Brigáda s lidmi kolem LFŠ. Květen 2020

Přátelé z okruhu Letní filosofické školy jezdí na brigádu už několikátý rok. Tentokrát přijeli Démon, Jakub, Ota, Lucie, Ivan, Darja, ta tady ještě nebyla. V sobotu přijela také Klára. Hlavním úkolem bylo škrábání staré omítky ze zdí v sednici. Zásadní událostí bylo narození pěti koťátek z kočky Zuzanky, jedno z nich je můj Frodo.

Pátek 8. května

Na statek přijíždím nějak před půl osmou večer. Je to zvláštní a vlastně pěkný přijíždět, když tam už někdo žije. Oni přijeli už ve čtvrtek k večeru. Je jich plný dvůr, sedí všichni kolem hranice připravené na oheň. Démon, Jakub, Ota, Lucie, Ivan a Darja, ta tady ještě nebyla, mladá studentka filosofie z Olomouce. Vítám se se všemi radostně, moc ráda je vidím. To je tak pěkný, že se sem lidi rádi vrací a dokonce přibývají noví. Připadá mi, že zrovna tahle olomoucká parta je něco jako kousek mé rodiny.

Vynáším věci, přivezla jsem maso, slaninu a uzený, kupovala jsem slaninu poprvé v životě, ale myslela jsem především na Démona, jak mu to přijde k duhu, a taky že jo, slaninu hned načal a měli jsme z toho večeři. Teda masožravci jen, Ota a Darja maso nejí. Jdu se podívat do sednice, co vykonali za práci. Přiznám se, že jsem je podezřívala, že si spíš užívali odpočinku, než pracovali, jak to tady bývalo za táty, ale oni mě překvapili: Vyvezli všechnu tu suť zbylou ze sednice, muselo toho být víc než 20 koleček, prý se kluci střídali. A navíc oškrábali celou tu průčelní stěnu! Takže už máme hotový dvě zdi. Démon vyškrábal i ta místa kolem oken, nechápu, jak to mohli všechno stihnout.

Rozdělal se oheň, opékají se špekoni. Večerní hovory jsou uvolněný, většinou nic vážnýho, takový příjemný plky, člověk si rád občas takhle poplká. Ota čte nějaký básně občas, prokládá tím různé situace. O prodeji Petrkova jsme mluvili, si pamatuju. Přiznala jsem se jim taky, že jsem tady na ohni spálila 3 ks Zeyerových spisů, protože si teď snažím přivydělat prodejem knih ze své knihovny a tohle bylo neprodejný, – místo abych to vyhodila do kontejneru, což mi připadá odporný, tak jsem to spálila. Řekla jsem to tak trochu schválně kvůli reakcím. Ota byl značně pobouřen. Tím jsme se dostali k tátově knihovně, vysvětlovala jsem, že je to velmi nekvalitní knihovna, v níž převažuje z 90 % braková literatura, kterou otec bez přestání kupoval. Říkám taky o plánech se sednicí, že se ten strop musí vyměnit. Lucka vypráví o Olomouci, jak je to tam teď ohavný, když otevřeli ty okýnka na piva, ale záchody ne, takže celý město je pochcaný.

Jediný vážný hovor, co pamatuju, byl s Jakubem, který minulý týden pohřbil svou babičku, starali se o ni s matkou poslední dobou. Tak mi sděloval své zkušenosti, říkal, že by tady rád zůstal několik dnů i po brigádě. Démon jde spát kolem dvanácté, já kousek po půl jedný, ostatní tam ještě sedí.

Sobota 9. května

Lezu z pelechu v 9, oni už jsou všichni vzhůru. Počasí je krásný, na stromech zpívají ptáci, kočka je tu s námi. Lucka vypráví o nočních příhodách s kočkou, že ji nechali u ohně v koši a čekali, že už porodí. Nestalo se tomu tak. [Černobílá kočka od sousedů, Zuzanka, v březnu přišla na statek a oznámila mi, že zde chce bydlet. O víkendech jsem ji krmila.]

