Zde je přehled všech skupinových akcí a tvůrčích pobytů za rok 2025. A také pár osobních zápisů o Frodovi, protože to byl jeho poslední rok. Zápis o tom, co jsme dělali za práci je zvlášť (viz odkaz v obdelníku) Tento rok máme konečně také fotoalbum za celý rok. První je od ledna do září (odkaz ve druhém obdelníku), další podzimní a zimní jsem pak dělala jako přílohy Zpravodajů. 

LEDEN — ÚNOR — BŘEZEN — DUBEN — KVĚTEN — ČERVEN — ČERVENEC — SRPEN — ZÁŘÍ — ŘÍJEN — LISTOPAD — PROSINEC

Celkové počty hostů a akcí v roce 2025

Vidíte, že počet komerčních hostů se drží kolem té osmdesátky, ale počet hostů na tvůrčích a rekreačních pobytech zdarma mírně stoupá, a tak se mi to líbí. Je třeba pohnout s tou stodolou.

• Celkový počet hostů, kteří přijeli na tvůrčí pobyt a delší návštěvy v roce 2025: 49, nepočítám větší skupiny
  • V roce 2024: 43, 2023: 23)
• Celkový počet ubytovaných komerčních hostů za rok 2025: 84
  • V roce 2024: 82, 2023: 104. Vejminku komerčně pronajímám již pátý rok, o hostech z vejminky sem ale většinou nic nepíšu.
• Celkový počet skupinových akcí: 10. Některé z nich mají samostatný zápis, ostatní jsou zapsané zde v Kronice.

10. ledna. Jógový seminář
7. února. Jógový seminář
21. února. Promítání filmu Teilhard: vizionářský vědec na statku
26. dubna. První astrologický seminář na statku: Úvod do evoluční astrologie
13.–14. května. Pracovní výjezd pečovatelské služby Sdílení z Telče
13.–15. června. Astrologický seminář Rozuzlení
20.–22. června. Program Následné péče jihlavské charity
1.–6. července. Astrodrama (fotogalerie)
20.–24. srpna. Astrodrama pro AVU (fotogalerie)
16.–18. září. Studijní výjezd Gymnázia paměti národa

Leden 2025

3. ledna. Jakub a Ota

Ota Bureš a Jakub Fišer tady byli o Silvestru. 2. a 3. ledna pak odjížděli. V lednu jsme taky s Jakubem pracovali na českých titulkách k filmu Teilhard de Chardin: Vizionářský vědec. Ten film patří České společnosti Teilharda de Chardin a posílala jsem ho během roku na promítání na hodně míst v ČR, na některá z nich jsem pak i osobně jezdila, abych odpovídala na otázky v debatě po shlédnutí filmu.

10. ledna. Jógový seminář

Na statku v sednici pořádala jógový seminář Jóga proti stresu. Pro lidi z okolí Dačic a Telče. Podobný seminář jsem dělala i minulý rok, tak jsem použila to, co jsem měla už připraveno, a jen trochu to pozměnila.

(Zápis z deníku) Odklidila jsem stůl k lince a v sednici tím pádem vznikl prostor, kam se vešlo pohodlně 6 lidí a já. To je celkem objev. Přišla i Renata, tu znám. Dana Posádová se ukázala, chodily jsme spolu na tajči kdysi předávno. A ostatní jsem neznala, samé ženy.
Uvařila jsem jim čaj. Jela jsem podle programu, ale nechávala si místo na improvizaci, nic jsem nečetla nikde z papírů ani se do nich nedívala. Řeči o dechu mě napadaly dobrý, lepší než jsem měla připraveno. Například o tom, že dech je vodítko pro divoké zvíře. S touhle fází jsem vskutku spokojena, páč se mi za ty 3 roky, co učím, podařilo najít pár vět, které jsou srozumitelné a jasné a relativně i nové. Je to takový můj vklad kundalini józe. Cvičíme tu rozcvičku proti stresu a sestavu na uvolnění energie. Prokládáme to dechy. Frodík si střídavě lehal asi na 4 karimatky a pocházela z něho zábava. Zpívanou meditaci jsem dala Ad gure name.

15.–19. ledna: Michael

Od středy pobývá na vejmince Michael, pastevec, a píše si tam nějaké své texty. Jezdíval psát do Telče, jednou za rok, ale tam už nemůže, tak mu kamarád zprostředkoval pobyt tady. Dal mi jeden text, o kterém ale nesmím veřejně psát. Je to moc dobrý a silný text, čtený byl prý v roce 2023 také na hřbitově v Kostelním Vydří. Ale není prý určen digitálním sítím.

24.–26. ledna. Tereza Šustková?

V kalendáři mám zapsáno, že tady byla opět Tereza, básnířka, ale o pobytu nic zapsaného nemám, tak nevím.

28.–29. ledna. Jana Bauerová a eshop

Jana Bauerová mi přijela pomoct s vytvořením katalogu obrázků pro eshop a obecně mi pomoct s obrázky, musím jich hodně nařezat pro prodejnu v Kostelním Vydří.

---

Únor 2025

7. února. Jógový seminář

Pořádám další seminář Jóga proti stresu. (Zápis z deníku) Začínáme v 5. Nervozitu jsem necítila, což je zajímavé, spíše trochu až jakousi mírnou lhostejnost. Ale to mi taky trochu vadilo, páč si říkám, jestli ta nervozita k tomu není nějak nutná! Přišli 4 lidi, 3 z nich taková vtipná banda, obírali Frodinka, měli vtipné řeči, to se mi líbilo. Ta jedna paní tady byla už v lednu. A další se omluvila, že je nemocná. Dechy děláme stejné, sestava na rozproudění energie a proti stresu. Připadá mi, že s autoritou nemám problém, i ten chlapík byl v klidu. Divím se tomu občas, jak mě automaticky poslouchají. Ale to je náhoda asi, nebo prostě že by na takový seminář asi nechodili schválně prudiči.

20.–25. února. Darja Dočekalová

Na studijní pobyt přijela Darja Dočkalová, přišla pěšky z Pěčína. Během pobytu se připravovala na pohovor do třetího kola Fulbrighta. Jako bývalá Fulbrightistka jsem jí říkala, že je to marné, protože situace v USA se naprosto změnila a Darji projekt i životní historie jsou plná teď už zakázaných slov jako gender a podobně. — Darja je jako doktorandka členem projektu GA ČR: https://zivotnipribehy.com/o-nas

A večer jsme povídaly. Taky politickou situaci samozřejmě probíráme, informační válku, informace jako chemické (emoční zbraně) a tak všelicos. Celkově ty hovory s ní byly pro moji práci hodně přínosné, přivezla například výbornou knihu Simone Weilové The Need for Roots. Taky ve způsobu života (rozvržení dne zaměřené na intelektuální práci) jsme si sedly zcela. Rozmístily jsme se u kamen se svými počítači a knihami, protože to teď jinde nejde, než sedět u kamen.
Žolík taky ulovil malého zajíce a dotáhl ho do sednice. Snažily jsme se ho všelijak zachránit, Darja našla číslo na nějakou záchrannou stanici, ale ta je v Třeboni. Odvezla jsem ho tam další den, ale bohužel se ho už zachránit nepodařilo. Až potom jsme zjistila, že záchranná stanice je i tady blízko, ale to už bylo pozdě.

10–15. února: Jan Krbec

Na vejmince je tento týden Jan Krbec na duchovní obnově, je farářem v brněnském biskupství a kamarád Hanky Svanovské. Byl taky na výletě po krajině a v Kostelním Vydří. Myslím, že to byl první farář, který tu pobýval. Přivezl moc dobré granule kocourkům a všelijak zveleboval vejminku drobnými užitečnými předměty. Přednáší někde o médiích a doporučil mi naprosto skvělou knihu: Alexandra Alvarová: Průmysl lži, propaganda, konspirace a dezinformační válka. Hned jsem si ji objednala a v pátek už četla. Je tam vše, co potřebuju teď vědět. Měla by to být povinná četba.

21. února. Jakub Fišer

Přijíždí Jakub Fišer. Vyprávěl taky o nové odporné knize o Bondym, od Vodrážky, to jsme rozebrali. V sobotu 22. února natáčel promítání životopisného filmu o Teilhardovi, které se konalo tady v sednici.

21.–23. února. Radek Štěpánek

Radek, básník z Telče, si tady od pátku na vejmince psal nějaký naléhavý rest. Šel také na promítání Teilharda. Domlouvali jsme promítání v Telči, že by se tam taky promítl ten film o Teilhardovi.

22. února. Promítání filmu o Teilhardovi

(Deník) Odpoledne chystáme sednici na večerní promítání filmu o Teilhardovi. Teilhard: Vizionářský vědec, režíroval to Frank Frost, mám výhradní právo distribuce české verze v ČR pod hlavičkou Teilhardovy společnosti. Udělali jsme s Jakubem k tomu české titulky. Rozesílám to jednak zájemcům a dnes se to mělo poprvé zkušebně promítat tady u mě. Plakáty jsem dávala jen na Facebook. Potřebovala jsem si nejdřív vyzkoušet ten formát. Film má dvě hodiny a pak jsem chtěla zkusit ještě nějakou debatu, ale netušila jsem, jaký bude zájem.

Vysála jsem a uklízela ještě vše, co bylo třeba. S Jakubem jsme hlavně ale vyzkoušeli celé promítání. Zbyněk vyrobil poličku na projektor, který jsme zavěsili ze stropu. Naštelovala jsem to tam, podepřela to polínkem. Promítací plátno je před oknem už od Silvestra. Připojili jsme tam repráky od Radka, jeden nejde, ale jinak dobrý. Obraz jsme naštelovala.

Kousek před pátou se začali scházet lidi. Nakonec bylo 9 návštěvníků zvenka a my tři, já, Darja a Jakub. Přišel taky Radek Štěpánek z vejminky. Iva Ferencová a Marie Hybášková. Z Prahy přijely dvě učitelky Veronika Šajtarová a Martina Kotrbová, paní Šajtarová je členkou Teilhardovy společnosti. Honza přišel. Několik žen přineslo buchty a různé takové pochutiny, že toho byl plný stůl. Já jsem nabízela čaj a oříšky. Krátce jsem film uvedla, Jakub to natáčel v rámci svého časosběrného dokumentu. A pak se promítá, venku se už setmělo, takže vidět bylo dobře. Vypadá to, že film udrží pozornost celé dvě hodiny, je dobře dramaticky zpracovaný. Lidi to pak potvrdili.

V 19 h. dáváme přestávku. Myslela jsem, že většina lidí bude chtít jít domů, ale musel odejít jen Radek a Honza, ostatní zůstali na debatu a bylo vidět, že jsou zvědaví. Já jsem si vůbec nic nepřipravovala, ani atom, páč jsem tak trochu počítala s tím, že nic nebude. Ale měla jsem vytištěné články o Teilhardově pojetí dědičného hříchu a nějaké citáty, to jo. Tak jsem něco zpatra řekla o Teilhardově filosofii, Jakub zase natáčel. Pak se Darja zeptala na první otázku, dobrou a zásadní, a složitou, tak se debata rozjela a všichni se zapojovali. Atmosféru se podařilo udržet celou dobu dobrou, nikdo nikoho neurazil, nikdo se nehádal, bylo to dobré. Marie měla dobrou řeč o přírodě, a všichni se nějak dobře zapojili. Pro mě je to pořád hodně důležitý takhle zjistit, že se dá o filosofii mluvit s každým obecenstvem a že když se těm lidem nechá prostor, který je mírně regulovaný, vzniká z toho něco velmi zajímavého. Tak se mi zase obnovila myšlenka, že bych mohla zkusit dělat ty Teilhardovské semináře.
Debata trvala asi hodinu a půl nebo déle. Jakub ji zčásti natáčel, až pak jedna účastnice řekla, že není schopna nic říkat před kamerou, tak bylo natáčení ukončeno.

Všichni se tedy rozešli a my sedíme, pojídáme děsně dobré pochutiny, co nám sem lidi nanesli a velice debatujeme až do půl druhé. Bylo to moc dobré rozhovory. Měli jsme z té akce takovou dobrou náladu debatní. O náboženství jsme mluvili, s Darjou jsem probírala křesťanství a různé jeho aspekty i praktické, v tom progresivním směru. Jakub psal návrh na svůj dokument o ukrajinských uprchlících, jak si tady snaží zařídit život, pak nám to četl, abysme mu k tomu daly připomínky, Darja k tomu měla přínosný kritický pohled. Obecně jsme probírali ruský vliv a informační válku, ale nevím, jestli zrovna tenhle večer.

---

Březen 2025

1. března. Jiří Janda

Na vejmince je na pobytu Jiří Janda, novinář a grafik. Znám ho z naší astrologické skupiny. Zašel na povídání také.

28. března: Dvě Petry píšou scénář

Na vejminku přicházejí pěšky na tvůrčí pobyt dvě ženy, Petra Hrubišová a Petra Drozdová, jsou to obě knihovnice. Říkaly, že přespaly někde u Lhotky, jsou to dobrodružné povahy vskutku. Prý takhle cestují občas. Petra Hrubišová mi předtím vysvětlila záměr pobytu v emailu:

… obracíme se na Vás s dotazem, zda by bylo možné přijet k Vám na statek v rámci tvůrčího pobytu, někdy koncem března t. r. (nejlépe víkend). Jsme dvě knihovnice (jedna sice již v korporátu, ale duší stále u knih), stiženy utkvělou představou, že náš život dostojí smyslu, až po nás zůstane hmatatelná stopa v podobě filmového scénáře. Tvoříme průběžně po celou dobu našeho přátelství, cítíme však, že naše společné dílo, mnohokrát přepracováno, seškrtáno, třaskavě diskutováno a překotně upravováno na míru různým soutěžím, stále není u konce. Ač jsme nevyhrály cenu Českého rozhlasu, ani cenu pro mladé scénáristy do 30 let (nejsme už nejmladší), práce nás stále baví a motivuje.
Bohužel, náš čas na tvorbu se v průběhu dějin stává nadstandardním luxusem, každá jsme z jiného města a společné chvíle si doslova krademe. Jsme znalé literárních a uměleckých odkazů nejen Vašeho tatínka, maminky i Vás. Mágu známe skoro nazpaměť a bylo by pro nás neskutečným snem strávit u Vás pár dnů, během kterých bychom náš elaborát dokončily. Snad nejsme příliš troufalé. I tak budeme čekat na odpověď.

