťanka, Míša seděla na břehu.

Betyna s Adreou pracují v sednici na korekturách Betyiny knihy, píše další díl svých vzpomínek. Já si hledám jógovou sestavu na svůj sobotní seminář. Prohlížely jsme si taky fotky z minulého roku, ze srpna, kde byla ještě máma, pár dní před smrtí, a vzpomínaly na ni. Holky pak vaří sýr zapečený v remosce, zabalily sýry do alobalu a k tomu nějaká zelenina, bylo to děsně dobrý, Betyna k tomu dodala takovou pikantní omáčku, jedla jsem s něma. Pod ořechem sedíme. Tak si pak taky udělaly poradu. Míša zase vzpomíná na slasti řezání pilou, chvíli se o pilách bavíme. Vzpomněly jsme si na ty humory z minulého roku, kdy jsme vymýšlely, jak by se Těsto živilo jako banda instalatérek, a připojily pár dalších nápadů:

• Dámský vokální a instalatérský oktet Těsto
• Hodinové Těsto
• Heslo: Nařežeme, opravíme, uvaříme, zazpíváme

Stará Říše, klavír a debaty o církvi

Ve tři hodiny mají zpívání ve Staré Říši u Marty na zahradě. Čtyři z nich už odjíždí pak rovnou domů: Eliška, Míša, Andrea a Krystyna. Tak se s nimi loučím. Nejedu s něma. Udělala jsem si nedělní program ve stodole. (…) Vracejí se po osmé hodině. Nejdřív Betyna a Dana, a hned říkají, že zrovna zapadá slunce, jdou se na něj podívat za stodolu. Jdu s něma, i Frodík, pozorujeme západ, má nádhernou fialovorůžovou barvu. Vyprávím, jak se mi tady Frodík narodil. Přichází Křišťanka s Janou, ostatní odjeli.

Na dvoře jsem rozdělala oheň, dokončujeme si každá ještě nějakou práci, Jana se hřeje u ohně. Jdu si zahrát na klavír, přehrála jsem několik skladeb. Betyna u toho umyla nádobí vytažené z nefunkční myčky a Křišťanka přišla poslouchat. Pokazila jsem dost Passacagliu, ale což. Pak jsme si zase střihly Ave Maria, jen já s Betynou, už nám to šlo líp, nejlíp se na rytmus osvědčilo pozorování Křišťanky, která sice při hraní nemohla dirigovat, ale pohybovala rty a tím jsme řídily, kdy začínat zpěv.

Sedíme pak u ohně, vracíme se s Křišťankou ještě k té církvi a nápadu na debatu. Vysvětluju, že mi jde hlavně o otázku, co s křesťanstvím, jak ho přenést do nové doby, jak přeložit ty už úplně vyprázdněné pojmy do nové řeči a jak nově dělat rituály. Betynu to taky zaujalo. Zase o krizi v církvi mluvíme, o Alianci pro rodinu, Betyna si hledá na internetu některé představitele… Já o tom ani psát nebudu. Křišťanka vyprávěla o svém děsném zážitku, jak ji pozvali Joch a Semín do nějaké „debaty“ a tam ji prostě použili jako figurínu k upalování čarodějnic. Napsala o tom pak také článek na blog o smyslu debat vůbec. Dana má taky bohaté zkušenosti z toho prostředí.

Je zvláštní a nějak symbolické, že ať mi sem přijede téměř kdokoliv, debata se stočí na budoucnost církve a nebezpečí toho totalitního konzervativního myšlení. Jsem si vědoma, že zastánci „tradičních hodnot“ jsou zcela přesvědčení, že nebezpečí vzniká naopak z té „genderové ideologie“ a liberalismu. Totalitou se asi budeme nálepkovat všichni, smířila jsem se s tím. Otázkou je, která z těch variant uspořádání dokáže zahrnout víc různosti v jednotě. O to se bude v budoucích desetiletích hrát. — Jdeme slušně spát kousek po dvanácté.

Pondělí 29. července

Tak je zase další týden. Křišťanka s Janou a Betynou dnes odjíždějí. Dana tady ještě zůstává na odpočinkový i pracovní pobyt na pár dní, stejně jako minulý rok. Betyna ještě uvařila oběd, jíme to s Danou pod ořechem. — inak holky taky nakoupily obrázky, Krystyna Krauze jich koupila víc, i druhá Krystyna, Betyna, pak i Dana něco, díky jim za to. Mám teď finanční tíseň kvůli nedoplatku za elektriku, tiskárny nefungují, obrázky se neprodávají moc, tak mě to potěšilo.

S Danou se žije úplně klidně, děláme si své, Dana studuje nějakou zajímavou knihu psychologickou, jezdí se vykoupat a plánuje zajet do Slavonic. Chodíme, kde chceme a jsme zcela nezávislé. Ona bydlí na půdě a moc se jí tam líbí, jako většina lidí zde si pochvaluje, jak se tady dobře spí. — Něco víc o jejím pobytu bude pak v Kronice 2024, tu ale píšu až v prosinci.

Snažím se dnes dopsat ten  zápis o Těstu, aby to měli hotový, z větší části to mám. Ještě fotoalbum jim chci vyrobit. Přišla na mě únava odpoledne, jdu se natáhnout na patro do stodoly, kocourci jdou se mnou a usnuli jsme tam. Betyna pak odjíždí, tak se loučíme a já jdu pokračovat v psaní. Kocourci tam zachrápali a sestoupili až na večeři. Pak večer Betyna začala psát emaily, že ztratila mobil a vrací se, naštěstí ho ale našla někde v autě. Vypisovala si tady dlouhý itinerář, páč nejezdí s navigací, ale ten taky ztratila, tak jsme jí daly s Danou po telefonu nové pokyny.