Vyprávím jim sen, co se mi zdál. Divná věc! Před statkem ve Vydří udělali zastávku tramvaje, tramvaj tam zastavila, chtěla jsem ji stihnout, běžela jsem zezadu ze zahrady, nohy jsem měla těžký, nešlo pořádně běžet, tramvaj ujela. A kupodivu bez potíží vjela na dvůr, rozevřela si předkem hladce vrata a projížděla dvorem až do stodoly a dál. Řekla jsem si tedy, že počkám na další. Zkoumala jsem, po čem jezdí, nebyly tam koleje, jen vyježděné hladké a pevné rýhy v zemi! Tramvaji vůbec nedělalo problém po tom jet. Kromě toho měla v cestě hromadu starého dřeva a trámů z půdy, nebo spíše ze stropu, na spálení, prohlížela jsem si to a říkala, že to musíme s brigádníkama trochu odsunout, ale bylo zjevné, že tramvaj si odsunula při jízdě i tyto trámy a jela bez problémů dál.

Lucka mi říká u stolu o Darji, že studuje filosofii, to je pěkný. Taky Lucka vypráví, jak s Ivanem řešili zavření hospod v době koronaviru, ale bližší informace nejsou určené pro veřejnost. Náhle však z domu vyběhl Andy pronásledovaný kočkou! Řád světa se zjevně převrátil. Chudák Andy se pak bál vyjít z domu, lehl si prý na postel v hostiňáku, zvedl packy vzhůru a tím dal najevo, že to vzdává. Píšu u stolu venku deník, oni všichni kromě Lucky a Ivana odjeli do Telče na nákupy a vyzvednout Kláru, která měla dnes přijet. Venku je krásně, je to slast ten život na dvoře. Lucka vaří polévku a já rýži v rýžovaru pro naše tři vegany (Ota, Darja, Klára).

Vracejí se s Klárou, ta tady taky ještě nebyla. Je z Olomouce, vystudovala sociologii, zaměřuje se na gender studies a teď se chystá na doktorát. Ota Kláře ukazuje pozemek a prostory. Chvilku si povídám s Darjou o filosofii, dozvěděla jsem se, že se zabývá Heideggerem. Pak jdeme s Démonem škrábat zdi, postupně se přidávají všichni ostatní kromě Lucie, která nám vaří oběd. Každého „škrábatele“ jsem si krátce natočila na video, abych měla materiál do videa o rekonstrukci sednice. Někdo má trochu kocovinu ze včerejška, někteří šli spát až ve tři.

S Démonem řešíme, co s tou omítkou, jestli ji na cihly dát, nebo ne. Já jsem původně chtěla cihly jen natřené vápnem a nějak upravené, ale dnes – poté, co mi Démon říkal, co všechno by se s cihlama muselo ještě dělat – jsem se přiklonila k omítce. Jen na ni musím nějak sehnat peníze. Démon mi pak doporučil nějaký stavební bazar Harfa, že se tam dají občas sehnat nová okna, a taky obchod na dveře Poctivé dveře, kde mají levné a hodně kvalitní dveře. Já bych jinak za všechny ty otvory dřevěný dala 100 000.

Lucie uvařila k obědu výbornou polívku s kroupama ve vývaru z hovězího masa, které máme jako druhý chod s brambory. Kroupy vsákly skoro všechnu vodu, což zcela miluji, tak jsem si dala dvě misky. Jíme u toho velkýho dřevěnýho stolu na dvoře. Je siesta s kafem nebo co kdo chce, je krásně, slunce svítí, tak jsme všichni na dvoře, různě jsme si tam polehali po trávě a na lavici. Jakub nám přečetl jednu kapitolu z knihy o Honze Krejcarové, se kterou nějaký čas chodil Bondy. Zabývá se tím v rámci své práce na dokumentu o Bondym.

Postupně jdeme zase pracovat, ale jen kdo chtěl, ostatní se vydali na procházku nahoru na ten vrch k Zadnímu Vydří, tam se jim velmi líbí. Škrábeme s Démonem, Jakub taky škrábe a i Klára myslím, ale teď už přesně nevím. Důležité je, že jsme to dokončili! Démon si bral ty nejhorší úseky dole s tvrdou cementovou omítkou. Já jsem dokončovala hlavně vršky ze žebříku a Jakub se věnoval převážně tomu vejklenku, ten pak taky převzal Démon. Dodělali jsme to! Nečekala jsem, že to takhle krásně celý zvládneme, mám radost. Jdu se osprchovat, oni taky různě. Démon s Klárou se ale šli místo sprchování vykoupat do rybníka. Ech, to by mě zahubilo.