Výstava Symposium na statku Františky Jirousové 27. 3 – 07. 04. 2025

Poslední srpnový týden v roce 2024 se na statku konalo symposium umělecké skupiny Third // space (třetí prostor) s tématem zkoumání severských mýtů a rituálů. Ve skupině s mezinárodní účastí jsme ztvárnili některé scény z Písně o Nibelunzích, Eddy a vykonali vymyšlený rituál kolem dubu. Byla to zajímavá a důležitá zkušenost pro každého z nás.
Podrobný zápis s fotografiemi je zde: Symposium o severských mýtech a rituálech

V březnu letošního roku uspořádala skupina Third // space výstavu ze symposia. Web k výstavě je zde: https://www.artmap.cz/eventy/symposium-third-space-2
Napsali o výstavě: Výstava Symposium na statku Františky Jirousové na téma rituály, slovanské a germánské mýty, výjevy z toho a jiných světů polapených je kompilací výstupů a záznamů z této prazvláštní akce, jakéhosi setkání mixu lidí ze střední a severní Evropy na již zmíněném místě a to v posledním srpnovém týdnu roku 2024.

Lidé, kteří se zde setkali, se zpravidla vůbec neznali a nespojovalo je nic, než zvědavost a otevřenost mysli. Motivem tohoto setkání byla jednoduchá teze: Pakliže lidský mozek byl schopen prostřednictvím rituálů a magie ovlivňovat skutečnost, měl by toho být schopen i v této naředěné době, přestože obecná důvěra v tyto schopnosti již zmizela a stejně tak umění takové příkazy a prosby vesmíru přednášet. To jsme si na konci pobytu vyzkoušeli a chceme to návštěvníkovi nejen zprostředkovat, ale i mu umožnit si to vyzkoušet v sakrálním prostoru Synagogy na Palmovce. Součástí pobytu bylo hraní si se starogermánskou mytologií a mytologií obecně, na výstavě jsou ke shlédnutí výstupy jako krátký film – Píseň o Nibelunzích, fotografická série Souboj bohů o svět, Vítězství nad obry, Výjevy z Eddy, a záznam pro symposium pořádaných přednášek světových kapacit na téma starogermánského ale i řeckého mýtu.

Vystavující: Lukáš Prokůpek, Aneta Fodorová, Karel Černošek, Lukáš Kosek, Františka Jirousová, Jiří Kniha, Fabian Zeidlitz, Dominika Miklar, Ewa Zurakowska
Kurátoři: Simeon Hudec, Lukáš Prokůpek, Aneta Fodorová

---

Duben 2025

Píšu vždy dopoledne intenzivně knihu o Teilhardovi pro nakladatelství Biblion. Vyžádali si ji ode mne.
22. dubna zahájen provoz letní pracovny = na letní půdě. Zima přechází do léta naprosto oslnivým bujarým tryskem, to bujení přírody je v tenhle čas naprosto opojné.

5. dubna. Literární návštěva

Kolem poledne přijíždí literární návštěva. Tři lidé jedou po kraji po zajímavých místech, byli v Petrkově či kde a míří do Želiva, a stavili se i tady. Provedla jsem je po celém statku, začali jsme v sednici, zašli jsme do stodoly. Jeden z nich, Roman Hlavička, koupil Srdce hmoty. Zajímavě mluvili, politickou situaci jsme okomentovali, zmínila jsem různé věci z historie. Přivezli mi pěkné věci z Luhačovic, domácí pálenku a nějakou sladkost.

9.–10. dubna. Jana a řád v eshopu

Přijela zase Jana Bauerová. Plán je udělat řád v těch obrázcích. Zbyněk mi včera dokončil ty police, tak jsme se těšily, jak tam dáme cedulky a vyskládáme tam hliníky a já pak i nařezané obrázky. Každý obrázek bude mít ode dneška svoje pevné místo, velmi to zrychlí zasílání a je to prostě krása. Obě milujeme ten dokonalý řád takhle vytvářet. Další den jedu přednášet o Teilhardovi a promítání filmu o něm do Brna do farnosti Žabovřesky, Jana hlídá dům.

11. dubna. Hana Svanovská

Večer přijíždí Hanka Svanovská, jede sem na víkend. Její maminka mi posílá jednak tři flašky dobrého červeného vína, jednak tři velké tašky ložního prádla, hlavně prostěradla, čímž mě ovšem dosti potěšila, protože jak mám ubytování, pořád peru a hlavně s prostěradly je potíž, trhají se. Rovnou jsem si vybrala něco na zítřek, mají přijet tři Poláci.

12. dubna jsme se společně vypravily na Javořici. Já sama nikam nechodím, nenacházím na to čas, ale s Jakubem občas jo, a včera mě napadlo, když Hanka říkala, že půjde na Javořici, že se k ní přidám. Jely jsme také do Klátovce. Bylo to velmi zajímavé hned tam, protože jsme šly kolem chalupy Novákových. Máma se kamarádila v mládí se Zuzanou Novákovou a je to celá taková důležitá historie, s Hankou jsme si o té rodině několikrát povídaly už, protože ona tam k nim v mládí jezdívala a jsou to velké příběhy.

S překvapením jsem například zjistila, že kniha Země za mořem, kterou jsem četla někdy kolem 17, 18 let a měla ji moc ráda, je od Ester Novákové! Je to celé takové trochu mystické a tajemné, ta propletenost rodin a příběhů. Vše, i výpravu na Javořici, mám podrobně popsáno v deníku.

13. dubna Tomáš Hřídel

Na návštěvu přijíždí Tomáš Hřídel, člen Teilhardovy společnosti, jel kolem ze Znojma, tak se stavil. Rád by poslal příspěvek na stodolu, tak jsem mu ji ukázala, vyložila vše, co tu činím, poseděli jsme v sednici, koupil si Zrod myšlení i Srdce hmoty. Původně chtěl přispět na vydávání Teilhardova díla, ale Společnost má peněz dost, nepotřebujeme naštěstí peníze, ale spíše lidi, které jsem už taky snad našla. Tak jsem mu vysvětlila, že mám spolky dva a poslala informace ke Statku uProstřed.

16. dubna. Iva Honsová

Na návštěvu přijíždí paní Honsová, objednala si celý štos hliníků a chtěla je osobně vyzvednout. Poseděly jsme v sednici, vyprávěla jsem o statku a jak to tady chodí, ona zase říkala, že dělá terapeutickou jógu a zjišťovala, jak fungují pobyty pro skupiny. Provedla jsem ji po statku.

17. dubna. Martina Hanusová a Velikonoce

Martina Hanusová přijela na Velikonoce jako minulý rok; je z farní charity Litomyšl. Statek si takhle postupně přitahuje lidi a Martina začala patřit k Velikonocům. A zrovna tady zase u vejminky kvete ten špendlík, kouzelný strom, jen vítr mu tentokrát rychle rozfoukává květy, dneska to tak zvláštně fučí.
Martina je osoba, která má stejné názory jako já, jsme asi z nějaké podobné matérie či co. Na mše jsme pak jezdily společně, na Velký pátek, Bílou sobotu i neděli Vzkříšení, a strávily spolu příjemný čas, včetně pojídání velikonočních pokrmů a dobrých debat. V sobotu jsme také upravovaly zahrádku u vejminky, Martina také zkoušela kosit a šlo jí to. Večer jsme cvičily jógu. Dám si sem dva úryvky z deníku:

19. dubna. Bílá sobota

(Deník) Pak v devět hodin večer jedeme společně na mši do Kostelní Myslové, na vigilii Bílé soboty. Začíná se shromážděním venku u ohně, už za tmy. Mši slouží Karel Satoria, ale jsou tam i Serafin a nějaký mladý kněz. Světí se velikonoční svíce a čte ten nádherný text, kde je i věta „Ať slavné Kristovo vzkříšení naši tmu ve světlo promění“. Do kostela vcházíme s rozsvícenými svícemi, sedm čtení se čte potmě, pak oslava vzkříšení, obnova křestních slibů, slavné Alejuja, píseň 401, kterou miluju. Je to nejsilnější bohoslužba z celého roku. Martina se sem vrátila už podruhé, a prý pojede i příští rok.

20. dubna. Vzkříšení

(Deník) Je krásnej den, počasí je na vzkříšení úplně dokonalé. Slunce svítí, tráva roste před očima, stromy bohatě kvetou, švestky jsou už plně rozkvetlé. Jdu do přední zahrádky natrhat něco na ozdobení beránka, kvete tam všude mahon, k tomu květy švestek a mladé lístky z šeříků a je to dokonalé. Ladonky tam už nejsou, narcisy odkvetlé, tráva na kosení. Je to hrozně rychlý.

Snídáme s Martinou na zahrádce u vejminky pod špendlíkem, lístky se snáší k zemi, ten strom je prostě parádní. Martina načala ten mazanec, je výbornej. Jedeme na mši v půl jedenácté, Martina řídí, já nesu beránka. Nazdobila jsem ho ještě větvičkama. Pak mi došlo, že tady není zvykem do kostela nosit beránky nazdobený, to je zvyk ze Staré Říše, těžko snáším, když jsem kvůli něčemu na veřejnosti nápadná a nevím přesně, co mám dělat. Šla jsem se podívat, jestli vpravo nebo vlevo nějaký beran je v kostele, neviděla jsem nic, tak jsem to vzdala a nechala beránka vzadu na stolku. Martina je v tomhle společensky zcela schopná, takže se chtěla jít zeptat do sakristie, ale už zvonilo. Naštěstí přišla paní Vejmělková, a měla jednoho nenazdobenýho berana, tak jsem se k ní připojila a zjistila, že nějaký holý berani, dva, jsou vpředu vlevo před oltářem. Ten můj, černá ovce, se tam vyjímal naprosto jedinečně.  Mši slouží ten slovák, Satoria káže, moc dobře. Bylo to krásné a slavnostní. Po mši si berana fotí nějaké ženy a já jim vykládám, jak jsem ho dělala, no sranda prostě.

Na Velikonoční pondělí Martina odjíždí. Ještě ale ke mně přiběhla přes dvůr, jestli vím, že umřel papež František. Zrovna v tu chvíli jsem to četla na internetu, zemřel dnes ráno. Je to síla, smrt symbolická na Velikonoce a ohlašující zásadní boj o podobu církve. Teď se rozhodne, jestli církev přežije nebo zahyne tím, že se uzavře v mrtvé schránce nebo se promění v klerofašistickou organizaci. Poseděly jsme ještě na zápraží v jarním slunci, které hřeje až pálí a Martina pak vyrazila na cestu. Příští Velikonoce přijede zas. Tak se mi tady postupně na každou roční dobu rýsuje nějaký člověk či parta, kteří se budou vracet a je to dobré.

26. dubna. První astrologický seminář na statku

V sobotu 26. dubna jsem pořádala u sebe na statku první astrologický seminář. Bylo nás celkem 8. Cílem bylo uvedení do evoluční astrologie, tedy nějaká teorie (horoskop jako „návod k použití“), a pak praktická část. Dělali jsme si takový osobní vzor (nebo ideál) z prvků horoskopu a vymýšleli mu příběh. Vzor je něco, čím se člověk může řídit, co ho může nasměrovat a pozvednout, když je mu těžko, a napovědět něco o jeho místu v celku. Trochu jsem také představila pražskou Astrologickou školu pro statečné, kde učím ve třetím ročníku, s tajnou nadějí, že by třeba někoho zajímalo studium.

---

Květen 2025

Dopsala jsem komentář k Teilhardovi pro nakladatelství Biblion. Vyjde v roce 2026.

1. května. Radka Müllerová a Marek Janás

Na návštěvu byla ohlášená Radka Müllerová s Markem Janásem, který mi kdysi psal o knize o Františku Liznovi, co píše. Radka je členka obou mých spolků a má takový naprosto jedinečný humor, nikdo takovej humor nemá. Napsala mi, že přijedou s mávátky, a opravdu s mávátky přijeli. To mě velice pobavilo, páč mám ducha dětinského. Marek tam měl na klacíku nabodeného Marxe a Radka mávátko z trikolory. Šli jsme v průvodu ke stolu. Tam sedíme a hovoříme. Radka vytáhla jídlo, co přivezla, mazanec výtečný, buchtu, a ještě mi něco podstrčila k obědu. To je návštěva velice rozkošná. Na prohlídku jsme taky šli, ukazuju jim půdu (tam jsme se zasekli v debatě o církvi, Váchovi a tak), vejminku, stodolu viděli ze dvora. O vývoji knihy o Liznovi povídáme, Marek napsal jeho biografii. O vývoji politickém jsme taky museli pohovořit, to člověk nic dneska nenadělá už. Asi tak 2 hodiny poseděli, ráda jsem Radku po čase zase viděla. Obírala kocourky, Froda hlavně, a dovezla jim pamlsky, které oni nesmírně milují.

