Tři zprávy ze srpna 2012, z první fáze oprav od zahájení činnosti sdružení. Pak jsem musela zase odjet do Prahy chystat se na doktorské státnice z filosofie, ale všechno se dobře rozjelo a statek si přitáhl své lidi. S Janou Bauerovou jsme třídily Jirousovu pozůstalost a vyklidily sednici. Kluci z Prostředního vyčistili studnu, zařídil to Jaroslav Prokůpek, který pak fungoval jako prostředník mezi řemeslníky. Ladin Hejl a farář Petr Cicálek dojížděli z Dačic pomáhat. Eva Tomková nám v prvních týdnech pomohla finančně.

Od založení sdružení 22. července jsem psala pro přibývající členy na Facebook zprávy, jako například tuto. Práce na rekonstrukci se ale pomalu rozhýbala až v srpnu díky novým kontaktům. Statek si k sobě už tento třetí týden fungování sdružení (30.7 až 3. 8.) přitáhl lidi, z nichž někteří, hlavně Jarda Prokůpek, pak fungovali jako hlavní pracovní síla i více let. Přijel také Luboš Krumphanzl, Alena Tesková a jezdil sem Ladin Hejl.

Deníkové zápisy Jany Bauerové z týdne v červenci 2012, kdy bylo založeno sdružení Magorův statek (Statek uProstřed jsme až od roku 2018). Mýtíme džungli i křápky na pozemku, vyklízíme odpady. Užíváme si dosud nepoznané svobody, že můžeme také o něčem na statku rozhodovat. Přijíždí sochař Libor Krejcar a začínáme třídit Jirousovu pozůstalost. Text zachycuje naši budovatelskou euforii a obrovskou víru, že se statek podaří zachránit, která skrytě rozhýbávala všechno kolem.