Nepodařený večer a podařený kočičí porod

Rozdělávám oheň, Jakub nese na vršek k Zadnímu Vydří zásoby pití, neb Lucka s Ivanem a Darjou se tam zabydleli. Pak se ale časem vrátili, že. Lucka s Ivanem řekli, že zemřel Florian Schneider, který stál u zrodu skupiny Kraftwerk, což jsou nějací průkopníci elektronické hudby. Chtěli si od něho něco poslechnout a tak ho uctít, tak jsem donesla notebook a zaznělo tam od něho několik písní. Líbilo se mi to. Andy byl pořád schovaný, pak jednou vyšel, ale kočka okamžitě velmi agresivně vystartovala a chtěla ho zjevně zničit, museli jsme ji chytit a držet.

Hovory si nepamatuju a nakonec to vlastně ani psát nechci, protože situace byla z určitého důvodu trochu napjatá a to sem nepatří, je to soukromé. Mluvili jsme o Letní filosofické škole, jak to bude tento rok. Z dalších hovorů lze zmínit to, že se Démon zeptal, co bude kdo dělat o prázdninách, tak jsme se dozvěděli plány ostatních. Ivan mluvil o cestě do Francie, jestli tam bude moct odjet zase pracovat. Ota se těší hlavně do Řecka na prázdniny, pak něco o svém doktorátu zmínil a co dál potom, že ještě neví. Jakub mluvil už i předtím o Invalidovně v Praze, kde pracují s Helenou Všetečkovou na tom dokumentu o Bondym a co už natočili, docela dobře jim to pokračuje i teď s koronavirem, ty „apokalyptické záběry“ s rouškou se tam totiž hodí. Klára odmítla něco říkat, prý je smutná, a když začal mluvit Démon, kočka začala rodit, takže jsme se teď nic nedozvěděli (ale to Řecko plánuje, výlet na plachetnici, prý je to teď velmi levné).

Kočka totiž tak nějak po půlnoci najednou vyskočila na židli, ze které zrovna vstala Klára. Předtím šla krátce obhlédnout dřevník (už tam zkoumala odpoledne), ale na poslední chvíli si to rozmyslela, usadila se v dece na židli u ohně v kruhu osmi lidí a započala porod! Zaúpěla, mě hned napadlo, že rodí, a vskutku, kotě už lezlo a rychle bylo na světě. Zírali jsme na to, ženy propadaly různým výkřikům, muži mlčeli, tiše přihlíželi či se to snažili ignorovat. Koťata byla po chvíli dvě. Matka je horlivě lízala. Já jsem vzala mobil a natáčela to taky, i celou scénu kolem ohně. V té poněkud napjatější situaci to bylo zvláštní a vůbec to bylo krásný celý; mystérium zrození.

Koťátka jsou překrásný, dva černý čumáčky, slepý oči, hned začaly cucat. Ještě asi hodinu jsme tam seděli a pozorovali to. Klára jí tam donesla vodu. Kočka totiž zjevně chtěla zůstat u ohně na té židli. Jednu chvíli začalo pršet, tak jsme nad ni vrazili deštník. Je to určitě prvorodička, protože jinak by nechtěla rodit mezi lidma. A tím se taky vyjasnilo, proč tak týrala chudáka Andyho, nemohla dopustit, aby se k ní byť jen přiblížil, protože by ve svém stavu nemohla koťata pořádně bránit. Obdivovala jsem její odvahu, s tím břichem, těsně před porodem, se zuřivě vrhnout na psa! Ale na druhou stranu chápu Ivana a Lucku, kterým to na náladě nepřidalo, že tam Andy nemá žádný život, když ho trýzní kočka. (Ovšem tohle nebyl důvod obecně podivné nálady, aby si někdo nemyslel…)

Nálada ovšem opravdu vázla i s koťátky, a já jsem měla už moc vína, tak jsem šla spát. Jakub taky předtím už odešel. Lucka taky myslím, ta byla s Andym, neb on chudák utrpěl nervový šok a byl zalezlý pod dekou v hostiňáku.