2. května. Betyna a astrolog. Jirka Janda s ženou Vandou

Večer se ozvala Betyna, že jsou s někým na cestách a jestli by nemohli přespat, jméno jsem si bohužel zapomněla zapsat a ptát se mi nechce. Přespat samozřejmě mohli. Přijeli s Jirkou Jandou a jeho ženou Vandou, kteří jeli na vejminku. Betyna s kamarádem se ubytovali na půdě, jsou první, kdo budou zahajovat spaní na půdě tenhle rok. Večer sedíme v sednici, jelikož jsme všichni tři astrologové, tak jsme probírali astrologii, celkem nepřekvapivě.
Další den mi Betyna uklidila ledničku, to ona zde vždy dělává a já to velmi oceňuji. Bety taky říkala, že odevzdala už ten druhý díl svých pamětí a píše třetí.

8.–12. května. Vlaďka Křížová

8. května Na vejminku dnes přijíždí Vlaďka Křížová, už tu byla minulý rok na podzim, chce si tady užít ticho a taky máme domluvený výklad horoskopu. To bylo hodně zajímavé a intenzivní, a pro mě objevné, věnovaly jsme to mu několik sezení, vždy venku pod ořechem.
Vlaďka také chodí po krajině a fotí, na podzim po druhé návštěvě, jsem jí udělala z fotek souhrnné album (přidala jsem tam pak ještě fotky od další návštěvnice Katky Volné):

Album s fotkami krajiny v okolí Prostředního Vydří od Vlaďky Křížové

13.–14. května: Pečovatelská služba Sdílení

Tady je zápis z porady. Ale vlastně je tam toho míň než tady v Kronice…

Dnes se zahajují skupinové pobyty. Telčská pečovatelská služba Sdílení tady má zítra nějakou poradu a přijíždějí už dnes, budou tady přespávat. Že si Sdílení vybralo zrovna statek mě moc těší, ještě tu nebyli, a přesně takovéhle pomáhající neziskovky jsou hlavní moje cílovka pro skupinové pobyty, kterým jen poskytuju zázemí a programu se neúčastním. Mají to zdarma, protože jinak bych musela kanálem chodit. Sdílení mi taky pomáhalo s péčí o mámu, jsou to skvělé holky a jsem moc ráda, že tady budou.

Nejdřív přijela Jana Bělíková, provozní ředitelka, ukazuju jí vejminku, kde budou, a půdu, kde bude jeden pán, jejich fundraiser, co jede až z Prahy. Povídáme si, Jana povléká peřiny pro všechny, i na půdě, já u toho chvilku cvičím. Byla tu prý dřív na festivalech. A je členkou spolku (což mi nejdřív nedošlo, jak těch spolků mám víc), tak ji připadl statek na mysl, když hledali místo na poradu. Pak přijel ten pán. Bude spát na půdě.

Jana rozdělala oheň, přijela ještě ředitelka, paní Čeřovská. A pak ještě jedna paní asi, ale to už jsem byla v sednici a dělala si na svém. Myslím, že to byla Eva Švecová. Oni tam sedí u ohně venku na dvoře. Je dnes pěkně, slunce zase začalo už hřát po tom týdnu chladnějším, tak je jim přáno. Něco si také opékají. Těší mě takhle ze sednice slyšet, jak se tam smějí a povídají, pro mě je to takovej vlastně nejpříjemnější stav, když vím, že někdo může prostory statku využívat, slyším lidské hlasy, ale můžu se věnovat své práci. Je to vlastně forma relaxace pro mě. Je za pět minul půlnoc a oni se tam vesele smějí ještě teď, je to dobré.

14. května Sdílení zasedá venku na dvoře, to se mi líbí, slunce jim svítí, sedí u stolu pod ořechem. Objednali jsme si všichni oběd z dačického Falafelu. Oni pak pokračují v poradě i kousek odpoledne. Vyfotila jsem je, když končili. Moc se jim tu líbilo, jsem za to skutečně ráda. Prý se tady dobře soustředí. Michaela koupila ještě obrázky.

16. května. Marta a Anička, Jana Bártová

Dnes přijíždí na studijní víkendový pobyt sestra Marta s dcerou Aničkou, a opět jako minulý rok Jan Bártová. Chtějí se tady učit na maturity, protože jsou obě učitelky, a Anička se připravuje na zkoušku nějakou nebo spíše prezentaci. Od minulého roku se změnilo to, že Anička studuje první ročník dějiny umění v Brně.

19.–24. května. Studijní pobyt s Ondřejem Gogelou a Darjou Dočekalovou

Tohle si okopíruju z deníku celé, protože v dalších letech už takovýhle zápisy nebudou, už budou jen stručné ze Zpravodaje. A tenhle pobyt byl takový typický vydařený komunitní jarní pobyt, v každém roce je něco takového jakoby pro statek „vzorového“.

19. května, pondělí

Dnes přijíždí na studijní pobyt Ondra Gogela. Jede z Olomouce a šel pěšky z Pěčína. Zrovna trochu vysvitlo slunce, ta zima je nějak už ubíjející. Ve středu se k němu připojí taky Darja. Já jsem se právě vrátila z Telče, v sednici je zatopeno, Ondra přichází. On je pro mě takový typ člověka, se kterým se dá v klidu existovat a dělat si své. Vybral si místo u stolu u okna a pracuje tam na nějaké úkolu do doktorského studia, kde je teď v prvním ročníku. Věnuje se vskutku zajímavému tématu: Význam městského prostoru z perspektivy lidí bez domova. Patří to do fenomenologické sociologie.

20. května, úterý

Ondra spal v hostiňáku, pak si tam dopoledne pracuje na svém, já taky v sednici. Dobře se mi s ním žije, nevytváří žádné emoce a žádné pnutí. Všelijak si povídá pro sebe a řeší své věci, ale já to dělám úplně stejně totiž. Takže si tu takhle žijeme a pracujema na svých textech. Udělal skvělý kafe. Přivezl si takovej na to „nástroj“ s filtrem. Odpoledne jdeme chvíli pracovat na dvůr, já kosím, Ondra hrabe, shrabal toho hromady a odvozil na kompost. Večer topíme v sednici, to se ještě musí.

21. května, středa

Cestou zpátky z nákupu různě rozumujeme v autě a Ondra řekl větu, která se mi velmi zalíbila. Něco ve smyslu, že každý máme svého dodavatele reality, stejně jako dodavatele energie. Je to opravdu tak! Rozveselilo mě to a hned se mi z toho začal odvíjet nějaký příběh do případného budoucího scifi, pokud budu někdy něco ještě psát. Otázky: „Kdo je tvůj dodavatel reality“, tj. podle koho si interpretuješ svět a jeho příběh, podle čeho si tvoříš hierarchii hodnot a organizuješ své vjemy, by mohla být jednou z otázek, kterými se udržuje konverzace. Můj dodavatel reality je hlavně Teilhard de Chardin a pak také Steven Forrest.

Večer má přijet Darja. Jde pěšky z Velkého Pěčína. Chvílemi to vypadalo jako že se žene nějaký drsný déšť, pak ale vysvitlo slunce. Darja poslala fotku z řepky, jak se blíží ke statku. Šla jsem jí naproti do řepky, s Frodem, ale nepotkali jsme se, protože šla jiným polem.
Sedíme nejdřív všichni u stolu pod ořechem se svými notebooky, intelektuálové v akci. Pak jsme se přesunuli do sednice, kde jsem zatopila, to se prostě večer musí. Pracujeme na svých textech, ani moc nemluvíme. Je trochu únavno, ale práce jsme stihli asi dost všichni.

Darja píše nějaký článek. Učila taky v zimním semestru něco o feminismu, a bude pokračovat, byl o to zájem. Ondra se pustil odpoledne do úprav svého románu. Mám tu poznámky k zajímavému rozhovoru s Darjou: Nukleární rodina je nesmysl, všechna péče je jen na ženě, dřív pomáhalo služebnictvo, sourozenci, další členové domácnosti na venkově. Děti mají v nukleární rodině jen jediný model chování, vznikají z toho psychické poruchy.

22. května, čtvrtek

Dnes je vskutku nevlídné počasí, od rána drobně prší, v sednici je potemnělo a zima. Vstávám po osmé, Frodík na mě ležel, Darja vstává za chvíli a jdeme „do akce“, tedy do intelektuální akce. Darja se věnuje nějakému svému textu, připravuje se na konferenci, a vyřizuje občas telefonáty, já připravuju slajdy do třetího ročníku astroškoly, lunační fáze. Nakreslila jsem si to na tabuli. Přichází Ondra a pracuje u svého stolu. Musela jsem zatopit po desáté nějak, to se dnes nedá. Vytřela jsem tady, protože bude dnes jóga. Šla jsem se na půdu pomodlit chvály, do pole se jít nedá, řeším prádlo, klasika každodenní.

Šárka Grauová mi poslala první redakční úpravy mého textu o Teilhardovi, jsou výborný, ale měla jsem na to klasickou reakci těla, kterou si akademik vypěstuje: člověku se zkroutí vnitřnosti, jak je mu blbě, když dostane „redakční email“. Ale ty úpravy jsou skvělý. Mluvím o tom s Darjou, o těch zkušenostech s psaním textů. A všichni tři rokujeme taky o vědomí a zkušenosti sebe-reflexe, takové té ostré, která bývá i děsivá. Myslím, že většina lidí ji ani nezná. Večer tady mám lekci jógy, tak se oba přesunuli do hostiňáku na čas, ale pak tu zase už sedíme. Darja se dívá na hokej, aby si odpočinula od celodenní intelektuální práce, já pokračuju v astrologii. Darja taky zařizuje už na LFŠ, má tam přijet nějaká kapela. Ondra naštípal dvakrát dřevo.

23. května, pátek

Ondra prý v noci mluvil častěji ze spaní, ale já jsem to neslyšela. Pak se mu zdál nějaký děsivý sen, Frodo vyskočil v reakci na to z mé postele, a šel ho tam zkouknout. Já vstávám dřív a jdu dokončit úklid vejminky pro komerčníky. Odpoledne vezu Ondru na autobus do Brna, ze Staré Říše, jede tam na nějakou konferenci, připravoval si na to prezentaci a dával tam fotky. Já a Darja pokračujeme ve svém úsilí pracovním a psacím. Darja si dělá strukturu toho článku o kritice nukleární rodiny, k večeru z toho vznikla zajímavá debata. Venku se moc být nedá, I když Darja byla ve stodole dopoledne, když měla online setkání s lidmi z projektu a já jsem odpoledne pracovala na půdě. Večer se ale musí zatopit, to nejde prostě.

Večer jsme si zatopily v sednici a velice pracovaly a občas i něco promluvily. Darja si shromažďuje literaturu k tomu svému článku a  pak začala i psát, dřív než doufala, tak to je vždycky dobré. Já si připravuju astro výklad pro další klientku. Šly jsme spát už v 11, musím totiž zítra vstávat před sedmou, přijdou řemeslníci. Ale jen jsme si myslely, že jdeme spát…

24. května, sobota

Nevyspaly jsme se nijak. Jen tak jsme prostě ležely v postelích a spánek nikde, jak jsme pak ráno obě zjistily. Já tohle mívám tak jednou za půl roku snad, podivná věc. Ale hodně jsem toho vymyslela, do knihy o Teilhardovi i něco z lunačních fází. Hlavně ty redakční úpravy pro Teilharda se mi skutečně ujasnily. Kocourci spali se mnou, Frodo u hlavy, a chrupali celou noc, Frodík se pořád umně posouval, až byly jeho nožičky všude a mně zůstal jen úzký proužek polštáře. Zabrala jsem na chvilku k ránu. Inu což, hlavně že přemýšlení šlo dobře.
Vstávám v 7, protože přijíždejí pan Horník a Srb na opravu vrtu. Trvalo to celkem krátce, povytáhli čerpadlo asi o 80 cm. Usazuje se tam v té trubce pomalu mangan, taková černá mázdra. Prý tak za 40–50 let to bude ucpané. To musím zanést do závěti. To se tady děje všem v okolí, všude je mangan.

No a pak vypuklo překrásně dlouhý odpoledne, který jsme si s Darjou obě dost pochvalovaly. Já takhle brzo vstát neumím, nedokážu to. Ale dneska jsem se pustila do opravy té první kapitoly, dokončení oprav, a udělala to. Přepsala jsem část o vědomí, vysvětlila, co je reflexe. Doplnila pasáže o svobodě. Grauová je prostě výborná.
Před jednou hodinou se jdeme s chlupatýry [Frodo a Žolík] modlit do řepkového pole, zrovna odtud přichází Darja s kytičkou heřmánku v ruce, dělá teď každý den čas z heřmánku (první den jsme zkoumaly, jestli to není rmen), říká, že „byla na lovu“. Roste tam někde za řepkovým polem. Naskočila mi taková překrásná časová mezera, blažilo mě to velice. Tak jsem ji vyplnila dvěma resty emailovými a pak jsem dokonce zaktualizovala web a hodila tam článek o pobytu Sdílení. K obědu máme Darjino jídlo ze čtvrtku, uvařila k tomu ještě těstoviny.

Ondra přijel z Brna zase zpátky, šel z Pěčína tou řepkou, to je taková trasa nás všech teď. Konference dopadla dobře. Taky v noci nespal prý, tak to jsme tři. Odpoledne dělám astrologii, poslední lunační fázi, kterou nemám zpracovanou, Poutník. Chviličku dřímu, ale neusnula jsem. Ve čtyři vyrážím kosit a Ondra hrabat. Shrabal už většinu trávy a já jsem se prosekala až k rybízům a osvobodila jsem je. (…)

25. května, neděle

Mně se spalo dobře, Darja nemohla déle usnout a prý jsem mluvila ze spaní tentokrát zase já. Užívám si velice nedělní četby: Skrytá pravda Země od Neubauera, hodí se to taky do astrologie, Martina podle toho učí živly. Darja si chtěla najít taky nějakou nedělní četbu, aby to nebyla práce, kvůli článku. Něco našla, pak ale podlehla „pokušení“ a pokračovala v psaní toho článku. Je to pěkný, že jí to tady takhle šlo, ačkoli chtěla začít až za několik týdnů. Ondra se vyspal velmi dostatečně, ani včera už v noci nevstal. Dělá nám kafe.

Já jedu do kostela na mši o půl 11. Po návratu jsem zatopila, aby odjížděli „naplněni pocitem, že sednice je útulné místo“, což je parafráze výroku mého otce, který kdysi pravil, když jsme spolu bydleli na Smíchově, že bude vařit v pátek, „abych odjížděla naplněna pocitem, že se o mě stará“. Před druhou hodinou jsem je odvezla na vlak v Pěčíně.

28.–29. května. Alžběta, Nikola a Eva

Dnes přijíždí Alžběta Homolová, bude se tady učit na zkoušku ze sociální politiky. Pracuje v Olomouci v azylovém domě pro bezdomovce, což je práce velmi náročná. Jezdí sem také nabírat nových sil. Přijede za ní i Nikola. Hodně mi tady pomohly, protože jsem jela o víkendu do Prahy. Alžběta například nabídla, že s Nikolou uklidí v sobotu vejminku, mají přijet nějací Rakušani na ubytování, abych to nemusela uklízet v pátek, a mohla tam být Eva, která sem jede na studijní pobyt s kočkou.

Večer po józe ještě přijíždí Evu Schneiderová, kterou znám z „jógové komunity“, ta se sem jede také učit se na zkoušku a přivezla sebou kočku Gatu. Přijela skoro zároveň s Nikolou. Tak se všichni ubytovávají, ukazuju Evě, jak topit a provádím ji po domě. Kočstvo se seznamuje, Frodín hned skočil do auta a nevšiml si hned Gaty, pak zasyčel, ale pak už byl zvědavej, Žolík je trochu vyplašenej. Ale Gata je úplně v pohodě, jak se zdá. Je to taková zkušená šelma z města a vypadá velmi nad věcí.

Já další den odjíždím do Prahy. Holky budou v sednici, Eva je na vejmince a já jsem ve čtvrtek spala na půdě. Na chvíli jsme se potkali taky u ohně a ukázalo se, že Eva taky studuje sociální práci stejně jako Alžběta. Vracela jsem se v neděli večer, když už Alžběta s Nikolou byly pryč, na půdě Eva a kočstvo. Holky tady udělaly velké hromady práce, vypraly všechno prádlo v koupelně, které se mi tam vlivem ubytování neustále hromadí, srovnaly ho do hraniček v hostiňáku, zírala jsem na to zaujatě. A Nikola taky štípala dříví, hodně ho naštípala. Taková péče o dům je dokonalá, nic víc si člověk nemůže přát.

---

Červen 2025

29. května –  6. června. Eva Schneiderová a dokončování omítky

Od pátku je tady Eva Schneiderová na pobytu, bydlí na letní půdě, učí se na zkoušku ze sociální práce, kterou studuje na husitské teologické fakultě. Žije na půdě s kočkou Gatou, což je šelma velmi šelmovská a krásná. Kocourci si na ni zvykli snadno, s Žolíkem se občas „očumákují“, čuchnou k sobě zblízka, s Frodem na sebe oba vrčí a Frodo se jí bojí, ale přiblíží se k sobě na 10 cm a zasyčí si do tváře a jdou si po svých.

Dobře jsme se tady sžily a Eva byla mým domácím zázemím v tomhle týdnu, kdy jsem dokončovala omítku na fasádě. Vařila totiž obědy, takže jsem vždy nadšeně jako skutečný řemeslník šla od omítky k hotovému obědu. Uklidila taky odpoledne vejminku po Němcích, tím mi hodně pomohla. Ukazovala mi taky svůj web, kde má kurz kundalini jógy. Já jsem na jejích videích totiž začínala cvičit jógu v roce 2019, to mi došlo až nedávno.

Tento týden jsem totiž na sebe vyhlásila brigádu na omítku, páč se k tomu jinak nedonutím, než když to takhle vyhlásím. Ani jsem moc nechtěla, aby se mi někdo přihlásil. Je tady Eva a ta mi případně pomůže. Začala jsem dnes jen tím, že si shledávám věci a zjišťuju, jestli mám cement, vápno. Mám, převezla jsem 4 pytle do stodoly, míchačka je tam a dávat na zápraží ji nechci. Lešení jsme postavili ve čtvrtek s Alžbětou a Davidem po józe.

Zápisy z práce jsou na webu v Přehled práce 2025.

13.–15. června. Astrologický seminář Rozuzlení

O víkendu se na statku konal astrologický seminář Rozuzlení. Účastnilo se osm lidí, lektoři byli Františka Jirousová, Martina Lukášková a Jan Kazda z pražské Astrologické školy pro statečné.

Jako „rozuzlení“ jsme pojmenovali psychologicky silnou metodu pro výklad lunárních uzlů, která pracuje s archetypy v nevědomí a vyvolává je na světlo. Pomocí příběhu, který si účastníci sami sestavují na základě různých klíčových slov a symbolů, si můžou ujasnit minulost, kde se zasekli v opakovaných zvycích nebo nějakém problému, a nasměrovat se k novým možnostem a zkušenostem, které by z vývojového pohledu měli vyzkoušet, aby se posunuli v životě správným směrem.

Zde je zápis z víkendu a dvou předchozích dnů, kdy jsme akci společně připravovali:
https://www.statek-uprostred.cz/index.php/rozuzleni-pozvanka-na-vikendovy-astrologicky-seminar-14-15-cervna/3943/

20.–22. června: Následná péče z jihlavské Charity, program pro klienty

Víkendový program pro klienty ukončující léčbu závislosti si Následná péče z Oblastní charity Jihlava pořádala na statku již potřetí. — Vtipný zápis o pobytu i fotky jsou převzaté z Facebooku Následné péče Jihlava.

Zápis s fotkami je zde: https://www.statek-uprostred.cz/index.php/cesta-tam-a-zase-zpatky-program-nasledne-pece-jihlava-cerven-2025/4095

Deník 19. června

Dnes večer přijíždí zase jako už několikátý rok lidi z jihlavské Charity, budou tady o víkendu dělat program pro klienty z Následné péče. Už to tady znají, ubytovali se zase na vejmince. Jdu ještě dokosit zadní zahradu, tam bývají, prý si to pohrabou sami. Od minulého roku jim tam zůstala hranička dřeva. Klienti přijedou zítra. Postavili si tentokrát ještě stan na té zahrádce u vejminky, protože jich je víc. A večer si dělají oheň. Já spím na půdě.

20. června

Chariťáci si připravují vzadu na zahradě zase ohniště a sezení, jako každý rok. Vyhloubili díru v zemi. Shrabali tu trávu, co jsem pokosila, tím mi hodně pomohli. Klienti jim přijdou až k večeru, tentokrát prý pojedou autobusem a vystoupí rovnou v Prostředním Vydří. Klientů jim přijede tentokrát jenom pět. Spát budou zase na půdě, jako vždy. Ve ¾ na 6 dorazili. Já se toho neúčastním, jen jsem slyšela, jak vchází do branky a první věta byla: „To je krása“.

Frodík tráví svůj čas s Chariťáky. Večer je na půdě trochu nepříjemný chladno. Frodo si přišel na mě lehnout, usnul mi na hrudníku a byl celý navoněný svými zážitky: kouřem z ohně a taky nějakou voňavkou. A jistě ho cpali špekáčky.
V sobotu uklidili krásně dřevník. Zápis o tom je v Přehledu práce 2025.

22. června, neděle

Chariťáci dnes odjíždějí. Ještě jsem s nimi hovořila na zápraží, ukazovali mi dva takové vypálené děkovací nápisy, jeden umístili nad kocouří vchod a druhý v kazaštině od jednoho chlapíka byl u vchodu do Skalákovy síně. Ten chlápek je z Kazachstánu, říkal. Přišel za mnou, jestli mu prodám tu tlustou, pěknou obrázkovou Bibli, která byla v knihovně na vejmince. Tak jsem mu ji ráda dala. Připadalo mi to jako takové dobré završení toho pobytu. Popřála jsem jim hodně štěstí, byli to takoví milí lidi všichni, a odjela na mši. Terapeuti odjížděli později, ale já jsem se zdržela, tak už jsme se neviděli.

---

Červenec 2025

1.–6. července. Astrodrama

První červencový týden bylo na statku ASTRODRAMA, už podruhé. Je to takový vrchol léta, velmi náročné na vedení (byl jsme tři, Martina Lukášková to řídila), ale velmi transformační – mohu-li použít tohle slovo. Bylo nás 15 a ta skupina se vždy hodně stmelí a pak si ještě píšeme delší čas, jako bysme se propojili do nějaké větší bytosti. A to máme různé názory a životy – jenže tyhle hluboké skupinové akce mi vždy dokazují, že i různí lidé spolu můžou žít v míru a vůbec to nezávisí na tom, co si myslí o světě, ale co společně dokážou dělat a jak si sebe vzájemně všímat. Člověka to promění nějak zhloubi a pak další dny sleduje, jak jedná pozměněn a neví přesně, co se stalo, ale šlo to do dna. Díky taky Zuzce Prokůpkové (sousedka přes dům, léčitelka) za každodenní ladění účastníků.

Astrodrama je astrologicko-terapeutická technika kombinující dramaterapii v maskách a prožitek astrologických symbolů na vlastní kůži. Program vedli Martina Lukášková (autorka metody), Janka Valečková a Františka Jirousová. Hudebně na theremin doprovázel opět Vít Klouček. Účastníci rozehrávají vztahy a konstelace horoskopu v dramatu s maskami a beze slov, jen s jednoduchými hudebními nástroji a pohybem. Mohou tak prožít silnou a ozdravnou zkušenost energie konkrétního archetypu, pochopení jednotlivých částí své psychiky odděleně a zároveň ve vztazích s ostatními a jejich znovuzapojení do celku.

Na webu statku si prohlédněte fotogalerii, zápis jsem tenhle rok už nepsala.

7. července. Marta a Jana

Přijela Marta s Fáňou, budou tu mít pár dnů pro sebe. Stavila se taky Jana se svými dětmi, tak tu hráli hry a pak i venku na dětském hřišti. Šly se projít. A hlavně mi pěkně pomohly s úklidem domu po Astrodramatu. Jana vytřela a poklidila koupelnu, Marta rozvěsila prádlo. Používaly jsme u toho různý srandovní řeči, např. že třímám otěže své domácnosti pevně v rukou atd.

7.–17. července. Marta a Matěj Holečkovi

Dnes přijíždí na tvůrčí pobyt Marta Holečková s manželem, jsou oba z Akademie věd ČR a budou si tu pracovat na odborných textech. Jsou naprosto samostatní, takoví akční a zvyklí asi na ledacos. Ukázala jsem jim hostiňák i půdu, ta se jim líbila víc, tak se tam nastěhovali na mnoho dní. Prý se těší jen na přírodu, samotu a kocoury, tak jsem Frodovi řekla, ať se jim tam jde ukázat, načež on se tam zahnízdil na posteli a zůstal tam až do noci.
Bylo s nimi dobré soužití, tak nenápadně a samozřejmě vplynuli do statku. Potkávali jsme se venku na chvíli vídali se, jak tam někdo někde sedí na dvoře nebo na zahradě a pracuje. Ideální prostě.

8. července. Tomáš Juriga

Po čtvrté hodině přichází Tomáš Juriga, je v Kostelním Vydří a rád by koupil nějaké obrázky. Vybral si 7 obrázků na papíru. Povídáme si přitom o literatuře a mých spolcích. I na astrologii přišla řeč. Pan Juriga působí velmi vstřícně, vzácný to člověk. Ukázalo se, že je učitel češtiny z Brna, pak si ještě delší čas povídal s Martou a velice zaujatě rozebírali situaci ve výuce literatury na gymnáziu. Bydlí teď v Kostelním Vydří.

17. července. Básníci z GOB

Přijíždí sem přespat 3 básníci, Marty bývalí studenti z Gymnázia, Milan Zámostný a další. Navozili mi trochu dřeva do dřevníku, udělali si pak večer oheň a sedí tam, Marta přijela za nimi. Sedí tam i v dešti. Marta jde spát o půlnoci. Spravila si tam nekomunikační náladu.

25.–27. července. Pavel Nepustil a spol.

Sjíždí se parta z Platformy pro komplexní přístup k závislostem, kteří sem kdysi začali jezdit vůbec jako první neziskovka: Pavel Nepustil s Terezou a synem, Markéta a Kuba. Ostatní přijedou zítra. Ubytovávají se, využitý je i hostiňák, ale hlavně půda.

Po mnoha letech rozpouštěli Platformu, aby mohlo vzniknout něco nového. Vzpomínali na celou historii fungování, bilancovali, dívali se taky do kroniky z hostiňáku, protože tam vždy měli nějaký zápis. Je to první neziskovka, která sem jezdila a zažili to ještě v úplně ruinovitém stavu. Ukončují tady činnost, aby ji proměnili v něco nového, ale budou se asi i nadále scházet jako přátelé. Vytáhla jsem jim taky v neděli všechny zprávy z výročních zpráv, aby to měli v celku.