Neděle 10. května

Ráno mě trochu bolela hlava, ale pak před půl desátou, kdy jsem vstávala, už ne. Démon sedí na dvoře u stolu, Klára je tam taky. Postupně se ukazují všichni ostatní. Ovšem co se ukázalo hlavně, že kočka v noci porodila další tři koťata, takže je to pět kousků nových kočičourů. Pořád s nimi ležela na židli, tři jsou černé, jedno černo-šedé mourovaté (to si hned po zaslání fotky zamluvila Eva Kuncová) a jedno černobílé [z toho se stal můj milovaný kocourek Frodo]. Chodíme je tam pozorovat (hlavně ženy, muže to až tak nebere), dáváme kočce pít, špekáček jsem jí taky podstrčila hned, Klára jí něco dala i Lucka. Klára ji pak i s potomstvem přemístila do toho koše na prádlo a kočka se v něm nechala poponášet.

Na mši jsme s Démonem tentokrát nejeli, páč se to musí kvůli covidu nahlašovat předem a chodit tam s rouškou a to se nám teda opravdu nechtělo. Jdeme do práce (ano, i v neděli, doba je holt „zlá“). Zasadila jsem čemeřici. [Ale zapomněla jsem kam, teď to tady s údivem v prosinci čtu…] Pak s Jakubem vyklízíme tu malou celu, pro kočku, vynášíme křápy do Skalákovy síně a přebíráme to. Darja, Démon, Ivan a já jsme taky odnosili ty zachovalý prkna z podlahy do stodoly. Kočku jsme už umístili do jejího příbytku, nic na to neříkala, je spokojená, občas se jde podívat ven oknem.

Ota tam psal pohlednici pro vězněného Dušana Dvořáka, zavřeli ho za pěstování marihuany, dali mu 6 let, chtějí z toho udělat exemplární případ pro zastrašení. Ota mi vysvětloval celý ten případ. Podepsali jsme se na pohlednici všichni. Démon se pustil do té zdi, nejdřív jsme postavili lešení, nanosili tam prkna a Démon pak škrábal a škrábal, přidala se k němu Klára a doškrábali celou tu zeď do dvora! Kromě úzkého proužku nahoře, který dokončí Jakub, Ota a Klára, kteří tady zůstávají. Takže ve výsledku jsme udělali mnohem víc práce, než jsem čekala. S Jakubem řešíme něco ohledně stříhání videa, ptám se ho na různé věci, vše mi vyložil, jen se nám nepodařilo stáhnout konvertor, ale to snad zvládnu sama.

Různě už poklízím, pak jdu vytřít vejminku, oni tam sedí u stolu pod ořechem a o něčem debatují. Možná mluvili o účasti na různých ekologických blokádách, Klára se o tom taky zmiňovala už předtím, Ota tam taky jezdí, to bych všechno ráda slyšela, ale Démon mi to pak přetlumočil. Ota vaří oběd, cizrnu s mrkví. Uvařila jsem k tomu rýži v rýžovaru. Svítí slunce, je krásně, ale pak začalo zase pršet, tak jdeme oběd sníst do stodoly. Je to děsně dobrý, ta Otova směs. Démon si do talíře přidal slaninu, aby měl výživu, Klára opustila stůl a šla někam jíst sama, neboť nemůže snést stolování s lidmi, kteří jí maso.

Oni se pak balí, mají plán jít na procházku po krajině na ten židovský hřbitov a Démon je cestou vyzvedne v Kostelním Vydří. Loučím se s něma, Jakub, Ota a Klára se ještě vrátí, půjčila jsem jim vejminku, chtějí tu ještě zůstat. Jakub mi ještě dal pár výborných tipů na stříhání videa, takové ty úplné základy, kde stříhat. Já jsem to dělala intuitivně a celkem mi to vycházelo, ale je dobrý znát to pravidlo pod tím. Jakub taky zůstává ještě po brigádě, bude bydlet v hostiňáku.

Zůstáváme tady s Démonem, jdu si dát kafe, sedíme ve stodole a probíráme všechno možné, to se nedá napsat do výroční zprávy, různě hodnotíme tuhle brigádu a tak. Démon si jde pak na chvilku zdřímnout, já balím věci. Napsala jsem taky sousedce, Petře, a zpravila ji o situaci s koťaty, že je na statku necháme týden, bude o ně postaráno, a pak se domluvíme, jak dál. Démon pak odjíždí. Já chci taky odjet, ale zjišťuju, že jsem ztratila mobil, dlouho ho všude hledám, až nabývám dojmu, že ho někdo omylem sbalil, tak čekám a čekám a čekám, až se oni vrátí. Nejdou. Píšu deník, abych aspoň měla hotovej zápis do výroční zprávy. (Mobil se pak našel na koši v chodbě u vejminky, až když jsem dorazila domů.)