27. července. Sbor Těsto

Večer přijíždí Betyna, Křišťanka a Eliška, tedy část sboru Těsto. Přespí tady jednu noc. Dali jsme si večeři venku, pochystali moc dobrou, pod ořechem sedíme a rozprávíme až přes půlnoc, ony ještě déle. Pěkné posezení to bylo. O Magorovi se pak vedou taky řeči v pozdních hodinách, o jeho chování a depresích. Jsem ale už trochu unavená a chci jít spát nahoru do stodoly, takže jsem šla dřív a pila dosti umírněně.

Těším se nahoru, je to velká věc. Žolíček byl ale zcela uložen ke spánku už, tak jsem si neuměla představit, že ho tam budu nahoru tahat. Naštěstí Betyna souhlasila, že by spala v sednici, tak jsme šli nahoru jen s Frodíkem. Beru si tam spacák, polštář už tam mám. Vyfotila jsem taky kousek po setmění ze sousedovy zahrady to osvětlené okno nahoře, je to jak nějaký noční koráb.

Nu, Frodík nejdřív chytil ptáka, co tam poletoval, vytáhla jsem mu ho ovšem z huby. Uložila jsem se a vnímala prostor kolem sebe. Je to velmi zvláštní a mocný pocit, připadalo mi skoro, jako by ta stodola byla nějaký vesmírný koráb. Ten pocit vzdušnosti a jakéhosi nadzemního pohybu je tam docela znát. Nemohla jsem ale docela dlouho usnout, protože tělo není zvyklé na tu živlovitost nahoře. Holky byly vzhůru ještě minimálně hodinu a povídaly venku, ale tady nahoře pofukoval vítr, takové poryvy každou chvíli. Jenže to, co je dole na dvoře jako obyčejný záchvěv větru, nahoře ve štítu stodoly je to mocný proud. Tělo na to reaguje napětím, jako když se žene vichřice.

Nejlepší byl Frodinek. Celou noc mě věrně střežil, neopustil vůbec prostor, polehával kolem mého těla i u těla a hřál mě. Byl děsně miloučkej, skutečně jako noční strážce. Usnula jsem nejdřív ve tři hodiny tak, bych řekla. Bohužel si nepamatuju žádný sen.

28. července, snídaně na dvoře

Křišťanka domluvila, že přijedou Marta s Marií a uspořádáme si společnou snídani. Betyna ještě spí v sednici, oni tam dělají tu snídani. Holky taky postupně vstávají. Jíme venku pod ořechem, byly to výtečné hody, různé legrace povídáme. Marta si pak jde číst do sednice na chvíli, oni povídají venku.
Ukázala jsem jim pak ty svoje sadhu desky, dost je to zaujalo. Holky to pak taky zkouší v sednici, Betyna dala skoro dvě minuty a pak si ještě stoupla na hlavu v sednici.

29. července – 3. srpna. Veronika Korjagina

O půl jedné přijíždí autobusem Veronika Korjagina na tvůrčí pobyt. Psala mi email, bude tady dělat redakci nějakého svého románu. Usazuje se na půdě a moc se jí tam líbí. Ukazuju jí dům, ona pak jde taky na procházku, objevila hned tu lavičku u Zadního Vydří. O svých plánech mi napsala do emailu a vypadá to dosti pozoruhodně:

Během procesu vydávání své debutové sbírky povídek Nudný život holuba jsem začala pracovat na delší próze s názvem Slovo. Jedná se o kratší román (cca 170 ns), který v sobě kombinuje stylistické i tematické prvky symbolismu, surrealismu, postmodernismu, postapokalyptického sci-fi, gotického románu a psychologického hororu. Děj díla je zasazen do postapokalyptického Česka, do světa, který si idealizuje současnou pozdně kapitalistickou společnost jakožto dávno minulý zlatý věk mocných mágů a všeobecného rozkvětu. Na pozadí ideologického sporu mezi dvěma centry učenosti a zároveň politické moci, patriarchální a silně hierarchickou Univerzitou a převážně ženskou, partikularistickou klášterní komunou, se odehrává příběh vypravěčky o útěku z domova, incestním milostném trojúhelníku, vypořádávání se s traumatem a znovuutváření narušené subjektivity. Osobní a společenskou linku románu propojuje právě motiv psaní jakožto formy bildungu, v dominantně orální kultuře je totiž psané písmo považováno za magické. Pro styl románu je důležitá práce se symboly, jejichž proměny mají posouvat vpřed děj díla. Tento stylistický experiment měl vykreslit změněné stavy vědomí vlivem atak duševního onemocnění a zároveň skrze stírání hranice mezi skutečností a imaginací zakouzlit svět, který dílo zobrazuje. V románu zároveň pracuji s intertextualitou, používám aluze na existující texty (často se jedná o středověké mystiky, postmoderní díla, ale i popkulturní odkazy), které ale v kontextu postapokalyptického světa románu získávají zcela odlišný význam.

30. července. Jedna z posledních „našich chvilek“ s Frodem

Takových zápisů mám v deníku spousty a tohle byl myslím náš poslední rozhovor tohoto typu:
Frodík za mnou přišel nahoru do patra stodoly, ležel mi na hrudníku, tak jsem mu povídala hromadu nesmyslů, jak jsme spolu nejspíš už byli v několika minulých životech, jako lidi, a jakou po smrti budeme mít legraci z tohodle života a kombinace, kolik blbostí jsme vymysleli a jak jsme si to užívali, možná nejvíc ze všech kombinací. Žolík je normální kocourek, ale u Froda mám holt tenhle pocit, že tohle jsme si vybrali jako odpočinek na nějaké náročné cestě, plné lásky ovšem, kde jsou dvě duše už dlouho spolu, a on/ona (různě jsme už byli) se teď rozhodl být kocourem a já ženou na statku a moc si to užíváme. Žmoulík tam přišel taky a zalezl mi pod spacák a dělal mi tam kamínka. Jsou to miláčci.

---

Srpen 2025

Srpen byl pro mě vždy mystický měsíc a tenhle byl jako černá jáma, protože mi umřel Frodo. V červenci po astrodramatu jsem ovšem objevila sadhu desky, desky pobité ostrými hřebíky, na kterých se stojí. Ihned jsem věděla, že tohle nutně potřebuju k životu, a také že jo. Od těch dob na nich stávám téměř každý den a doufám, že mi to vydrží až do smrti, teda dokud se udržím na nohou. Člověk neví, co potřebuje, dokud na to náhodou nenatrefí. (S jógou to bylo v roce 2019 stejně. A také mi vydržela až dosud.)

1. srpna. Filmaři natáčení pořád o Jirousovi

Veronika Korjagina dnes odjíždí, včera jsme měly večer dobrý hovor o dětech slavných rodičů. Dalo mi to novej pohled na věc. Dnes se byla ještě projít a pak jsme se loučily, zrovna když přijížděli filmaři.
Taky dva lidi pro obrázky přijeli nezávisle na sobě, furt mi někdo volal a někdo sem chodil, až jsem z toho byla vzteklá. Naštěstí se mi podařilo mít hodinu na výpisky z astrologie, dělám si ten Forrestův Lexikon a přemýšlím u toho nad otázkama.

Filmaři přijíždějí kolem třetí hodiny, je mezi nimi i Tomáš Nováček ze Smíchova, náš bývalý soused s tátou, to bylo pěkné shledání. Je jich banda celá. Natáčíme na dvoře. Jaroslav Rudiš se mnou vede rozhovor a různě chodíme po dvoře. O tátovi hlavně, ale i o současnosti na statku tam byla zmínka. Dokonce jsem zarecitovala dva začátky tátových básní a bez koktání. No vtipné. Ale to mi právěže nijak nevadilo, jsem trochu s překvapením zjistila. Já ty jeho básně mám opravdu ráda, jsou nádherný a geniální, některý, a možná jsem dnes našla nějakej novej způsob, jak s tím vším nakládat.

2.–9. srpna. Eliška Vrbová

Večer přijíždí Eliška Vrbová na tvůrčí pobyt, jako každý rok, tentokrát má sebou kamarádku Martinu Bereniku, restaurátorku, moc milá holka, nějak mě rozveseluje. Dojela jsem pro ně do Dačic, protože prší, ba leje celý den. Sedíme v sednici a povídáme. Ta Martina je hodně chytrá, zná věci z vědy, bylo to zajímavý. Spí obě na půdě. – Martina odjíždí v pondělí 4. 8. Eliška zůstává.

Jako každé léto jede kreslit zákoutí statku, často si zaleze do „pralesa“ a tam ponořena do zeleně kreslí akvarelem. Večer cvičíme jógu. Navozila taky zase hodně dřeva do dřevníku a naštípala štípky, které vždy vydrží velmi dlouho a používají je „komerčníci“ z vejminky.
Eliška taky přivezla takové pohledy, které si nechala vytisknout ze svých obrazů, moc pěkné, několik jich tady nechala.

4.–8. srpna. Míša Antalíková

V pozdní odpoledne přijíždí Míša Antalíková na pobyt. Sedíme v sednici u čaje, měla zlomený obratel a dlouho ležela, už je to lepší. Bude bydlet na půdě, Eliška jde do vejminky. Holky sedí večer venku u stolu a mají velké společné téma, školství. Dala jsem si tam s nimi cígo a pohovořily jsme velmi svorně o politice.
Pak tu žijeme společně, občas se potkáváme, někdo něco uvaří, večer si povídáme venku pod ořechem. Holky skládaly v průběhu pobytu dřevo, vozily ho zezadu ze zahrady, to je taková typická letní činnost, v zimě se to pak všechno spálí.

7. srpna, čtvrtek

Rozdělala jsem pak oheň a povídáme si s Míšou. O tom jejím synovi Dominikovi, nové metodě komunikace s postiženými, kterou sem přinesl Třešňák z Irska. Eliška pak taky přisedla. Až přes půlnoc sedíme, pěkné hovory. Míša se odvážila nám přečíst ukázky se svých rozhovorů se synem Dominikem s kombinovaným postižením. Je to moc dobrý. A říkala, že tady uspořádala své básně. Psala vždy do šuplíku, ale probíraly jsme to víckrát  a vypadá to, že to chce ven.
9. srpna jsme s Eliškou vyrazily na výpravu do polozříceného zámku v Kostelním Vydří a celé to tam dobrodružně prolezly a nafotily.

6. srpna. Robert Grepl

Kolem půl druhé přijíždí na návštěvu Robert Grepl. Jde si vyzkoušet hřebíkové desky desítky, vydržel tam napodruhé minutu a půl, to je dobrej. A taky říkal, že je to úplně jinej level. Tak jsem ráda, že to vnímáme stejně. Pijeme kafe vzadu na zahradě a povídáme o astrologii, o tom systému, který budu zkoušet : postava, znamení jako motivace a dům jako jednání. Sečou tam zrovna pole s řepkou, od kombajnu se práší, je to síla pro mě vždycky to srpnové sečení čehokoli.

10.–13. srpna. Anna a Zdislava Ryantovy

V 19:20 přijeli do Dačic Anička Ryantová se svou sestrou Zdislavou. Budou tady chvíli na tvůrčím pobytu, Anička bude pokračovat v přepisování, vlastně už úpravě pamětí svého dědy, jak tady na tom pracovala minulý rok. Ubytovávám je v sednici, aby si Žolík zvyk na nový režim, který bude mít celej tejden. Já totiž budu bydlet u sestry Marty ve Staré Říši a starat se o dům a jejich kocourky, protože celá rodina odjela na dovolenou do Chorvatska. Dřív jezdívali v červenci, tentokrát to vyšlo na srpen.

11. srpna. Alžběta Johanka Petrová

Ve12:30 příjíždí autobusem z Dačic Alžběta Johanka Petrová, básnířka, co tady bude do soboty. Bude tady pracovat na své třetí sbírce. Ukazuju jí statek, i vzadu u pole, bude bydlet na vejmince, seznamuje se s holkama. Anička uvařila polévku, daly jsme si ji všechny pod ořechem, skvělá, se zeleninou, bramborama a čočkou.

12. srpna. Odjíždím do Staré Říše

Chci se jít s kocourkama pomodlit už dřív, ale Frodo nikde není, jdeme jen se Žmoulou. Po strništi jdeme. Anička jde chvíli vozit dřevo. Froda nemůžu nikde najít, volám ho a jsem z toho nervózní, chtěla jsem se s ním rozloučit. Všechno mě začíná štvát, ale to bylo hlavně to rozechvění z chybějícího Frodíka, vždy mě to rozruší. Když jsem to už vzdala a chtěla odjet, přicházel pomalu někde směrem od sousedů, neslyšel mě určitě, jinak by okamžitě přiběhl, vždy to tak dělá. Tak jsem ho velice poňuchňala a jedu. Pamatuju si, že jsem mu do ouška řekla něco jako, „Vždyť víš, že jsem na tobě citově závislá“. A nejspíš taky, aby na sebe dával pozor.

13. srpna. Umřel kocour Frodo, pán statku a můj životní společník

V 15:46 srazilo Froda na návsi auto. Zastihla jsem ho naštěstí ještě naživu (jinak nevím, jestli bych to psychicky vůbec zvládla), vezla ho do Telče na veterinu, kde jsme ho museli nechat odejít, měl roztržené břicho, střeva, a nohu celou staženou z kůže. Až do konce jsem se mu dívala do očí.
Nebyla to ničí vina. To auto ani nejelo moc rychle. Řidič se nedokáže vyhnout kočce, která vběhne přímo pod kola. Zavřít se to tady nedá. Frodo byl svobodný pán pozemku, auta znal dobře a uměl se jim vyhýbat. To si ale člověk jen myslí… Žádné další podrobnosti o tom sem psát nebudu.

Mám o tom rozsáhlé deníkové zápisy, potřebovala jsem si ten příběh zrekonstruovat co nejpřesněji. Moc děkuju Johance, že tady byla (holky už odjely předtím), protože byla přesně ten člověk, který tady měl v tu chvíli být. Potřebovala jsem to nutně někomu podrobně několikrát vyprávět se všemi drastickými detaily, protože mně pomáhá jen tohle: pojmenovat to a vyslovit nebo zapsat (ale tohle muselo být vyprávěno slovem). Nutně jsem jeden večer pak potřebovala nahlas sdělovat právě ty hrůzy s jeho bílým potrhaným bříškem (což mi přišlo jako nejvíc nespravedlivej detail toho všeho, z lidskýho pohledu, a moje mysl se na tom zafixovala a pořád jsem to viděla každej den ještě mnoho měsíců po jeho smrti), to jak na mě přes náves tiše koukal těma svýma velikýma láskyplnýma očima, když jsem k němu běžela od auta po nekonečně dlouhé cestě z Telče – a všechno kolem. Sklonila jsem se k němu, viděla, jak je roztrhaný, a říkala mu: „Kulíšku, kulíšku můj, opravíme kocourka, spravíme kocourka…“ A teď mi připadá, že velká část mé psychiky už tehdy musela vědět, že se na tom nic spravit nedá. Ale jednala jsem velmi racionálně a dovezla ho do Telče a pak už mrtvého zase zpátky.
A Johanka seděla, v noci za tmy pod ořechem, a všechno poslouchala, se svým hlubokým vnímavým smyslem pro smrt.
Moc děkuju, Johanko, moc, nikdy ti to nezapomenu.

Pohřbila jsem ho vzadu na zahradě u sloupku, hrob mi pomáhaly kopat Johanka i Žofka Čeřovská, kterou jsem přivezla zrovna na statek, měla tu být na pobytu. (To je osoba komunikující podivuhodně se zvířaty a velmi statečná a praktická.) Dlouho jsem se s ním pak loučila sama, volala jsem si s Martou a společně jsme to nesly.
Byla to hrozná tragédie pro mě, ve světě se rozevřel takový černý chřtán, taková propast pukliny, a nezacelila se, ale tak to má být, nepotřebuju, aby se zacelovala, umím žít i s tou puklinou a je dobře, že tam je. On byl můj partner, všude mě provázel, byli jsme propojeni do jedné bytosti, milovala jsem ho hluboce. Byla jsem tak hrdá na to, jakýho mám dokonalýho partnera, ukazovala jsem ho hrdě lidem, kteří to chápali (takoví taky existují…), nosila si ho za krkem a byli jsme jako jedna bytost, měli jsme propojený srdce. Vymýšlel pro mě legrace u všeho, co jsme dělali, rozesmával mě a léčil, když jsem potřebovala. Hlídali jsme se vzájemně neustále a věděli o sobě. Ještě teď v březnu 2026 pro něho občas brečím a volám ho nahlas za jízdy v autě, protože něco ve mně ho potřebuje pořád ještě volat a křičet bolestí.

Člověku zůstane vryto do paměti množství detailů, když se stane taková věc. Zaříznou se do mozku jako vyryté žhavým nožem. Jeden z nich je žlutozelený talířek, který zůstal na návsi, Johanka z něho zkoušela dát Frodovi napít – na můj pokyn, který jsem udílela po telefonu, ze Staré Říšem a pak jsem jela a jela, nekonečnou pekelnou čtvrthodinu do Telče. Pak jsem talířek přemístila před branku a nedokázala ho odklidit. Chodila jsem kolem něho jako kolem pečeti té události a nemohla s ním hnout. Až pak zmizel sám! Někdo ho uklidil! Podobně jsem to měla s mámy oblíbeným hrnečkem z plastu, když už těžko mohla sama pít, měla takový plastový. Musela jsem ho po její smrti nechat stát na stole snad týden nebo asi ještě víc. Měl přesně vyměřený čas, kdy mohl být uklizen. Ale tenhle Frodův talířek někdo uklidil bez mého vědomí. Lidé, neodklízejte prosím divné věci, které nepřekáží. Možná tam jen potřebují vyprávět příběh a dělat Znamení.

Frodo (řečený Frodík, Frodinka, Frodinek, Fronďa-Prnďa, Kulíšek, Hanba chlupatá, Hanbakuk) se mi tu na statku narodil u ohně 9. května 2020, při jedné brigádě, ze sousedovy kočky Zuzanky. Byl to svobodný pán pozemku a léčitel všech, kdo to potřebovali. Nějaká část ve mně pořád nemůže úplně pochopit, že tady už není. A další části zase už zapomínají jak voněl, jak se na mě zamilovaně koukal, jak mě hřál na srdci. Až s jeho smrtí jsem pochopila, co znamená skutečné truchlení. Nikdy mi nikdo tak nechyběl.
Žolík ho viděl mrtvého, důkladně to čichem prozkoumal všechno, byl i u pohřbívání. Choval se divně jen ten první večer, pořád se ohlížel na divná místa, hledal ho, čekal. Ale pak to zvládal úplně v klidu, je to houževnaté a silné zvíře.

Johanka mi pak poslala text, který tady ten den psala na vejmince. [Část textu je vynechána, aby byl zcela anonymní] Je to bez jakýchkoli úprav, tak jak to zrovna zapsala.

Tužebník, chrpa, bodláky a vratič v okně rozněžňují mi psací stůl.
I kdybych dnes nic nejedla, květiny před sebou rozprostřu vždycky.
Dopisuji třetí sbírku o umírání, smrti a zmrtvýchvstání. Není jediného dne, kdy bych si na celou triádu nevzpomněla. Jsem na statku Magora, který tu stavěl ze slov a barák se mu hroutil na hlavu. Františka tu staví nové místo pro všechny, pro Tvůrce. Pány domu jsou dva kocouři, chlupatý Frodo a štíhlejší Žolík z Ostravy. Připadají mi jako její děti. Pohrávají si s myšmi, ještěrkami a pak odpočívají ve stínu vejminky.
(...) „Šťastnou cestu,“ volám za nimi a dopisuji text o panu Hejlovi.  
Pak strašná rána a křik rozřízl ticho vejpůl Vydří. 
Vybíhám před dům. 
Froda přejelo auto. Ještě stihl odběhnout do stínu. Vyhřezlé orgány, vykloubená noha. Zmatek a volání o pomoc. 
„Františko, přijeď.“ 
Trpí potichu, pak se v agónii zkroutí a zaúpí bolestí. 
„Bolí tě to, strašně tě to bolí, my víme. Ještě chvíli a Františka bude tady. Ještě chvíli.“
Vypadá to na smrtelné zranění. Nechce napít. Františka přijíždí a vkládá s největší něhou kočičí bytost do košíku. 
Nezpůsobila jsem to celé já tímto psaním? A komu patřila nakonec ta slova: tak šťastnou cestu. 
Kopeme hrob. Malou díru. Přetínáme kořeny lísky. Počkat až tělo vychladne. 
Sama se s ním loučí, zasypává květinami, které mi před chvíli zdobily psací stůl. 
Zase u něj sedím. Dnes jsem chtěla psát báseň o novém životě.

20.–24. sprna. Astrodrama pro AVU

Astrologická škola pro statečné ve spolupráci s Akademií výtvarných umění v Praze pořádala 20.–24. srpna další Astrodrama na statku. Tentokrát vznikly díky Editě Kainrathové, fotografce, kameramance a účastnici, skvělé fotky. AVU také celou akci natáčela a vznikne z toho určitě něco zajímavého. Autorkou naší metody astrodramatu je Martina Lukášková. Účastnici rozehrávají beze slov svůj horoskop v maskách, které si sami vyrobí, různé psychické složky symbolizované planetami jim představují různí lidé, a je to hodně intenzivní a terapeutický zážitek. Z učitelů se za AVU účastnili Kateřina Olivová, Darina Alster a Jan Matýsek. Fotky nechávám bez popisků, jsou velmi výmluvné.

Astrodrama pro AVU – srpen 2025. Fotogalerie

25.–28. srpna. Martina a Živa Lukáškovy

Martina vedla astrodrama, pak odjela něco zařídit a zase se vrátila sem. Zůstala tady také její dcera Živa. Já se tu potácím všelijak po dvoře a regeneruju se z astrodramatu a jsem stále zabořena ve Frodově smrti.
Martina dostala fotky z Astrodramatu od Edity, jsou naprosto úžasné a kouzelné, ona je skutečná umělkyně na to focení. Prohlížíme si to společně, je to krásný. Máme takovej odpočinkovej večer, Martina pustila nějakou hudbu, já jsem dopsala deník a mám vše hotovo.

27. srpna – 1. září. Alžběta a Nikola

K večeru přicházejí pěšky z Dačic Alžběta a Nikola. Ubytovaly se na půdě. Martina jde vařit večeři, placky z čočky, nosí nám to tam ke stolu. Já jsem jim vylíčila vše, co se tu stalo. O Frodíkovi povídám, o astrodramatu, to je pro ně nová věc zcela, a o sadhu deskách. Pak se jdou podívat dozadu na zahradu a do stodoly. Alžběta taky v průběhu pobytu vyprávěla o své práci v azylovém domě.

Večer rozdělaly oheň. Chvíli tam s Martinou sedíme a koukáme od počítačů, Živa jde na vejminku. Jsme ale obě nějak fest unavené, Martina si jde zalézt, já jsem tam s holkama poseděla, ale pak jdu do sednice psát deník. Pak jsem tam ještě seděla s holkama, Martina si četla v posteli. Dělám „astrologickou osvětu“. Vyprávím o astrodramatu, všelijak jim to přibližuju, i astrologii. Až do půlnoci sedíme.
Alžběta odjížděla 1. září, Nikola dřív. Hodně mi tady pomohly s Nikolou, pohnuly neskutečně s tím dřevem, skoro celá hromada je u dřevníku vyskládaná na příští zimu.

28. srpna (a pouť na Bítov)

Alžběta s Nikolou posbíraly všechny ty špendlíky, neboť milý strom je shodil tyto dny a pokrývaly hustě celou zem. Odvezly to na kolečku. Sbírání špendlíků je jedna z tradičních opakovaných činností na statku a pokaždé to sbírá někdo jiný. Velmi mě tyhle opakované činnosti v každoročním jimém kontextu těší sledovat. S Hankou máme domluvenou tu výpravu na Bítov, holky tady budou správcovat. S Hankou jsme šly pěšky až na Bítov (29.–31. srpna) a byla to dobrá akce, vše zapsáno v deníku samozřejmě. Mně málem upadly nohy, ale ne úplně.

---

Září 2025

V září mi nastala důležitá finanční změna. Pracuju jako výkonná redaktorka pro filosofický časopis Reflexe s paušálním platem, který stačí přesně na sociální a zdravotní pojištění OSVČ. To mi velmi výrazně finančně pomáhá, protože jinak veškeré mé výdělky jsou založeny na nějaké službě, kterou si někdo objedná, nebo která je placená od hodiny (ubytování, obrázky, jóga, astro, redakce). --- Hanka mi poslala báseň od Rilkeho, je v tom zakódována Frodíkova smrt, která prostoupila celé září:

Reiner Maria Rilke: Podzimní den

Pane, je čas: jas léta spálil sad.
Ty na sluneční hodiny teď vrhni
svůj stín a vtrhni s větry do zahrad.
Posledním plodům dozrát zašeptej,
dva jižnější dny dej jim ještě, přinuť,
přiměj je, aby dozlátly, a vínu
poslední sladkost na vinicích přej.
Kdo dům teď nemá, už nebude jej mít.
Kdo sám je, bude sám, dlouho a k nepřečkání,
a bude bdít a číst, psát dlouhá psaní
a nikdy nikde nenajde už klid,
jak listí v alejích, až do skonání.

4. září. Mé duševní rozpoložení a lekce jógy a vzpomínky na Froda

(Deník) Sedím venku u stolu s prací na Reflexi, je to všechno takové už skoro podzimní. A smutné a prázdné bez Frodíka, ta prázdnota tady prostě je, to je marný, on mi byl vyrván ze srdce, jako by ho vyškrábli ostrou břitvou. Jdeme s Žolíkem pak na pole se modlit, brečím u toho, je to prostě rozervané bez Froda. A v žádným případě bych nemohla teď jít do pole meditovat a zpívat tam nějaký šabd, protože to, co jsem tam zažila s Frodem (i Žmoulou) byly svaté, dokonalé, absolutní chvíle, a bez něj na to mám blok, bytostný odpor. Když jste mi to vzali, já vám tam nebudu lézt jak debil a hledat něco, co mi nikdo nemůže vrátit. Sebrali jste mi Froda i tohle. Je to tvoje dílo, Bože, a i kdybys po mě chtěl, abych pokračovala, jako by se nic nestalo, nebudu, protože to NEJDE. V tom poli vznikla smrtelná průrva, je ta rozevřený chřtán smrti a ani o píď se nehne jeho velikost. Ale je mi psychicky dobře, umím žít v přítomnosti takové průrvy, však jsem jich v mládí zažila tolik, že to těžko spočítat. Teď na tu průrvu jen koukám, nežiju v ní, celé mládí jsem tam žila, v duševním pekle.

Lekce jógy večer: V šest večer je tu lekce, přišli David, Petra a Lenka, je to docela pěkný vrátit se k lekcím. Po té přestávce cítím, že to má nějaký „vyšší smysl“, který úplně nenahlížím a je mi  to jedno, to není moje věc. Cvičíme tu základní sestavu na energetizaci páteře, nějak silně to na ně působí. Při relaxaci Petra brečela a měla vizi, že k ní chce přijít duše dítěte (…) A pak taky vnímala Frodovu přítomnost a brečela pro něho. Podivné. On se tu narodil z té jejich kočky Zuzanky. Povídali jsme si místo meditace o Frodíkovi, to bylo pěkný, vzpomínali jsme na něho a shodli se, že tu měl nějaký úkol. A byla legrace, že by si Žolík měl někoho přivést k sobě. David chtěl „vyslat záměr“.  Já žádný záměr ani mít nechci. Ať si tam nahoře činí, co umí. Naštvaná nejsem vůbec, aby si někdo nemyslel, jen se prostě chovám tvrději v této tvrdé výchově, kterou mi Bůh poskytuje. [To jsme ještě nevěděli, že záměr byl asi opravdu vyslán…]

4. září. Vyšel rozhovor: Františka a Jiří Janda

Je tam docela dobrý přehled o fungování statku v současnosti. A Jirka mě vyfotil s Frodem za krkem, tak mě to těší. V názvu je holt ta protivná „Magorova dcera“, to ale není Jirkovo dílo, ty titulky se takhle prostě dělají, oni to někteří novináři jinak neumí…

Magorova dcera Františka Jirousová: Minulost se nedá zakonzervovat

6. září. První podzimní topení…

(Deník) Nu a napadlo mě, že si musím už zatopit. Těšilo mě to. Pak mi došlo, že Frodík už nikdy nebude ležet u kamen a to mě složilo v pláči, brečím nahlas docela dlouho a taky ho volám. Nějaká část ve mně pořád nemůže uvěřit, že už nepřijde, a vždycky to začne hrozně bolet, když se to nějak otevře. Celé bydlení v sednici mám zažité jenom s ním. Nikdy jsem tady bez něho nebydlela, ta místnost vznikala v roce jeho narození, 2020. Všechno, co tady je, je v nějaké souvislosti s Frodíkem. Jdu si načepovat víno a uvědomím si, že už si tam na tu krabici nikdy nesedne. Večer zatahuju záclonu a pokaždé se zarazím, že ji můžu zatáhnout celou a nenechávat mu tam tu škvírku, aby mohl na svůj pravý parapet, kde pozoroval venkovní tmu často večer. Seděl tam a hlavu měl mezi orchideou a tou druhou rostlinou. (Žolík má levé okno s tím pelíškem.) Často jsem ho tam našla tiše sedícího po setmění za záclonou jako černou placičku.

12.–15. září. Ota Bureš

Přijíždí Ota na pobyt. Přijel na kole z Jindřichova Hradce, to je výkon pozoruhodný. Jezdí teď z Prahy, kam se přestěhoval. Udělal večer oheň, tak tam chvíli sedím, mluvíme o Letní filosofické škole, jaké to bylo tenhle rok a kdo tam byl.
Ota bydlel na půdě a pracoval tam na textech. Jezdil po okolí na výlety na kole. Občas uvařil. Vyčistil mi taky lednici nesmírně důkladně, to bylo silně prospěšné dílo. Večer dělával oheň, to on tak prostě dělává.

16.–18. září. Gymnázium paměti národa

Dnes přijíždí na studijní religionistický výjezd studenti gymnázia Paměti národa. Už tady jednou byli v roce 2023. Budou mít výuku v sednici a bydlet na půdě a ve stanech na zahradě. Já se Žolíkem jsme se přestěhovali do vejminky. První studenti se sjíždí po jedenácté. Pak kuchařky. Postupně všech cca 20 studentů, jsou z nejvyššího ročníku. David Barton má přednášku, stihl dvě asi či co. Mluvila jsem s ním chvíli k večeru. Večer si dělají oheň.

17. září. Přichází Kulička/Zorka

(Deník) Máma by měla dnes narozeniny. (…) Nastala zajímavá situace pak, že se tady objevilo cizí koťátko. Bylo to pěkný. Jsem pořád nějak nastavená na čekání, koho/co Frodík pošle, pořád jsem v nějakým divným stavu z jeho smrti, to bude trvat dlouho, protože to bylo tak nečekaný. A tak nějak si myslím, možná, že by mohl někoho poslat. Aby mi to dalo aspoň milimetr smyslu. Studenti říkali, že kotě tady bylo už ráno a že Žolík se s ním pozdravil. Šla jsem se tomu věnovat. Je to tříbarevná krásná kočička, s černým nosíkem. Velmi hravá, přepadala mi ruku, jednou mě přepadla jak to dělával Frodík, přilepila se na stehno. A hlavně to bylo zajímavý se Žmoulou. Byli spolu nějakej čas, když Žmoula vyšel ven. Občas na ni zasyčel, ale moc vážně to nevypadalo. Ona na něho byla zvědavá a chtěla si hrát, chodila za námi.
[Pak jsem později zjistila, že patří Deutscharovým tady ze vsi, bydlí přes náves v novostavbě. Spala na půdě s lidmi, chodila sem. Vypadalo to, že tady chce zůstat. Kočky si takhle vybírají svá místa. Bylo z toho pak různé jednání a mrzení, ale snad to nakonec dobře dopadá… Už jsme se domluvili a oni se na mě snad nezlobí. Připadá mi, že s tím nemůžu nic dělat, protože odehnat nejde.]

19.–21. září. Dáda a kamarádky a Hanka Svanovská

Přijíždí Dáda, kterou znám z Astrodramatu, bere sebou tři kamarádky a budou bydlet na půdě a rekreovat se tady. Dáda mi přivezla hrneček s fotkou, kde jsem s Frodíkem. Rozbrečelo mě to, to se nějak těžko dá ovládnout. Tak jsem si uložila dát si ho až na Vánoce, protože se na to zatím nemůžu podívat. Ukazuju jim půdu, přivezly mi koláčky a burčák.
Další den jsem šla vozit chvíli dřevo do dřevníku na zimu a holky se přidaly a pak to večer dokončily, když jsem si hrála s Žolíkem s provázkem. To je krásné a potěšilo mě, jak je ta práce sjednocující.
Večer přijíždí taky Hanka, ta bude dole. Sem se vejde víc part a můžou být zcela nezávislé. (Na vejmince jsou taky lidi, vše je pěkně zaplněno.)

20. září. Výlet s Hankou na Montserrat a do skautského tábora

Jdeme s Hankou na výlet na to poutní místo Montserrat. Jedem nejdřív do Mutné, tam necháváme auto a jdeme kousek pěšky ke kostelu Montserrat. Moc krásná stavba v krásné krajině. Kostel Panny Marie bolestné. Chtěly bysme tam jít ještě někdy na pouť s přespáním a zase pěšky zpátky. Do Maříže jsme také zajely, procházka směrem k hranicím, takovou krásnou starou alejí jsme šly, u cedule s hranicemi jsme se zastavily, patník pěkný tam byl rakousko-český. Jeli tam zrovna nějaký Rakušani a vyfotili nás u té cedule.

V Maříži jdeme do restaurace a je tam naprosto skvělý jídlo. Posléze jedeme se podívat do skautského tábora, kam Hanka od deseti let jezdívala se svým oddílem. Je to za Českým Rudolcem v lese u vsi Radíkov. To ji velmi ovlivnilo. Oddíl stále funguje. Tábořiště se mi moc líbilo, vypadá jak ta Foglarovská sluneční zátoka, to musely bejt naprosto skvělý a určující zážitky.
V neděli jsme ještě zašly na výstavu mého dědy Otty Stritzka v Telči a pak na výtečný oběd do Panského dvora.

21. září. Oznámení o online Teilhardově kurzu

Na Facebooku jsem se zeptala, jestli by někdo měl zájem o online kurz o myšlenkách Teilharda de Chardin a lidi to k mému značnému překvapení začali sdílet, komentovat a do kurzu se hlásit. No… tak to bylo zajímavé. Takže od ledna se pokusím. Už jsem o tom přemýšlela pár let, že něco takového udělám, tak asi přišel čas.

26. září. Daniela Wangová s Eliškou

Na vejminku přijíždí kamarádka Daniela s dcerou Eliškou. Jedou se rekreovat a také za Zuzkou na léčení.
V neděli jedeme s Danielou na mši do Kostelní Myslové. Je pouť, svatého Václava, mši slouží Satoria a je to dokonalý. On to umí tak udělat, že mi to připomnělo starou milovanou církev a zážitky při mších. Výborně kázal, o politice taky, že si máme zachovat úroveň, to bylo nejlepší, o Unii, paráda prostě, paráda. On má velmi diplomatický dar. Zazpívali jsme si píseň 831 a pak na konci i českou hymnu! Před svatováclavským chorálem.

---

Říjen 2025

O říjnu jsem psala v prvním Zpravodaji ze statku, ze kterého jsem už mohla vytahat zápisy a také jsem kvůli tomu začala dělat alba, takže tady je odkaz na album podzimní, od října do prosince.

„Strážný hrob“ vzadu na zahradě

Dozadu na zahradu přibyl 20. října starý kříž ze hřbitova ve Staré Říši, z babiččina a mámina hrobu, a teď je vedle něho Frodův hrob. Podtrhlo se tak nejsilnější místo na pozemku, modlitební a meditaZční území, hranice mezi nebem a zemí a mezi pozemkem statku a krajinou. Návštěvníci bývalí i současní to tam znají, Dáša Vokatá tam hrávala na kytaru, mnozí tam sedávali, já se tam modlím, je to takový důležitý bod.

3.–6. října. Olomoucká parta: Darja, Jiří a Ondra

Darja Dočekalová, Jiří Rameš a Ondřej Gogela přijeli na víkend. Žili jsme všichni v sednici a byl to pobyt studijní a pracovní. Já jsem jela zároveň do Chlumce na promítání filmu o Teilhardovi, probíhaly volby… Darja, která se, zjednodušeně řečeno, zabývá feministickou filosofií, pracovala na svém článku Cripovat rodinu: Neoliberální péče optikou „nezpůsobilosti“, na který jsem se začala po nahlédnutí dost těšit. Ondra také psal něco do školy.

Jirka si zrovna dělal web na své terapeutické služby. Vedli jsme zajímavé hovory o psychoterapeutickém směru (přístup zaměřený na řešení), jehož výcvikem prochází. Jirku velice doporučuju jako terapeuta, koukněte na jeho web, pracuje v Olomouci a přijímá nové klienty.

11. října. Anna Štičková a básnická sbírka „Všude pak viděla husy“

11. října se na návštěvu stavily Anna Štičková a Sylva Ficová, jely z básnického festivalu Plující ostrovy (festival Gymnázia Otokara Březiny v Telči, který pořádá moje sestra Marta Veselá Jirousová). Anna tam byla letos jako jedna z porotkyň. Přivezla ovšem svou novou sbírku, která tady také zčásti vznikala na jednom jejím tvůrčím pobytu. Sbírku velmi doporučuju vaší pozornosti. Je to o židovských kořenech a rodinných kořenech, jak minulost rodu (včetně vzpomínek na holocaust) prorůstá do přítomnosti skrze tělo. O básních se ale nedá psát, dají se jen číst, a pak pojmenovávají i naše vlastní prožitky.

Je tam ale také báseň Vydří zachycující, jak vypadá starost o dům a kočky, když jsem zrovna pryč. To ještě byl naživu Frodo. Báseň také popisuje podzimní atmosféru sednice, kde se vlivem kamen a stínů udělá občas takové bezčasí, svět ve světě, jak to někteří nazývají.

Vydří 
Vykutat se z peřin do zimy a ticha v sednici
nakrmit kočky vynést popel
přinést dříví Františka naštěstí připravila třísky 
zatopit v kamnech postavit na kafe 
čekat 
Přiložit aby nevyhaslo vrátit se k tobě do postele 
pokud bude místo – kočky po snídani usínají 
pozorovat kamna 
zalejt kafe 
přiložit 
kočky 
Hodiny ztratily smysl 
stačí počítat polena a stíny

11. října. Literární pouť

V deníku mám zapsáno pouze „návštěva čtyř literárních poutníků a výklad o historii pro ně“. Nepamatuju si z toho naprosto nic, nezapsala jsem si to. A tady vidíte, proč si píšu deník. Jak to nemám ve slovech, absolutně nic si nevybavím. Vůbec nevím, kdo to byl a co tu dělali.

12. října. Lenka DeMartini a Tomáš

Přijíždí Lenka a Tomáš (objevil se tady po Magorském pochodu) a nakupují hromady obrázků i všechny knihy, co tu mám na prodej, i od Teilharda. To jsem vživotě neviděla. Asi za 7 tisíc dohromady. Tím mám vyřešeny finance na říjen. Lenku jsem ráda viděla, ona vlastně kdysi zařídila, že táta na mě přepsal statek. Měla manžela právníka, Martina, a nějak ji napadlo, že by statek mohl táta nechat přepsat na mě, aby se zbavil všeho a nepronásledovali ho exekutoři. Jinak by si nikdo nepomyslel, že na mě se má něco přepisovat, byla jsem považovaná za neschopnou. Tátu by to asi taky samotnýho napadlo, nevím. Možná to plánoval, ale já teď opravdu nevím, rozhodně ne tak brzo.

24.–27. října: Vlaďka Křížová

Už potřetí tu pobývala Vlaďka Křížová. Pracuje v sociálních službách Centrum duševního zdraví v Plzni a pobyt na vejmince pojímá jako duchovní obnovu. V sobotu jsme společně hrabaly listí na dvoře, ukázala jsem jí pokrok práce ve stodole a na půdě, poseděly jsme při hovoru a pak se zase spokojeně věnovaly svému. Vlaďka chodí po okolní krajině, ke které má z minulosti silný vztah – a fotí její duši. Nevím, jak to jinak napsat. Ty fotky ukazují to, co v krajině potkávám také já, jen to neumím tak pěkně vyfotit.

Na web jsem dala fotoalbum z jejích fotek (a přidala tam ještě fotky od Katky Volné). Fotoalbum zachycuje jaro a léto v okolí statku. Tak jak to znají ti, kdo sem jezdí.

27. října. Ota Bureš, festival Ji.hlava a deník Referendum

Ota jel 27. října na festival dokumentárních filmů Ji.hlava a na statku pak přespával. Přivezl mi ukázat nedávno vyšlou knihu Reforma nebo revoluce?, vybrané spisy Rosy Luxemburgové, u které dělal aktualizaci starého a už těžko čitelného překladu.
Ota pracuje jako redaktor v Deníku Referendum a vždy tu rediguje nějaký text.

Jakub Fišer a festival dokumentárních filmů Ji.hlava

Ke konci října se koná v Jihlavě festival dokumentárních filmů, kam jezdívá Jakub Fišer, střihač a dokumentarista, a většinou tu některé dny i přespí. Setkali se tady s Otou a jezdili pak společně a různě tam i zpátky, až do neděle, občas jsem je někam dopravila autem. V noci chodívali z Pěčína z vlaku pěšky potmě hodinu lesem. Po večerech jsme tu debatovali různě, hodnotili témata Ji.hlavy a rozumovali. Ota i něco uvařil, s Jakubem uklidili poslední letošní dřevo do stodoly, takže dřevní práce je tento rok završena. Poslední noc se vraceli až po půlnoci a potkali vzadu na hranici pozemku poprvé rozsvícené světlo na Frodově hrobě. Je to tam mystické místo takhle v noci. Odjížděli oba v neděli 2. listopadu.

Letos s nimi přijel na jednu noc i Matěj Nytra. Je spoluscénáristou filmu, který od konce srpna natáčí Jakub Fišer. Film s názvem Dumaj, jak tam budeš žít, zachycuje běžné situace ze života tří mladých Ukrajinců v Brně a jeho tématem je problém adaptace na české prostředí. Promítal se i na festivalu Jeden svět a Jakub tam má svoji stránku.

10.–12. října. Skauti

Pobyty na půdě uzavírala výjimečně ještě i v říjnu parta čtyř mladých lidí, skautů, kteří pobyli tři noci, hráli na kytaru, povídali, vařili si v hostiňáku. A jako výměnu za ubytování vyskládali celou velkou hromadu dřeva ve stodole, odvozili ji ze zahrady. S nápadem na pobyt mě oslovil Ondřej Fosterevicz, prý je to napadlo díky tomu, že tu kdysi už byli na nějaké literární návštěvě, či co.

Návštěvy rekreační

Byli tu také první a druhý víkend v měsíci někteří přátelé, Alběta s Nikolou, a také Tonička, obývali dům, když jsem musela odjet, odpočívali (lidi mi sem jezdí také na takový hluboký odpočinek), ale pobyli jsme také spolu.

---

Listopad 2025

Chodím každý den ke Frodově hrobu. 1. listopadu jsem tam ke kříži dala svítilnu a výzdobu do vázy a šla tam večer rozsvítit světlo Frodovi a všem zemřelým ze statku – mamince Julianě, která tady na statku odešla na věčnost v srpnu 2024 (jinak žila většinu života ve Staré Říši, jen poslednídva roky tady), tátovi, ačkoli umřel v Praze, ale pohřben je o kousek dál v Kostelním Vydří; Jardovi Vrátnému, který na statku krátce bydlel a zabil se v autě tady nedaleko; a všem z rodu Chalupů, kteří statek postavili. Je to "strážný hrob" na hranici pozemku.

Eva Kuncová, Lenka DeMartini a Magorský pochod

8. listopadu byl tzv. Magorský pochod, každoroční pouť na výročí smrti Ivana Jirouse ze Staré Říše do Kostelního Vydří. Některé z účastnic pochodu (Lenka deMartini už od pátku, Jana Hradilková – Křišťanka a Betyna Landovská) přespávali u mě a zároveň tu byla na návštěvě moje milá kamarádka Eva Kuncová. Eva je vrchní sestra v léčebně Petrohrad – velmi zajímavé místo (také díky Evě, řekla bych). Já se pochodu neúčastním, udržuju radši „teplo domácího krbu“ na statku.
Vzniklo tady moc dobré soužití, což se někdy tak podaří, že každý si dělá, co potřebuje, a dohromady to vytváří vlastně dokonalou atmosféru a soulad. S Evou jsme taky vyspravily poškozené bobrovky na střeše.
Pak všichni večer jedeme na mši do Kostelního Vydří, která zakončuje pochod a slouží ji Láďa Heryán. Byl to krásný a mocný zážitek, Láďa má dar vytvořit pocit společenství a propojení.

Večer: Klavír, knihy, kamna a odpočinek

Účastníci pochodu jdou většinou do hotelu Dyje v Dačicích, kde je zábava, jídlo a tanec, ale my s Evou a Křišťankou jsme si lebedily na statku u kamen. V noci ještě přišla pak Betyna. Křišťanka hrála na klavír, má úplně jiný repertoár než já, baroko a klasicismus, takže to zní jako ze starých časů. Přivezla také sborník Kde je naděje, o tom ještě časem napíšu.
Betyna mi přivezla svou nově vydanou knihu Když máma spala, vzpomínky na dospívání, velmi doporučuju, Betyna moc dobře píše. Eva odpočívala v křesle a vzpomínaly jsme na dětství, byl to pěknej večer. Lenka DeMartini mi navrhla, že mi pomůže s nějakým kouskem budování statku, tak jsem vymýšlely, co by to mohlo být, a nakonec jsme vymyslely (později), že přispěje na Jirousův archiv.

9. listopadu. Výročí smrti I. M. Jirouse a nával na statku

Vzbudily jsme se s Evou tak, že nám do sednice nakukovala první návštěva (šli jsme všichni spát kolem půl druhé totiž). V průběhu dopoledne tady pakbylo celkem asi 18 lidí. Např. Bára Tranová (jedna ze sponzorek stodoly), Vojta Pokorný, Tomáš Kadlec, Chytilovi (přijeli pro obrázky), Saša Kobranov s Eliškou, Krystyna Krauze, John Bok dokonce, fotograf Daniel Hauser a další dva či tři fotografové, které jsem neznala. Bára Tranová idalší přinesli něco k jídlu i kafe, tak to se hodilo k snídani. I polívka od Evy přišla pak velmi vhod.
Jsem ráda, že se prolomil jakýsi „blok“ některých lidí z undergroundu a už se prostě jezdí „k Františce“ a nikdo už snad tak moc neřeší, že to tady kazím a nemám tady „žádné stopy po Magorovi“, jak jsem slyšela mnohokrát. Nebo sem nejezdili, aby nerušili mámu. Každopádně se něco změnilo a je to vidět a mě to těší.

Tvůrčí pobyt: Klára Krásenská 21.–23. listopadu

Na víkend přijela básnířka Klára Krásenská, to je taková lesní bytost. Byla tu už jednou a jsem ráda, že se bude vracet. Jede na tvůrčí pobyt, chtěla tady překládat Etty Hillesum, ale nějak se tu rozepsala hned popříjezdu, dělala si náčrty pro nový příběh. V pátek večer jsem jí ve vejmince zatopila, už je teď mráz, a pak jsem pro ni zajela do Dačic na vlak. Vedly jsme pak korespondenci přes WhatsApp, zprávy poletovaly přes dvůr a nerušily naši tvůrčí samotu.
S některými lidmi je hovor a soužití takové, že se ihned dostanete ke středu,přímou cestou do nitra duše, bez námahy a oklik. S Klárou se nám velmi zajímavě synchronizovaly myšlenky kolem témat, která řešíme. Měla zájem o hřebíkové desky, tak jsem jí je předvedla, vydržela na nich stát statečně a dlouho, na první pokus. Prošla se v lese a poslala pár fotek, které mi zase ukazují statek očima někoho jiného. V neděli jsme zajely společně do Kostelní Myslové na mši.

Klára nedávno vydala sbírku Veni veni, , což je mimochodem začátek známého advetního zpěvu Ó, přijď, Emmanueli. Klára o sbírce píše: „Kniha-skladba je dílem prometheovský rozchod s určitým obrazem Boha a dílem toužebným očekáváním Boha Jiného. A začalo to tehdy vznikat právě u tebe.“ Je to tedy další ze sbírek, jejichž vznik je spojen se statkem, je jich užněkolik. — Zde je báseň na ukázku.

Vážený pane,
divil byste se, jak jsem klidná.
Na odpověď nečekám. To na Vás
si zkouším slova jako cizinec.
Vůbec je nevážím, naopak, nazdařbůh
je metám, ty nemluvo, nemluvňátko!

Světlo roste, světlo slábne, souvratě
leží ladem, poslední nedělní autobus
minul potok a vydal se na západ.

Kněz vkládá do úst hostii a ona jazykem ho laská,
To není nic pro tebe, vedou tě rychle z říjnové tmy.

Buďme k sobě důvěrní jako muž a žena,
kteří se nikdy nesetkají, jejichž korespondence
vyjde posmrtně. Pošlete básně atd.

28. listopadu. Jáchym Topol a banda knihovnic a knihovníků

Knihovna Václava Havla, ve které působí spisovatel JáchymTopol, pořádala 28. listopadu v Telči zajímavou akci s názvem „Václav Havel teď a tady v Telči“. Tak se sebrali a zastavili se i tady s asi čtyřmi knihovníky. Přijel i Ondra Němec. To je vzácná věc, protože tyhle staré páky z undergroundu většinou na statek nejezdily od dob, co jsem ho převzala a začala rekonstruovat. Pamatují to tady jen za táty. A poslední dobou se mi děje, že i ta stará garda jaksi vzala na vědomí, že statek je v jiných rukách a žije novým životem, a vypadá to, že se jim to i nějak líbí. Je to určitá úleva. Poseděli jsme v sednici, provedla jsem je po zasněženém pozemku, ukázala jim půdu, stodolu i vejminku, páč tam zrovna nikdo nebyl.

Prosinec 2025

Tvůrčích pobytů bylo v prosinci víc než těch komerčních, protože v ziměnechávám lidem vejminku s kamny, na půdě by zmrzli. Ale zase když pakpřijede třeba někdo z ciziny na týden přes AirBnb, tak to vykompenzuje. Zhlediska alternativní ekonomiky je cennější mít měsíčně aspoň dva tvůrčípobyty zdarma. Ve výsledku to přináší víc, i když ne přímo v penězích.
Bylo trochu sněhu občas, v ty dny chodím každý den ráno nasypat ptáčkůmdo obou krmítek, jedno je na přední zahrádce před hlavní budovou, druhépřed vejminkou. Lidé z vejminky to pak mají jako "televizi".

19.–21. prosince: Tvůrčí pobyt, anonymní

Jeden student teologie zde zkoumal, jestli by mohl překládat pro Teilhardovu společnost. Také chtěl o samotě přemýšlet a k tomu je vejminka velmi dobrá. V sobotu jsme chvíli poseděli a povídali. Teilhard ho zaujal a možná se opravdu pustí do překladu. Mluvíme o filosofii, taky humanistickou astrologii jsem mu trochu nastínila. V neděli jsme jeli na mši do Kostelní Myslové, zrovna tam sloužil Karel Satoria. Zajet k němu na mši je poměrně častou součástí tvůrčích pobytů a nejezdí tam jen křesťané.
Jak vidíte, pobyty mohou být i úplně anonymní, jak si člověk přeje. Já tovždy nějak zapíšu, ale anonymitu ráda zachovám. Nikdo, kdo sem jezdí, nemusí mít obavy, že je nucen veřejně uvádět své jméno a co tu dělal, pokud zde dlel v míru a respektoval pravidla.

26.–28. prosince: Katka Volná

Katka přijela na vejminku zpracovat si zápisky z posledních pěti let, které pro ni byly přelomové. Vyzvedla jsem ji v Pěčíně na vlakové zastávce, ukázala jí, jak se topí v kamnech, a pobesedovaly jsme v sednici. Do neděle večer stihla všechny zápisky projít, chodila po krajině, vyfotila krásné záběry a přečetla dost textů z místní knihovny. — Její fotky jsem přidala do alba Krajina v okolí Prostředního Vydří.

Návštěvy rekreační

Byli tu také první a druhý víkend v měsíci někteří přátelé, Alběta s Nikolou, a také Tonička, obývali dům, když jsem musela odjet, odpočívali (lidi mi sem jezdí také na takový hluboký odpočinek), ale pobyli jsme také spolu.

Silvestr

Bývalo pravidlem, že na Silvestr přijíždí někdo z olomoucké party. Tentokrát ale ti, kdo chtěli přijet, onemocněli chřipkou. Tak jsem si užila Silvestr s tichem, hučením větru a sněhu za okny a praskáním ohně v kamnech. Sepsala jsem si zásady pro další rok, pomodlila se, poděkovala předkům i hlídacím duším. Pořád mi to připadá jako zázrak, že mám kde bydlet a jak je to dobré, že mi nelítají bomby nad hlavou a dům nerabují cizí vojáci, nebo mě lidé z vesnice nejdou zlynčovat. Je to velký zázrak, děkuju za to každý den a vůbec to nepovažuju za samozřejmost. O půlnoci jsme se zavřeli se Žolíkem do hostiňáku, aby se nebál petard, a v klidu jsme počkali na ticho. – A na vejmince svítil a o samotě rozjímal velmi milý host z Německa.